Po hubených letech se možná fanoušci klubové hudby zase dočkali lepších časů. A tím nemám na mysli absurdní vlnu tzv. nu-rave, která stejně vznikla jen proto, aby si uhrovití fandové indie music mohli taky trochu zatrsat. Mluvím o nových deskách Lindstrom & Prins Tomas, Simian Mobile Disco nebo Calvina Harrise, mluvím o Ed Bangers a hlavně mluvím o Justice. Název jejich debutového alba "†" svádí k chybnému závěru, že se jedná o křesťanský metal. Byla by to chybná úvaha, nicméně spasení se vám stejně nevyhne.

Když posloucháte Justice, nebo v podstatě kohokoliv ze stáje Ed Bangers, vždy si vzpomenete na Daft Punk. Není to zrovna moc spravedlivé, ale pro nás pamětníky bude současná vlna francouzského disco-house vždy jen stínem té první, která hýbala kluby před deseti lety. Cassius, Lauren Garnier, Dimitri From Paris nebo Les Rythmes Digitales jsou jména, která mezi léty 1996 a 2000 vládla evropské elektronice. Nebojte, nejsem nostalgik. Chtěl jsem jen napsat, že Justice se po "†" s klidem mohou se svými vzory měřit. Když si pustíte "Aerodynamic" z "Discovery" Daft Punk, bude vám hned jasné, kde Justice vzali ty filtrované kytary, které jsou tak efektované, že se až mění na basové linky. Současná francouzská vlna se jmény jako Mr. Oizo, SebastiAn nebo DJ Mehdi ale není v žádném případě jen kopírka, tam, kde Frantíci z roku 1996 čerpali z disco, tam oni mají po ruce electro. "†" je také podstatně drsnější, než co kdy Daft Punk nebo Cassius natočili, a při "Waters Of Nazareth" si opravdu dejte pozor na své reproduktory, které by nemusely vydržet.

Nástup Justice začal nenápadně. V roce 2004 udělali remix skladby "Never Be Alone" anglické indie kapely Simian. Na základě této písně je podepsal tehdy se rozjíždějící pařížský label Ed Bangers. Když skladba o dva roky později vyšla v reedici, stala se obrovským hitem. Částečně k tomu pomohl i chytrý videoklip, jenž dostal hlavní cenu na MTV Europe Music Awards, jestli si dobře pamatujete k nemalé radosti nominovaného Kanye Westa, který - jak to má ve zvyku - si šel hned stěžovat. To už se ovšem píseň jmenovala "We Are Your Friends" a jako autoři figurovali Simian vs. Justice. V té době už Justice patřili mezi nejvyhledávanější remixéry, když pracovali na věcech Fatboy Slima, Britney nebo Daft Punk a také měli za sebou první singl "Waters Of Nazareth". Mohutný electro buldozer nenechal nikoho na pochybách, že francouzská klubová scéna tu má po letech velké talenty.

"†" přichází ve chvíli, kdy electro horečka zuří naplno. Není to jen o retru primitivních analogových syntezátorů, je to především o tom znovu se v klubech bavit. Aktuální singl Justice "D.A.N.C.E." to vystihl přesně. "Do the dance" zpívá dětský sbor do chytlavé melodie a určitě tím nemyslí (jenom) Michaela Jacksona, kterému je prý píseň věnovaná. Tohle měl být celosvětový hit, statistiky jsou bohužel hodně smutné - číslo 48. v UK Chart, ve Francii dokonce ještě o deset příček hůře. (Jestli se do konce léta nedočkáme reedice, neexistuje spravedlnost!) "D.A.N.C.E." je zdaleka nejpopovější část desky, zbytek stopáže je ve znamení motorových pil, které připomínají efektované kytary. Výborný je začátek s dvojicí "Genesis", "Let There Be Light" a perfektní sekvencování završuje závěrečná "One Minute To Midnight". Jsem jediný, komu tahle píseň epičností připomíná "The Call Of Ktulu" od Metalliky? Deska má i slabší místa, moc se nepovedl pokus o hip hop "Tthhee Paarrttyy", čímž myslím hlavně angažování americké rapperky Uffie, funkový "New Jack" má připravit na nářez v podobě dvojdílného kusu "Phantom" (sampl je z hororu "Tenebrae" od legendárního režiséra Daria Argenta), ale spíše volá po tlačítku skip.

Od okamžiku, kdy jsem poprvé slyšel "We Are Your Friends", mi byli Justice sympatičtí. A jsem rád, že mě nezklamali ani na dlouhohrající desce. Kamenem do mě, jestli se mýlím, ale kromě "OK Cowboy" Vitalic tu už dlouho nebylo mainstreamové taneční album, které by se dalo poslouchat od začátku do konce. Není to pro mě úplně čistá devítka, ale dám ji. A nezapomeňte: "Do the D.A.N.C.E.".