Letošní ročník festivalu Rock For People se přesunul ze zaběhnutého Českého Brodu na letiště do Hradce Králové. Dvacet tisíc festivalových nadšenců si po tři dny užívalo proměnlivého počasí, pivka za solidní cenu, různých pochutin, lehkých drog a hlavně výborné muziky, která v sobě zahrnovala rock, punk, ska, pop, hard core či world music. Každý si tak přišel na své. Neviděli a neslyšeli jsme samozřejmě s kolegou Benjaminem Slavíkem vše, ale snažili jsme se vidět toho hodně. Tady je náš pohled na věc. Článek o největších headlinerech (The Killers, The Hives a Basement Jaxx) si můžete přečíst zde, v tomto článku se zaměříme na vše ostatní.

Den první - středa

Nekonečná fronta u vstupu do stanového městečka (ještě, že spím na kolejích), mnohem delší při vstupní prohlídce do areálu. Otravná procedura, která však musí proběhnout. Postupem času objevuji všechny scény a mířím na první kapelu.

Začátek festivalu byl pro mě ve znamení popu míchnutého soulem na Filter Stage. Kapela Bůhví s Ondrou Brzobohatým v čele rozjížděla, v solidně zaplněném cirkusovém stanu, svou show, která postávající diváky dokonale rozehřála. Na to, že bylo teprve po druhé hodině odpolední, se na závěr jejich setu lidé i rozskákali. Bůhví střídali soulové pecky ze svého debutu s aktualnímí songy z nové desky "Hodina". Po čtyřiceti minutách bylo vymalováno. Fajn úvod.

Česká spořitelna stage byla pro středeční odpoledne vyhrazená hlavně skáčku. Jako první se na něm objevila kapela Sto zvířat. Pod pódiem kolovalo asi pět ubalených jointů a zvířata tlačila do natěšených posluchačů jeden svůj melodický hit za druhým. Nechyběly songy "Ty vole na základní škole", "Píseň" či "Novgorod". Výsledkem bylo hodně zpocených lidí, hodně úsměvů na tvářích a konečně slunce na obloze. V zápěti je vystřídala francouzská kapela La Ruda. Ti pro mě byli prvním větším překvapením letošního Rock For People. Hudební propojování rocku a ska s líbivou francoužštinou se všudypřítomnému tančícímu publiku velmi zamlouvalo. Francouzi to do nich prali zleva zprava a málokomu se tyhle sympatické chlapíky chtělo opouštět .

Kolem osmé hodiny večerní se dav rozdělil na dvě poloviny. Zajímavý souboj proti sobě postavil dvě velká jména tuzemské scény. Pivní obec s nízkou inteligencí a trojkou v žíle zamířila na hospodskou kapelu Divokej Bill, více inteligentní publikum šlo na O2 Stage, kde se ke svému vystoupení chystal Kryštof. Původně to vypadalo, že jejich set nikdo moc sledovat nebude, ale těsně před začátkem se plocha před scénou zaplnila a havířovský band těšil posluchače jedním hitem za druhým. Nechyběl "Obchodník s děštěm", "Svědomí" či "Ženy". Celý dav sborově skákal a zpíval společně s celou kapelou. Kryštof opět dokázali, že jsou trochu někde jinde než zbytek českých kapel. Jejich inteligentní pop s hereckými etudami prostě a jednoduše lidi baví. Což je jen a jen dobře, jelikož v české kotlině je spousta hudebního odpadu, který jen tříská do kytar a o hudbě jako takové se moc mluvit nedá.

Kapela Divokej Bill patří mezi obecně nejoblíbenější festivalové akvizice, i na letošním ročníku Rock For People se skupině pod pódiem sešla hodně slušná návštěva. Louka, před kterou hráli, byla zaplněna více než na vystoupení pozdějších večerních hvězd The Killers. A většinu kapela se starými i novějšími skladbami pobavila, stejně jako svým typickým smyslem pro humor. A došlo i na angažovanost, to když hráli skladbu "Žoldák". Tedy alespoň podle kapely. Pro mě obrovská nuda pod úrovní vkusu. Ale na fanoušky stále zabírající. Smutné. Jak dlouho ještě? (Benjamin Slavík)

Headliner dne: Na The Killers jsem byl neuvěřitelně natěšený. Je to zážitek vidět kapelu s takovým jménem live. Lidé namačkaní jeden na druhého, těsně před koncertem kolovalo v prvních řadách brčko a spolu s Brandonem Flowersem vetšina lidí sborově zpívala jejich největší hity. Killers předvedli asi svůj standard. Zahráli hity a lidi to bavilo. I kdyby Killers zklamali, svůj hlavní účel pravděpodobně splnili. Posunuli RFP do jiné ligy letních festivalů.

První den se pomalu nachýlil ke konci a všechny mrzelo, že nakonec nepřijeli Gogol Bordello. Bohužel dostali nabídku vystupovat s Madonnou na Live Earth, což jde ruku v ruce s jejich ekologickým myšlením. Věčná škoda, ještě teď s radostí vzpomínám na jejich loňské vystoupení na Colours Of Ostrava.

Den druhý - čtvrtek

Druhý den na festivalu začal deštěm. A jelikož na O2 stagi odletěla zadní plachta, začalo muzikantům pršet na vybavení. Hned ze začátku se tím pádem nabralo malé zpoždění, které se pořadatelé snažili dohnat. Začátek na O2 stagi patřil valmezské kapele Mňága a Žďorp. Postupem času se na jejich chytlavé písničky dostavilo čím dál víc lidí a vytvářeli tak příjemnou atmosféru. Kapela zahrála své největší hity a také ukázky z poslední desky "Dutý, ale free". Jejich vystoupení však kazil zvuk. Nepříliš dobře nazvučená bicí souprava celý dojem zkazila.

Andělem oceněná zpěvačka Anna K a její kapela hrála dvacet minut. Poté je přeháňka vyhnala z pódia, načež se za patnáct minut vrátili, aby svůj set dokončili. Anna přitvrdila a nabídla nadšeným posluchačům většinu svých hitů jako "Večernice", "Nebe" a další. Její vystoupení diváky v chladném odpoledni rozehřálo a Anna potvrdila, proč je u nás jednou z nejcennějších zpěvaček. Její doprovodná kapela ukázala, jak je pro Annino vystoupení důležitá. Sympatické doplňování obou kytaristů s jemně nazvučenou basou dodalo celému setu ten správný drive.

Na Česká spořitelna stage byl čtvrtek hlavně ve znamení tvrdých kytar a vyřvaných hlasivek. V pět odpoledne se s novými písněmi předvedla pražská čtveřice Gaia Mesiah. Kapela ukázala vše, na co jsou její fanoušci zvyklí: legrační poskakování pestrobarevně oháklé Marky Rybin (jako Mickey Mouse v metalovém filmu), mystické riffování kytaristky Morelly (jako ožralej Neil Young poslouchající Rage Against Machine - myšleno jen pozitivně), roztrhaný heavy křik i melodie. Výsledkem byla obrovská spokojenost fanoušků i kapely. Po koncertech Horkýže Slíže a Walls Of Jericho na pódium nastoupila kapela Sick Of It All. Jedna ze základních skupin amerického hardcore v tvrdém nářezu zničila tvrdého rocku chtivé publikum: předvědli ocelové riffy, křik na maximu možností i razantní melodie a tetování. Po celou dobu jejich fanoušci statečně pogovali. Být tam, mohlo jít o váš poslední hradecký zážitek. Skutečně nebezpečné i vzrušující. (Benjamin Slavík)

Večer byl na O2 stage ve znamení českých kapel. Začala již tradiční kapela na RFP Tři Sestry. Lou Fanánek Hagen rozdával do prvních řad pivo, pět tisíc zablácených lidí pod pódiem pělo jejich klasické hity a Tři Sestry potvrdily svůj standard. Po nich nastoupili The Locos. Klasický ska tanec pogo se domlouval snad již dvacet minut před samotným koncertem a španělská kapela, která vznikla po původních Ska-P, předvedla energií nabitou show plnou převleků. Kdo neviděl The Locos, nezažil, co je to ska! Španělé strčili všechny předchozí skapunkové kapely do kapsy. Neuvěřitelná show.

Anarchie. Spontánnost. Punk. Zvrhlost. Kabaret. Parodie. Show. Pak až možná hudba. Takové bylo čtvrteční vystoupení pod plachtou Filter Stage mezi čtvrt na osm a půl devátou. Postarali se o něj Extra Action Marching Band, to jest přes deset dechařů, čtyři bubeníci s nástroji všech velikostí, dva polonazí, perverzně se tvářící tanečníci máchající velkými vlajkami, čtyři nadrženě pokukující tanečnice s vizáží na pomezí roztleskávaček a tanečnic night-clubů osmdesátých let plus chlápek s megafonem, marně soupeřící s nástroji svých kolegů ve snaze být alespoň trochu slyšet. Poté, co celý band slezl z pódia doprostřed davu, aby v plné kráse ukázal své šílené kostýmy a hlavně zde za zvuku balkánské lidovky strhl vpravdě chaotické peklo, málokdo uvěřil, že jde o partu z USA; někteří snad i s obtížemi věřili, že se jim tohle nezdá. Kapela vyhrávala doslova jako o život, tanečnice se vnadně tulily k chlapcům i dívkám z prvních řad a tanečníci jim k tomu vyhrazovali prostor agresivním vrážením do těch, kteří vadili (v momentě, kdy naopak chtěli publikum blíže, chytili vzdálenější návštěvníky za límec a násilnicky je přitáhli zpět). Věrně toto vystoupení popsat neumím. Mohu ale říct, že až budu chtít uspořádat večírek svého života, pozvu si Extra Action Marching Band jako entertainery, ať stojí, co stojí. Přespat ale budou muset jinde - tu noc bych se necítil bezpečně. (Radek Antl)

Kolem jedenácté večerní se proti sobě postavili na dvou stagích zajímavé kapely a interpreti. Zatímco na 02 stage se se svým dotěrným pseudopopem snažili ohromit Chinaski, na Mattoni Music Stage předávala svou nekonečnou energii Vladivojna La Chia a Banana. V nekonečné extázi pohybů a variací ukázala, jak se dá rozhýbat solidně naplněný hangár. Oproti ní Chinaski nepředvedli zhola nic. Jejich chystané album bude tedy asi stejný opruz jako jejich celá dosavadní tvorba. Charles Bukowski se musí v hrobě obracet, pokud tuší, co tahle kapela pojmenovaná po jeho alter egu předvádí.

Jako poslední čtvrteční kapela na hradeckém Rock For People zahráli Sunshine v čele s dravě motivovaným frontmanem Kayem Buriánkem. Původně se měl koncert konat na hlavní stage, ale nakonec byl přesunut do stanu. Kapela s velkým nasazením do publika rvala post-punkové inspirace (výborné!) i ne úplně povedené melodie s posledního alba "Dreamer" (rozpačité!). Skvělé probrání se kolem půlnoci. Pro stoprocentní zážitek chybělo více starých skladeb. Emo kids tentokrát k dobru věci na vedlejší stagi sledovali Clou. (Benjamin Slavík)

Jestli mě chtěl někdo vyloženě nasrat, tak naservíroval jakoby českou emo kapelu Clou na závěr druhého dne a ještě na velkou stage. Clou měli hrát někde ve sklepě asi kilometr pod zemským povrchem. Jejich hodinové velmi nudné vystoupení se shluklo v jednu nespecifikovatelnou píseň trvající po celou dobu koncertu. Jediným narušením byl docela melodický "Island Sun". Hoši, s tímhle tím běžte raději prodávat opečené sele a neserte se na festivaly.

Headliner dne: Od The Hives jsem hodně očekával. Nakonec jsem byl taky hodně zklamaný. Neustálé opakování frontmana "Everybody screams YEAHHH" mi lezlo na nervy. Prvních dvacet minut jsem si fakt užil, ale poté mi jejich vystoupení splynulo v jednu nespecifikovatelnou kouli zvuků. Čekal jsme živelnější show, ale nedočkal jsem se. Ne, The Hives prostě Killers netrumfli, jak uvedl kolega Slavík v hlavním článku. The Killers si sice zachovali lehký odstup od publika, ale jakýkoliv náznak spolupráce byl odměněn obrovským aplausem. The Hives se snažili přetáhnout lidi na svou stranu až moc.

Den třetí - pátek

Pro mě osobně nejnašlapanější den festivalu. Z tváří navštěvníků šla vyčíst již značná únava, ale čekalo je ještě mnoho výborných hudebních zážitků.

O2 stage přebrala v poslední den roli nejvýtěženější scény. Po úvodním setu Southpaw, který by se spíše hodil na klubové pódium, se na scéně objevili ústečtí UDG. Jejich čtyřicet minut plných skákání, tleskání, burácení a živelné energie by dostalo snad i kteroukoliv babičku s pletením v ruce. Sice měli trochu špatně posazený zvuk, ale i tak jsem si je užil dosytosti. Kombinace songů z obou alb zapůsobila na publikum jako živá voda a v chladném počasí se alespoň zahřálo. Festivalový line-up je však neúprosný, a tak se nedostalo na, pro diváky velmi efektní, song "Vůně", při které bubeník Jugi roznáší části svých bicích mezi dav. Škoda.

"Co mi tak asi předvede ta frajerka ze Superstar," říkal jsem při přesunu na Česká spořitelna stage, kde vystupovala Bára Zemanová . A předvedla mi obrovské, nehmatatelné NIC. Nešlo jí rozumět a její doprovodná kapela by mohla hrát sama. Bára jim to spíš kazila. Na její vystoupení si po dvou dnech málokdo vzpomene. Nechápu pořadatele, proč ji tahali na velkou stage, když by si zasloužila hrát tak maximálně...před stánkem s hnusnými langoši.

Jo, to paní Hana Hegerová je jiné kafe. Měla naprosto zbytečný strach z vystupovaní na festivalech. Její set sledovalo minimálně tři tisíce lidí, kteří jí připravili krásnou atmosféru. První dáma českého šansonu měla evidentní radost, že ji publikum přijalo za své. Mě překvapilo, jaké publikum ji sledovalo. Samozřejmostí byli relativně starší lidé, ale i o dost mladší generace si zde našla cestu, což byla pro Hegerovou asi ta největší odměna.

Při přesunu zpět na O2 stage jsem byl natěšený jako malý kluk na Kinder vajíčko. Mám rád kapely, jako jsou Vypsaná fiXa a Wohnout. Teda fiXu víc, ale čekal jsme dvě hodiny živelné show. Pod pódiem se na fiXu shromáždilo asi pět tisíc lidí a hoši jim nabídli skvělou show. Kapela předčila všechny předešlé, ale i následující české skupiny. Jejich set byl jednoduše nejvyrovnanější. Márdiho poetika v textech zafungovala a přišli na řadu Wohnouti. A ti oproti Fixe totálně vyhořeli. Wohnout dokáží být na koncertech neuvěřitelně free kapelou, ale také znuděnými hochy od vedle. Na Rock For People ukázali svou nudnou stránku. Jediným světlejším bodem byla taneční vložka dua Egon. To bylo tak jediné, u čeho jsem se pobavil.

A zpátky na Česká spořitelna stage. Jedna z největších hvězd world music - Mory Kanté - se zvučil dlouho. Už už jsem chtěl odejít, když začali hrát. A mé zážitky se Salifem Keitou z loňských Colours to nepřekonalo. Mory Kanté nabídl solidní set, ale chybělo mi v tom více energie. Ale nezklamal mě. Tak nějak jsem s tímhle projevem dopředu počítal.

Před noční cestou zpátky domů jsem si nemohl nechat ujít Tata Bojs. I když by si zasloužili hrát na mnohem větší stagi, tak jim cirkusový stan Filter Stage slušel. Do posledního místa zaplněný stan byl svědkem energické show. Na novém albu mě Tatáči tak nebaví jako live. Předvedli nadstandardní show s kombinací starších hitů s novou deskou. Pořadatelé udělali dobrý tah, že zařadili jejich set až na závěr celého programu. Polomrtví fans se tak dokonale probudili. Příjemná tečka za letošním festivalem.

Headliner dne: Bassement Jaxx měli být poslední den festivalu taneční vložkou. Duo Buxton a Ratcliffe mělo nabídnout šílenou taněční show. A nenabídli zhola nic. Jejich show byla nudná, místy až k usnutí. Viděl bych je jako jedinou špatnou volbu pořadatelů.

Závěrem

Letošní Rock For People máme za sebou. Nabídl tři dny plné všelijakých vlivů. Dobrým jídlem počínaje a hudebními zážitky konče. Ameba Production si nasadila vysokou laťku. Koho asi přivezou příští rok? Arctic Monkeys, Kaiser Chiefs či nějakou jinou hvězdu současného hudebního světa? Rock For People by se chtěl zařadit mezi významné evropské hudební festivaly. Tohle byl první krok. A vězte, že hodně úspěšný.

Rock For People 2007, letiště, Hradec Králové, 4.-6.7.2007

Fotogalerie