Rozmačkané pivní plechovky válející se po podlaze, nedokouřená cigára ve vzorovaném květináči po prarodičích, který v noci skvěle posloužil jako náhrada z okna vyhozeného popelníku, a odraz bezejmenné známosti na jednu noc culící se skrze lehce pootevřené dveře koupelny v zamlženém zrcadle. Sex, drogy a rokenrol. Vášeň, závislost a životní styl. Dva dny po úspěšném červnovém vystoupení na festivalu Isle Of Wight oznámila severoirská trojka Ash, že jejich červencová novinka bude jejich posledním albem. Že se v budoucnosti tato pop-punková ostrovní odpověď na americké Green Day hodlá věnovat pouze singlové scéně. Loni v lednu se kapela rozloučila s kytaristkou Charlotte Hatherley, letos v létě se albem "Twilight Of The Innocents" možná loučí s fanoušky... A ano, jde o loučení velkolepé.

Je potěšitelné, že Ash při slibovaném úniku k retru neztratili tvář. I přesto, že album nahrávali přímo v srdci symbolu postmoderní, skleněné a uspěchané doby, dokázali havně prodat sebe sama. Po koncentrovaném vystresovaném New Yorku, kde i hlídač parkoviště potřebuje svého psychologa, není na albu ani stopa. Parta kolem Tima Wheelera působí čerstvým, uvolněným a sebevědomým dojmem. Dovolí si punkový rytmický exhibicionismus, kytarovou onanii, britpopovou líbivost i radio-friendly kýčovitost, skrze kterou pomrkává po "běžném" posluchači a říká kup si nás domů. Ba co víc, často se povede vše zmíněné zkombinovat do jednoho celku.

Samotnou kapitolou je pak Wheelerův zpěv, který se posunul na míle daleko od čehokoli, co by se od něj dalo očekávat. Se surrealistickou hravostí si pohrává s výslovností jednotlivých slov, hledá ten vhodný a správný moment překvapení, který celou písničku posune o krok dál, a často je jeho snažení nadmíru úspěšné.

Ash se na závěr této životní etapy vytáhli. Nahráli album, které není jen další v řadě, ale které jim bez okolků přihraje do náruče tisíce nových fanoušků. Na rozdíl od některých jejich předchozích nahrávek sice album postrádá jednoznačnou rádiovou pecku, ale již jen první dva fyzické singly, "You Can't Have It All" a "Polaris", dokazují, že se nemusí za každou cenu přizpůsobovat interpret rádiu a posluchači, ale že to někdy může být i naopak. A oni si to kluci přece mohli i dovolit, když teď už vlastně budou psát písničky POUZE pro rádia.

Holt Tim Wheeler a spol. letos během festivalové sézony opět dokážou, že spojení Ash a zatraceně skvělej rokenrol má stále stejně zvonivý zvuk, jaký měl už před deseti lety. Doufám, že ne naposled.