Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. O tom svědčí i další díl, nabízející téměř dvacetileté ohlédnutí za Fields Of The Nephilim, poslední desku letošní vítězky Eurovize Marije Šerifović, americkou kapelu Hootie & The Blowfish, z české hudby připomeneme tvorbu Ivana Hlase a nakonec se podíváme za A Perfect Circle.

---

Ondřej Michal: Fields Of The Nephilim - The Nephilim (1988)

Nejspíš jako symbolický protest proti nekonečnému tropickému počasí, jež venku panuje, jsem po dlouhé době oprášil své oblíbence z časů povinné školní docházky, temnotáře Fields Of The Nephilim. Ve svých kovbojských kloboucích a zaprášených kožených kabátech patřili Carl McCoy a spol. v osmdesátých letech mezi hlavní představitele gotické scény. Ostatně právě McCoyův hluboký hrdelní vokál je typickým znakem jejich zvuku. "The Nephilim" je druhým albovým počinem a já jej považuju za jeden z nejlepších. Velký podíl na tom má i baladická "Last Exit For The Lost", ve které kapela neguje sebevraždu coby způsob řešení problémů. Za vrchol celé kolekce ovšem beru pochmurnou, pouze na basu vybrnkávanou "Celebrate".
Nejlepší skladba: "Celebrate"

---

Pavel Novák: Marija Šerifović - Bez ljubavi (2006)

Nakonec mi to nedalo a přibližně měsíc po letošní Eurovizi jsem se odhodlal zjistit, kdo že je vůbec zač ona zvítězivší Srbka Marija Šerifović. Pro ty, kteří stejně jako já byli uchváceni její soutěžní skladbou "Molitva", bude možná deska "Bez ljubavi" trošku šok. Nečekejte žádné monumentální balady s orchestrem - jde v podstatě o mix tanečního popu s trochou r'n'b ("101"), zřídka obohaceného o nějaký ten balkánský vliv ("Trubači"). Jejím největším trumfem je ale nezaměnitelný hlas a úžasná technika zpěvu, čímž povýší o jednu úroveň i tu nejslabší skladbu na desce. "Bez ljubavi" asi nikdy nebude patřit mezi moje nejoblíbenější desky, ale poslouchalo se to dobře. Rozhodně si ale počkám, s čím přijde Marija příště.
Nejlepší skladba: "Nije mi prvi put"

---

Tomáš Parkan: Hootie & The Blowfish - Cracked Rear View (1994)

Když jsem se kdysi dočetl, že Hootie & The Blowfish by u nás asi nevyprodali ani středně velký klub, děsně mě to naštvalo. Zpětně jsem ale musel dát autorovi za pravdu. Blues-rockové kapely jako právě Hooties, Blues Traveler či Gin Blossoms u nás nikdy moc nezabraly, což je právě u desky "Cracked Rear View" velká škoda. Třináct let života neubralo nic z její krásy, možná naopak. Poctivá muzika s výbornými melodiemi opřená o skvělý baryton frontmana Dariuse Ruckera a o tradice americké hudby je v dnešní době hip hopu ještě o něco cennější. Hooties si vytvořili naprosto originální zvuk, jenž vznikl spojením černošských prvků pocházejících od jediného černého člena Ruckera a bělošských rockových prvků zbytku kapely. Jeden ze zásadních kousků americké hudební historie.
Nejlepší skladba: "Only Wanna Be With You"

---

Honza Průša: Ivan Hlas & His Boys - Den šťastného koně (1997)

Ivan Hlas je osobitý, skromný interpret, jehož texty obstojí i vedle veršů nejednoho básníka. Zajímat mne začal v souvislosti s Hřebejkovým filmem "Šakalí léta". Definitivně si mne ale získal deset let starou deskou "Den šťastného koně". Písničkář Hlas tu spolu se svou kapelou hraje folk, blues i rock, vše propojené nití jeho malebných slovních obratů. Díky svým básnickým vlohám dokáže jako jeden z mála napsat neprvoplánový protestsong ("Den šťastného koně"). Sdělení je poeticky zpracované a píseň se stává nadčasovou. Melancholicky tajemnou, přesto pestrobarevnou desku podtrhuje a náladu dotváří i booklet s obrazy malíře Reona Argondiana. Jen je škoda, že se píseň "Jenom jednou" nakonec neobjevila ve filmu "Pelíšky", jak bylo původně plánováno. Její atmosféra totiž s filmem výborně koresponduje a dokázala by jej posunout ještě o stupínek výš.
Nejlepší skladby: "Jenom jednou", "Balada pro H.Ch.A."

---

Honza Sedláček: A Perfect Circle - Mer De Noms (2000)

Americká parta A Perfect Circle má za sebou od roku 2000 již tři desky, což je na veskrze boční projekt slušné číslo. Zatím poslední z nich, "Emotive" nebyla kritikou přijata kdovíjak valně. Docela jinak tomu ale bylo u debutu "Mer De Noms", který ve své době mnozí velebili jako záchranný kruh alternativního rocku. Já jsem na něj sice toho času narazil jen náhodou, ale z ruky už jsem ho nedal. Vy, kteří máte jen trochu rádi Tool, z jejichž středu přišel do APC zpěvák James Maynard Keenan, určitě něco o tomhle matroši víte. Ostatní vězte, že se jedná o pořádnou porci metalu, art-rocku, která, postavená na post-grungeovém základě, vytváří originál, na který se jen tak nezapomíná.
Nejlepší skladba: "Judith"

---