Je moc fajn, že v souvislosti s novým albem White Stripes nemusím psát o bezesných nocích, rozklepaných zubech, nenaplněných ideálech, vizích, které budou muset pár let počkat, a o kapele, která je už s šestou deskou na odstřel. Zato mohu napsat, že Jack a Meg jsou pořád víc než v pohodě. Poslední, dva roky stará nahrávka "Get Behind Me Satan" se po deskách elektrifikovaných nářezů obrátila ke country, špinavým okreskám amerických zapadákovů a jejich poloprázdným motelům. Dvojice na ní napsala experimentální písně, stavělo se na syrovém piánu, akustických kytarách, elektrizující výboje se omezily na minimum. O rok mladší The Raconteurs (Whiteův boční projekt) na tom byli podobně - jen se spíš než o country historky jednalo o vymyšlené vzpomínky z festů, kde se na zemi povalovalo hodně hippies a LSD se bralo jako dnes nikotin. "Icky Thump" jsou klasičtí White Stripes - hity, blues, rock'n'roll, ve vokálu frenetičnost i dojetí a chuť mentolových bonbónů nezkazí ani několik politických hlášek.

Nebezpečím a adrenalinem ("Sittin' drunk on a wagon to Mexico") přervaný singl "Icky Thump" zní jako nářez z černé čtvrti, kde v noci na kolemjdoucí turisty, kteří zabloudili a neví kudy zpět, z nudy pořvávají místní frajeři. Tvrdé elektrické riffy, frackovsky uječený zpěv a sólo na dudy. Celá deska je jasný a opravdový návrat ke kořenům - nic vylhaného a mediálně přitažlivého ve stylu přesluhujících kapel, z nichž ona nucená tvrdost často (rozuměj skoro vždy) trčí jako neurvalost z Lady Sovereign; u ní je však autentičnost jednou z hlavních předností. Album "Icky Thump" je kolekcí přes pot, krev a mozoly těžce vypocených garážových blues-rockových riffů s obrovskou mírou chytlavosti i inspirativnosti. Experimentuje se tak, aby to poznali ti, co to poznat mají, v první řadě jde ale o písničky. A když už mluvíme o rozpoznávaní. Kdo identifikuje, že je "Conquest" cover Patti Page, může mě pozvat na vanilkovej čaj...

Krom klasických textů postavených na inspiracích z dětství se překvapivě dostává i na angažovaná sdělení, a to hned v gangsterském singlu, o kterém byla řeč v úvodu předchozího odstavce: "White Americans - What, nothin' better to do? - Why don't you kick yourself out? - You're an immigrant too." V polovině "Icky Thump" se od extáze z nářezu a exaltovaného bordelu skupina jednou dostává jinam. Na westernovou tancovačku v bahně, s konfetami, zlými bandity a holkama, které mají velké výstřihy a už odrostly prvním orgasmům, které před lety zažily na seně. To když zahraje píseň "Prickly Thorn, But Sweetly Worn". Podruhé zase dojedou na skotské louky se skladbou "St. Andrew (This Battle Is In The Air)", to se v největší míře předvedou dudy a vokální umění/neumění Meg, holky s pořád nejcharizmatičtějším zadkem (a úsměvem) v pop-music.

Tvrdé vyřvávané písně znějí přesně tak, jak v roce 2007 garážové nářezy mají znít, balady se opět pohybují mezi smutkem, láskami, samotou a novými začátky. Bluesové písničkářství dosahuje vrcholu ke konci nahrávky, kdy Jack vytahuje svá oblíbená témata, loučí se, přitom neodchází a bolí to ("I could stay a while, but sooner or later I'll break your smile"). Na vrch dodává naivní šestnáctky, stejné holky, které se svou kytarou na desce "Grinderman" bortil Nick Cave. Při promo rozhovorech k "Icky Thump" Jack White tvrdil: "Ti, co měli rádi naše první alba, to budou milovat." Ve výsledku se věci mají tak, že zůstává jedním z mála lidí, kterým dnes můžeme věřit každé slovo. Tady už to začíná smrdět kultem osobnosti.

Album: The White Stripes - Icky Thump
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 48:40
Skladby: Icky Thump, You Don't Know What Love Is (You Just Do As You're Told), 300 M.P.H. Torrential Outpour Blues, Conquest, Bone Broke, Prickly Thorn, But Sweetly Worn, Where Is Home?, St. Andrew (This Battle Is In The Air), Little Cream Soda, Rag & Bone, I'm Slowly Turning Into You, A Martyr For My Love For You, Catch Hell Blues, Effect & Cause