O třetí desce Linkin Park se toho napsala spousta ještě předtím, než ji vůbec někdo slyšel. Aby ne - kalifornská skupina prodala miliony předchozích nahrávek "Hybrid Theory" a "Meteora", neméně úspěšné byly její experimentální projekty remixů nebo mash-upů s rapperem Jay-Zm. Když "Minutes To Midnight" vstoupilo do obchodů a první výlisky dorazily do novinářských redakcí, mnozí byli překvapeni. Linkin Park, jak slíbili, opustili úspěšnou formulku melodického nu-metalu. Narazili při tom ale na pár problémů: texty se snaží v náznacích řešit zásadní témata, ale posluchač si z nich mnoho nepobere, ulpívají kdesi ve třetině cesty. Hudebně to je příliš roztříštěné, jako by skupina nevěděla, kam vlastně chce jít, píší někteří kritici. Ale jiní jsou zase nadšení. Z Linkin Park (kapela mimochodem vystoupí 12. června v Praze) se dokonce podle prohlášení některých jejích členů div že nestala angažovaná parta, která myslí na ekologii a globální problémy. Na to se musicserver ostatně zeptal DJe Linkin Park Joe Hahna, když s ním dostal možnost udělat telefonický rozhovor. Tenhle chlapík sice není tou nejprofláklejší tváří šestice, ale zato stál za některými jejími klipy, včetně aktuálního "What I've Done", s Mikem Shinodou se také věnuje výtvarnému umění a rozhodně není pravda, že by šlo o najatého turntablistu, jak se dá na internetu občas dočíst...

Na nové desce jste pracovali dva roky, jejímu vydání předcházela dost velká očekávání. Byla reakce veřejnosti podle vašich představ?

Máme z toho radost, jak na "Minutes To Midnight" reagují kritici. Recenze jsou vesměs pozitivní. Aby ne, když jsem na tomhle albu dělali, dávali jsme si fakt záležet. Pracovali jsme na něm poměrně dlouho. Povedlo se nám shromáždit jak nějaké věci tvrdší, tak i kusy popovější. Je to ta nejlepší práce, kterou jsme dali dohromady.

Ty samé recenze vám ale vyčítají, že proplouváte na povrchu, že tomu chybí nějaká jednotící linie. Že zkrátka lovíte příliš mnoho ryb naráz, ale nakonec nechytnete žádnou.

Nepochybně tam je mnoho vrstev, různých sdělení. Naším úkolem je dělat umění, komunikovat s lidmi, promlouvat k nim skrze muziku, klipy, koncerty. To, že jsme na nahrávce pracovali opravdu dlouho a poctivě, se promítlo do toho, že je na ní několik vrstev. A o tom to je. Když pak někdo píše článek, může si klidně vypíchnout jenom určitou část. Stejné to je s posluchači. Tak to má podle mě i být.

Řada interview se točí kolem názvu "Minutes To Midnight", který údajně odkazuje mimo jiné k hodinám, jež obrazně znázorňují, jak blízko je civilizace k nukleárnímu konfliktu. Znamená to, že Linkin Park jsou pesimisté ohledně globálního vývoje?

Vůbec bych to neviděl nějak bledě. Svět stejně jako cokoli jiného má svou pozitivní stránku a také stránku negativní. My jsme se jako kapela vždycky pokoušeli skládat písně o nepříjemných věcech, ale vedle toho jsme vždycky měli i veselejší věci. I ta temná témata se snažíme podávat s nadějí. Chceme, aby naše hudba byla taková terapie. Ano, jsou tam velká témata, jako třeba civilizace, a když se podíváš na klipy, uvidíš možná i depresivní obrazy, ale tak to prostě je, to patří k historii, jejíž součástí jsou i pozitivní věci. Jedna událost může být jak tragická, tak šťastná. Základem všeho je odpovědnost a uvědomování si jí.

Četl jsem, že úvodní singl "What I've Done" odkazuje podle vašeho zpěváka Chestera Benningtona k trudnému počínání člověka na planetě. Přijde mi, že dnes každý, kdo chce uspět, musí dělat angažovanou muziku. Nebo aspoň tvrdit, že ji dělá.

Asi ano. Co se "What I've Done" týče, jedna interpretace může být ono ubližování Zemi a její zachraňování, ale vedle toho to může mít i čistě osobní rovinu. Vezmi si mezilidské vztahy, kladeš si otázku, zda jsi neublížil přítelkyni či rodině. To je těch více rovin, o čemž jsem mluvil dřív. Ale je pravdou, že kolem životního prostředí se toho teď hodně děje a ta píseň k tomu také odkazuje. Každopádně bych to příliš nespojoval s jednou osobou, každý člověk by to měl poslouchat podle sebe. Na "Minutes To Midnight" se snažíme být jak velmi konkrétní, tak zároveň nechat lidem trochu prostor pro jejich fantazii. Díky tomu nezáleží, jestli to posloucháš v Latinské Americe nebo v České republice.

Linkin Park byli jednou ze skupin, která se podílela - třeba projektem Music Relief - na pomoci lidem, jež postihl hurikán Katrina. Berete podobně velké charitativní akce jako nutnou samozřejmost, anebo je váš přístup hlubší?

U nás to začalo po tsunami v Jihovýchodní Asii. To nás přimělo pomáhat, nějak se na záchraně podílet. Řekli jsme si, že radši, než abychom seděli a stěžovali si, jak je to nefér, půjdeme a něco uděláme. Jsme v takové pozici, že něco dělat je skoro naše povinnost. Nemyslíme si, že spasíme svět. Akorát by nám přišlo škoda nepomáhat, když můžeme. A ve světě se toho děje opravdu hodně, klimatickými změnami počínaje a válkami konče. Ostatně z našeho letního turné projektu Project Revolution chceme za každou prodanou vstupenku vysadit jeden strom, snad jich budou miliony.

Zdá se, že ekologie se opravdu stává velkým tématem hudebního mainstreamu. V červenci nás navíc čeká Live Earth, vy budete hlavní hvězdy show v Tokiu...

Když nás pozvali, abychom se zúčastnili, byla to pro nás výzva. Chtěli jsme tím upozornit fanoušky na něco, čemu je třeba věnovat pozornost, protože se to týká celého světa, všech lidí. A tohle je dobrá šance, jak k tomu přitáhnout lidi. I kdyby to zaujalo jen jednoho posluchače, bylo by to fajn.

Po vydání "Minutes To Midnight" se to v médiích hemžilo proklamacemi, že zemřel nu-metal, když jej opustili jeho nejúspěšnější zástupci. Ulevilo se vám?

Základní problém je, že my jsme se nikdy nepovažovali za nu-metal ani rap-metal. To k nám připojili novináři, kteří nás potřebovali nějak popsat. Je fakt, že metal je pořád velkou součástí naší hudby, jenže vedle toho je tam spousta jiných složek a vlivů. A to, co momentálně reprezentujeme, není úplně tvrdé. "Minutes To Midnight" představuje pořádnou porci experimentů a evoluce. My jsme ale už na počátku chtěli být skupinou, která stojí mimo škatulky. Asi jako spousta jiných.

Zmínil jsi experimenty. Na ty si u vás příznivci zvykli, ať už to byly desky remixů nebo mash-upů. Máte v plánu podobně zpracovat materiál také z "Minutes To Midnight"?

Experimenty jsou pevnou součástí naší tvorby. Je důležité se jim věnovat, dělají hudbu zajímavější. Kdykoli jsme něco takového připravili, byli jsme nakonec sami překvapeni jak z výsledku, tak z reakcí, ať už byly jakékoli. Ale momentálně nějakou přesnou představu ještě nemáme, je to holt brzy. Avšak jisto jistě něco přichystáme, bude to něco přirozeného, co k nám bude pořádně pasovat.

Kritici i fanoušci to od vás budou tak nějak žádat. Nezávidíte ostatně někdy malým rockovým kapelám, které hrají jen pro pár stovek lidí a nikdo jim nekouká pořád pod prsty, jak se to děje u vás?

To bych asi neřekl. Ale víme, odkud jsme přišli, takže se snažíme naše fanoušky přitáhnout i k menším skupinám. Dáváme jim šanci na koncertech, v létě na šňůře Project Revolution máme dvě scény a ta druhá, menší, je určena výhradně nepříliš známým, ale nadějným partám. Jsme s nimi tak v kontaktu, pomáhá to i nám.

A byl to vždycky váš sen, být slavná, mezinárodně úspěšná kapela, anebo to tak přišlo a vy jste si řekli, že teda jo, že tu rukavici zvednete?

Měli jsme strašné štěstí, občas tomu ještě pořád nemůžu věřit, kam až jsme se dostali. Plán to tedy rozhodně nebyl. Řekl bych, že je za tím hodně tvrdé práce a snad i dobrá muzika. Kdybys chtěl poradit, jaká je kouzelná větička, vedoucí k úspěchu, neuměl bych ti ji říct. Ale něco se zkrátka děje.