Po několika odkladech se svého vydání konečně dočkala knížka o naší nejúspěšnější skupině. Kdo je fanoušek (a že jich je spousta), rozhodně by si ji neměl nechat ujít. Snad vás o tom přesvědčí i dnešní recenze.
Zatímco "bokovka"
Lucie,
Wanastowi Vjecy, se své biografie dočkala už v roce 1993 (vyšla pod názvem "Divnoknížka"), vývoj její úspěšnější kolegyně byl důkladně zdokumentován až letos. Po mnoha odkladech a přepisování tak před nedávno spatřila světlo světa kniha "Šrouby do hlavy" Honzy Dědka. Známý hudební publicista, který psal například do Rock & Popu či Elle, nyní je redaktor Reflexu, se úkolu chopil velmi dobře a výsledek stojí za to.
Dědek s celou kapelou mimo jiné strávil celý měsíc na Kostarice, kde společně připravovali podklady a mluvili a mluvili... Největší výhodou celé knihy je skutečnost, že se nezaměřuje pouze na Lucii, ale mapuje i Wanastowky, Pusu a většinu dalších projektů, jichž se jednotliví členové účastnili, takže čtenář má ucelený pohled na vývoj
Lucie v kontextu vývoje jejích jednotlivých členů.
Jde poznat, že si autor s její přípravou dal opravdu práci, nejedná se totiž o klasický přístup - tady máte nějaký příběh, jak kapela začala, fungovala a (případně) skončila, ale sestává z několika částí. První jsou profily členů, tedy
Davida Kollera, Michala Dvořáka, Roberta Kodyma a
P.B.Ch., za nimi navazuje onen příběh kapely a doplněn je nejen kompletní diskografií
Lucie, ale i vedlejších projektů, filmových soundtracků, producentských počinů i hostování. Nevšední doplnění představuje i přehled koncertů, které
Pusa, Wanastowky i
Pusa odehrály od roku 1988 do současnosti.
Biografie samotná se téměř striktně zabývá děním okolo kapely a téměř vůbec nezabíhá do soukromí členů, ale to byl pravděpodobně záměr. Každý fanoušek se dozví hodně věcí, které ho vždy zajímaly a mnoho dalšího. Dědek nevyzpovídal jen členy
Lucie, ale i mnoho rodinných příslušníků, přátel, známých i hudebních kolegů. Mnohdy je zajímavé sledovat, jak se liší názory či vzpomínky na určité události z pohledu různých lidí. Obsahově je tedy kniha nabitá a nedá se jí téměř nic vytknout.
Samozřejmostí je spousta fotografií, některé na křídovém papíře, ale určité výhrady bych měl k samotnému provedení knihy. Nejen že stačí obrátit pár stran a máte ruce kompletně začerněné, ale po prvním přečtení už se mi docela hodně začíná rozpadat vazba. Pokud knížku někomu půjčím, zcela určitě se mi vrátí v "salátovém vydání", aniž by za to dotyčný ovšem mohl...