Pamatujete na ty časy, kdy si všichni pískali "Wind Of Change"? Tak ty už jsou dávno pryč. Tehdá mi hráli Scorpions jako ukolébavka a ani ve snu by mě nenapadlo, že se k této skupině, která pak podle mě párkrát šlápla vedle, někdy vrátím. Hodně mě odradila hlavně alba "Pure Instinct" a tak trochu i "Eye To Eye", i když poslední počin "Unbreakable" mě zase navnadil. V každém případě tato legenda s germánskou krví ještě netrénuje skok do rakve a nachystala "Humanity: Hour 1", slibnou desku, ale nikoliv trhák typu "Tease Me, Please Me." A dobře tak. Doby, kdy Scorpions vyhrožovali "Rock You Like A Hurricane", jsou dýl než dávno pryč.

Úvodní miniproslov k "Hour 1" mi připomněl Švýcary Gotthard a jejich aktuální "Made In Switzerland". Právě první skladbou však zkoušejí Scorpions posluchače pořádně nažhavit. A ke konci songu se jim to skutečně daří. Možná proto, že otevírák zní nově, moderně a přesto technicky škorpiónovsky. Typické sólo, v žádném případě si ho nespletete. A vokál? Zase ten vysoce posazený. Následující dvě skladby se zuby nehty drží podobného kréda, ale další nášup přijde o pár kileček dál.

"You're Lovin' Me To Death" stoprocentně evokuje staré časy. Ale ne tak, že by se skupina snad chtěla vykrádat. Veškerou chytlavost najdete právě zde - pokud si album poslechnete alespoň dvakrát, určitě si jmenovanou zabroukáte. Podobnou perlivou náloží je "We Will Rise Again". Začátek sice nikoho moc nenadchne, ale po minutě změní nejeden posluchač názor. Asi posledním řinčivým klenotem je "The Cross", na kterém se podílel Billy Corgan. Ostatní skladby doplňují atmosféru a působí na mě jako můstky odkazující právě na své silnější a lákavější kolegy. Jednu větší chybu bych tu ale přece viděla - Scorpions postavili úvodním songem laťku moc vysoko a na první poslech si posluchač zapamatuje tak maximálně tři kousky. "Humanity: Hour 1" jednoduše potřebuje k úplnému porozumění krapet víckrát vložit do přehrávače.

No jo, Škorpíci mají své nejplodnější období za sebou - překonat nesmrtelné balady jako "Still Lovin' You" se jim zřejmě už nikdy nepodaří. Přesto by se na "Humanity: Hour 1" našla i slušná pomalá píseň - "The Future Never Dies". Rozhodně ale ve vás nezanechá nijak světoborný pocit.

Někomu se může zdát, že není důvod si desku koupit. Naopak, je. "Humanity: Hour 1" je důkazem, že i po takové době dokážou Scorpions vyprodukovat kvalitní materiál, který jim mohou mnozí jen závidět. Pryč je ta dravost, živelnost a živočišnost, což z novinky cítíte každým coulem. Muzikanti to vědí také a nesnaží se na nic si hrát (naštěstí). Raději zkoušejí rekapitulovat a bilancovat. Scorpions jsou zářivým příkladem skupiny, která v mládí přehla všechno, co nevylezlo na strom, a teď chce místo kvantity uspět s kvalitou a ukázat získané zkušenosti. Na novinku umístili dostatečné množství nezapomenutelných riffů, aby dostali sedm cejchů.