U finalistů "Česko hledá SuperStar" nebývá právě zvykem, aby se jejich desky křtily na koncertech. Samozřejmě, teď mi fanoušci toho či onoho hodlají napsat, že právě ten jejich favorit křtil na koncertu, jenže obecná praxe je taková, že se sezvou novináři, především pak fotografové z bulváru, do nějaké hospody a tam se deska zlije šampaňským, aniž by zazněla živě jediná písnička. Je jedině dobře, že Zbyněk Drda zvolil tu lepší možnost a lidem zazpíval, co vlastně křtí. Udělal v podstatě jednu jedinou, ale dost podstatnou chybu: jako hosta si pozval kolegu ze Slovenska, který si z toho po pár písničkách udělal vlastní večer.

Ačkoli proběhla relativně masivní kampaň a plakáty byla polepená většina Prahy, v Retro Music Hall se v konečném účtování pohodlně a nestísněně pohybovalo asi tři sta fanoušků a fanynek třetí české SuperStar. U stolečků kolem zapuštěného hlediště seděli tu rodiče, tu prarodiče dětí pohybujících se neuspořádaným Brownovým pohybem; ohlášený začátek koncertu v šest hodin večer zcela jasně deklaroval, že se počítá i s těmi nejmladšími. Objevily se i známé tváře, hlavně kolegové ze SuperStar - jedinou zástupkyní první řady byla překvapivě Petra "Zlatuška" Páchová, delegaci druhé řady vedl Vlasta Horváth a občas se sálem mihla i zaměstnankyně Retra Gába Al Dhábba. Samozřejmě nemohli chybět kámoši ze třetí řady Roman Lasota, Martin Ševčík, Soňa Pavelková a Leona Černá.

Nedlouho po šesté se setmělo a proti namířeným reflektorům se vydal Zbyněk Drda vstříc publiku. Krátce pozdravil a hned spustil první "Dík tobě vím". Za těch pár měsíců od vítězství se jeho projev nikterak nezměnil, stále za mikrofonem působí velmi plaše. Zajímavé ale určitě je, že vzápětí po vydání desky si většinu písniček upravil ke svému obrazu. Přiznejme si totiž, že odehrát skladby z "Pohledu do očí" tak, jak jsou na albu, byl by to večer uspávače hadů. Asi to vytušil i samotný Drda... "Uvěř zázrakům" dostala barvitější rytmus, "Kdo z nás dvou" hutnější zvuk a třeba "Zítřky" jazzovou předehru a následně zrychlenou funky úpravu. Svůj podíl na konečné podobě měla i doprovodná kapela, která byla složena z Drdových kamarádů, přičemž nejstaršímu členovi bylo dvacet čtyři let a nejmladšímu mohli na afterpárty jen těžko nalít něco jiného než limonádu. Asi nikdo nečekal, že by tihle kluci po jednom koncertě v Brně mohli působit sehraným dojmem, to je zkrátka nemožné, ale rozhodně dojem z celého koncertu nekazili. Naopak, v sólech si občas dovolili i celkem zajímavě zaimprovizovat.

Po šesti písničkách přišel onen kýžený okamžik - po Brnu již druhý křest debutu "Pohled do očí". Rozhodně se nejednalo o nic okázalého. Zástupce nahrávací společnosti donesl jeden exemplář a sekt, společně s kmotrem Peterem Cmorikem pronesli velmi krátký projev, CD se poprvé a naposled vykoupalo v šumivé lázni, načež bylo odesláno kamsi do publika a jelo se dále močálem černým kolem bílých skal a dokonce vstříc lepším zítřkům. Na scéně Zbyňka Drdu totiž vystřídal výherce druhé řady slovenské SuperStar Peter Cmorik a tedy někde se stala "chyba".

Veni, vidi, vici - jednoduše takhle by se dalo popsat Cmorikovo vystoupení v Retru. Dovolím si tvrdit, že většina těch, kteří v úterý přišli na křest Zbyňka Drdy, neměla o existenci tohoto zpěváka ani potuchy a z koncertu pak titíž odcházeli jako jeho fanoušci. Cmorik si vyjma vlastní kytary přivezl ještě dva doprovodné muzikanty - výborného kytaristu a bubeníka. V této sestavě pak předvedl skvělý minikoncert, jenž otevřel výbornou věcí "Čakáme". Po ní ještě následoval relativně vlažný potlesk, ale po další v pořadí "Som nad vecou", jejíž smysluplný text mu museli naše superstars závidět, už přišel potlesk řádný. Cmorikova muzika byla neuvěřitelně svěží, melodicky nápaditá a dalo by se říct inteligentní. Od první minuty bylo evidentní, že když je zpěvák autorem a muzikantem, hned to zní jinak. Jeho výborný chraplák doprovázený "podkladem" elektroakustiky se mísil se skvělou bluesovou kytarou druhého kytaristy a po každé další písničce byl potlesk a jásot zase o něco intenzivnější. Vystoupení ostře kontrastovalo s tím Drdovým, zatímco Zbyněk je introvert a působí tak i na jevišti, Peter si těch několik písniček užíval a sálala z něj radost z muziky. Po poslední skladbě "Dážď" už poloplné Retro doslova bouřilo a lehce dojatý Cmorik si mohl gratulovat, jakým způsobem začalo jeho tažení do Země české.

Když se vrátil na pódium opět Zbyněk Drda, měl hodně těžkou pozici. Mohl jen děkovat tomu, že se na koncert dostavil jeho fanklub, protože jinak by asi těžko dosáhl alespoň stejného ohlasu jako host. Odehrál ještě čtyři písničky a pak se ztratil v zákulisí. Fanklub si pak vyžádal ještě jeden přídavek, což byla písnička, kterou na desce nenajdete, a křest Zbyňka Drdy byl definitivně minulostí.

I přes to, že z naší SuperStar vyšlo pár zajímavých zpěváků (Aneta Langerová, Petr Bende, Martina Balogová nebo Sámer Issa), přeci jen mám pocit, že ta slovenská českou válcuje. Ať už je to Katka Koščová nebo právě Peter Cmorik; tento koncert byl jasným důkazem. Cmorik přijel jako neznámý a během šesti písniček na sebe dokázal strhnout prakticky veškerou pozornost. Nechci věštit, ale ještě pár takových koncertů a má Česko v hrsti podobně jako nyní Peha. I přes jeho stín Zbyněk Drda naznačil, že si umí jít za svým a že ve chvíli, kdy něco není podle jeho představ, si to umí upravit. Hudba, kterou předvedl, byla určitě zajímavější než to, co mohou lidi slyšet na desce, na níž měl kdosi strach riskovat.

Zbyněk Drda, Peter Cmorik, Retro Music Hall, Praha, 15.5.2007

Fotogalerie: