Pop Levi je bývalý baskytarista projektu Ladytron a jeho debutová sólovka "The Return To Form Black Magick Party" je váš i můj vysněný film, kde hraje spousta folkstars, které se na nás dosud většinou tvářily spíše jako rockstars. Takže konečně páska, která lidem nečtoucím mezi řádky (respektive neposlouchajícím mezi tóny) dokáže spoustu nečekaných faktů. Třeba, no třeba že Jack White, jak by si někdo mohl myslet, fakt není fanoušek Roberta Planta, ale spíše Boba Dylana a blízkostí k frontmanovi Led Zeppelin jen samoúčelně mate. Ale zpět k naší movie: hraje nám tu právě Jack White (nově dojatej, zhulenej, hodnej, bez hardrockových riffů), Bobby Gillespie (bez tvrdých drog a jen s prášky na bolení hlavy), Karen O (procházející se v dešti a dostávající tvrdou ránu bleskem) a Brian Molko (závislej na héliu a poslouchající staré country desky) a vše režíruje rozjetá kytara Marka Bollana z T-Rex. "The Return To Form Black Magick Party" je vůbec první folková deska, co by se měla pouštět na parties, kde se pijí barevné drinky a kolem tančí spíše neoblečené než oblečené holky. Kdyby někdo nevěděl, tak tomu se říká být progresivní.

Vlivů je tu víc než punkových kapel koncem sedmdesátých let v Británii. Spousta z nich však dostává úplně jiné rozměry a souvislosti než na originálních nahrávkách. Vše se podřizuje čisté taneční zábavě. Návrat do formy... je mixtape amerického country & folku, alba "XTRMNTR" od Primal Scream, hitů Rolling Stones a pocitů The Beatles z dob, kdy už nepsali jen pro ječící slečny. A teď klíčové a zároveň matoucí heslo recenzovaného alba: psychedelie. Ta je všude a přitom nikde. Většina zdrojů se totiž v původní verzi za psychedelické označit dala, ale na "The Return To Form Black Magick Party" fungují přesně opačně, než jak je definuje jejich název. Spíše než o "psycho" jde o "cool" a o pořádně odlehčenou záležitost. Hity jako "Pick Me Uppercut" nebo "Flirting" nikoho nepošlou do soukromých depresí a temných myšlenek, místo toho člověka nabijí energií a hodí doprostřed tanečního parketu. Pop Levi vás donutí tři čtvrtě hodiny se bavit a na věci kolem zapomenout.

Jedním z největších lákadel téhle placky je Leviho vokál z dálky připomínající leckoho milovaného (hlas Primal Scream bez chemie, hlas Placeba s heliem, hlas Yeah Yeah Yeahs po vystřízlivění) a zblízka nikoho. Afektovanost, horký vzduch a femininní prvky v každém tónu. Když to shrneme, tak Leviho hlas má to, čemu se v některých magazínech pro muže a ženy říká sexappeal. Balady, které řídí akustická kytara a vokál, nebo naopak elektrický rock'n'roll nové doby s ublíženým vyřváváním. To i to sklízí úspěch. Levi se zpět ohlíží, ale "Tohle už jsem slyšel tisíckrát" řeknete těžko, leda že byste se nechtěli bavit něčím novým (pro tenhle případ tedy spíše doporučíme Radio Beat a pořady pro pamětníky). Začátky a konce tracků ve znamení hodně divných zvuků: pískající elektronika, cinkání čistého železa nebo rozkvetlá louka z jara.

"The Return To Form Black Magick Party" je mimo jiné opak nudné serióznosti. Skládání z prvního pohledu do sebe nezapadajících fragmentů. Je tu hodně ironie, hodně zábavy (jednou silně intelektuální, podruhé silně nablblé, potřetí tak něco mezi, vždycky silně autentické), hodně opakujících se sloganů a hodně dávné i nedávné historie. Poslední dvě věci na závěr: "Sugar Assault Me" je zatím song roku 2007 a tu druhou jsem právě zapomněl. V té desce je toho fakt hodně. Tak a teď se můžu jít konečně vyspat. Víte všechno, co vědět potřebujete.

Album: Pop Levi - The Return To Form Black Magick Party
Hodnocení: 9/10
Celkový čas: 43:57
Skladby: Sugar Assault Me Now, Blue Honey, Style Called Crying Chic, Pick Me Up Uppercut, Skip Ghetto, Dollar Bill Rock, Flirting, See My Lord, Hades' Lady, From The Day That You Were Born