V naší recenzi na "Kluci kde ste?" se psalo, že Tata Bojs dospěli a že už to nejsou pouze hraví roštáci. Ve stejný den, kdy vyšla deska, se křtilo album v Akropoli. Ten, kdo vyrazil, určitě nelitoval, večírek se povedl na výbornou. Tatáči nezklamali a bavili sál, narvaný až po střechu.
© Honza Průša / musicserver Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem. Tolik stará česká pranostika. Jenže v pondělí 16. dubna byla realita jiná: díky (možná) změnám klimatu a zásahům lidstva se konal v podstatě letní den. Planeta se na nás začíná zlobit a ještě stále netušíme, jak krutou odvetou chystá; ačkoli klimatologové už teď varují a varují a varují. Kdo se nenechal odradit sluncem a zůstal za kamny, ten zřejmě prospal večer, takže mu unikl křest desky "Kluci kde ste?" kluků z Hanspaulky - nových to ekologů české popmusic.
Tata Bojs si nachystali speciálně upravenou scénu, kterou do posledního momentu pečlivě ukrýval černý závěs, jenž visel před sálem Akropole, která už kousek po sedmé signalizovala skoro plný stav. S přibývajícím časem nebylo chvílemi vůbec k hnutí. V naší
recenzi jste se dočetli, že
Tatáči zvážněli, jsou zadumanější a už to nejsou jen ti rozverní hoši, kteří si hrají a nezlobí. Během koncertu ale působili tak, jak je všichni znají - plní elánu. A pokud někdo hledal Klárku Nemravovou, našel ji v kotli, kde plnila úlohu skalní fanynky...
© Honza Průša / musicserver Úlohy žhaviče publika se zhostil DJ Michal Máka. Pokud netušíte, kdo to je,
poslechněte si důkladně text na "Pěšáky". Celou hodinku do napjatých posluchačských uší pouštěl muziku, která zhmotňovala pracovní podtitul:
"Music from and inspired by Pěšáci". To neznamenalo nic jiného, než že vsadil na prověřené fláky, a vskutku zazněly interesující vzpomínky napříč rozmanitým spektrem. Namátkou si vybavuji Iggyho Popa, Davida Bowieho (a skvělou "Let's Dance"), nejvíce šokoval trojblok sestavený z
Charlotte Gainsbourg,
Kraftwerk a
New Order (nezaznělo nic jiného než "Blue Monday '88"). S blížící se osmou hodinou už publikum ovšem pískotem čím dál víc naznačovalo, že chce své miláčky, na což dýdžej reagoval mimickými posunky, kdy na prstech ukazoval, kolik ještě zbývá času. Poslední skladbou byla "Love Will Tear Us Apart" od Joy Divison.
O několik minut později zhasla světla, opona se začala roztahovat a na první pohled zaujala velká čtvercová konstrukce, jíž vyplňovala zvetšená replika obalu nové desky.
© Honza Průša / musicserver Bodový reflektor za taktů "Intra" pobíhal po prostoru, až se ve finále
roztáhl na celý formát a kolem něj se rozsvítily čtyři zelené obdélníky s názvem "Kluci kde ste?". Za obrovského aplausu nastoupila aktuální sestava
Tatáčů - Bublajs, Mardoša, Vládík, Jirka, za mixpultem stál soustředěný Dušan. Na úvod přišla odpichovka "Skovka", která splnila svou funkci a rozhýbala skoro celý sál. Setlist byl prošpikovaný oblíbenými tracky z minulosti, mezi něž kapela namíchala sedm položek z novinky. Z
"Nanoalba" zazněla jen dvojice "Elišce" a "C.V.A.N." (bez vokálů Klárky), pro někoho to bylo zklamání, pro někoho úleva. Samotný křest byl pojat velmi originálně, během "Pěšáků" se do publika spustilo pomocí rybářských prutů šampaňské a cédéčko, každé z jiné strany, takže ono polití měli v moci kamarádi-fanoušci. Ani jedna z věcí se neztratila a křest se odehrál nad hlavami publika, a to se vší parádou.
Překvapení večera? Zaprvé skvělý zvuk, nic přehlučeného nebo přebasovaného.
Dušan Neuwerth se vytáhl, permanentně sledoval jakékoliv výchylky a, stojíc po jeho levoboku, jsem si v pohledu na pódium doopravdy liboval.
© Honza Průša / musicserver Ke všemu navíc pasovala velmi dobře koncipovaná světelná show.
Milan Cais se držel, žádné zřetelné zakolísání nepřišlo, živá premiéra "Kudu aditsuh" také nepředstavovala žádný krkolomný hlavolam. Mardoša se pohyboval a hopsal, jak je jeho zvykem, atypicky ale nebyl tak výřečný: ačkoli to, co z něj vypadlo, byly o to větší perly. Nejvíc mě pobavilo konstatovaní, že všichni mají ponožky stejné barvy jako obal "Kluci kde ste?". Následně došlo i na "názornou ukázku", při které trošku zavrávoral a málem zahučel do prvních řad s vyhrknutím:
"Já nevím, jestli to je pořádně vidět?!" Vytříbený setlist potěšil a částečně představil i novou desku. A chuťovka na závěr? Skoro akustická "Hlídací", během níž Vláďa Bár drnkal na malou valchu a Mardoša dvakrát naklusal s něčím, co fungovalo na podobném principu jako dešťová hůl. Bylo to rozverné a přesně v tatáčském humorném duchu.
"Pěšáci" určitě nebudou posledním hitem kapely a křest v Akropoli odstartoval další etapu života
Tata Bojs. Samotný večer prošpikovala pozitivně naladěná atmosféra, propocené publikum odcházelo spokojené. Jen škoda promarněné čtvrthodinky před policejní hodinou, ale i těch osmnáct skladeb se počítá. Slušní kluci nezklamali a kdo nebyl, ať to při nejbližší možné příležitosti dožene.
Setlist: Intro, Skovka, Elišce, B.M.O., Eko echo, Jednotka času, Vítací, Geometrická, C.V.A.N., Trilobeat, Náměsíčná, Kudu aditsuh, Pěšáci, Attention aux hommes!, Vesmírná; přídavky (1): Růžová armáda, Jaro, Toreadorská otázka; přídavek (2): Hlídací
Tata Bojs, DJ Michal Máka, Palác Akropolis, Praha, 16.4.2007
Fotogalerie:
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver
© Honza Průša / musicserver