Shrňme si to. Avril Lavigne se v polovině roku 2002 díky albu "Let Go" dostala na vrcholky hitparád. Její teen-punk tehdy zaujal nejen teenagery. Těm ale zpěvačka uštědřila o dva roky později šok s výbornou deskou "Under My Skin", kde spojila své rockové cítění s folkovým naladěním výborné kanadské písničkářky a klavíristky Chantal Kreviauzuk; díky tomu se vytratilo ono spratkovství. S aktuální třetí deskou drobná Kanaďanka ovšem hodila předchozí nahrávku za hlavu a znovu míří k tomu, co předváděla před pěti lety. I když trochu jinak...

Diplomaticky řečeno: Avril Lavigne není, co se týče autorů a především producentů, zrovna stálá. Máme tu třetí desku a s ní i třetí tým. Z druhého alba zbyli pouze Evan Taubenfeld a Butch Walker. Výrazný podíl na tvorbě písniček měl tentokrát Dr.Luke (Pink, Kelly Clarkson a další). Bohužel, "The Best Damn Thing" dokazuje, že paní Lavigne si dosud nevytvořila svůj vlastní, osobitý styl a zatím jen kopíruje, resp. nechává producenta, aby určil výsledný zvuk. Producentem byl tentokrát vedle zmíněných autorů také Rob Cavallo, který jinak udělal Goo Goo Dolls a Green Day tím, čím jsou dnes. Jeho ruka je tu více než patrná, protože právě ke zmíněným kapelám se Avril až příliš přibližuje. S Green Day se vrací někam k jejich desce "Insomniac" a u Goo Goo Dolls k "Dizzy Up The Girl". To ovšem není vše, například taková "Runaway" zní, jako by vypadla z desky Hilary Duff. Nicméně právě neujasněná identita je zřejmě jediným kazem této placky.

Avril (či někdo v jejím okolí) jako by se snažila vzepřít předchozím řádkům: řeč je o některých rychlejší skladbách, jež jsou směsí popu, rocku a punku, do nichž naroubovala styl, kterému já říkám hey-ya (tedy něco, co můžeme slyšet třeba v podání Black Eyed Peas). Zní to trošku bláznivě, ale bráno jako recese, je to výborný nápad. Ostatně slovo recese, potažmo humor, jde s touto deskou ruku v ruce. Vyjma tří pomalejších věcí je z každé písničky slyšet velká dávka nadhledu, zdravá porce afektu a je zřejmé, že se při nahrávání Avril skvěle bavila (doufejme, že se jí podařit tyhle emoce přenést i na koncerty). "The Best Damn Thing" bezezbytku splňuje motto "V jednoduchosti je krása". Melodicky se s tím opravdu autoři společně s Avril příliš nemazlili - žádné hraní si s melodiemi jako u "Under My Skin" nečekejte, písničky jdou bez jakýchkoliv okolků přímo na věc, energicky šlapou v rychlém tempu. Ještě jedno velké plus zdobí "The Best Damn Thing", je to chytlavost doslova všech písniček. Mohu vám garantovat, že pecky jako "Everything Back But You" nebo titulní "The Best Damn Thing" z hlavy snadno nedostanete.

Kdyby "The Best Damn Thing" přišlo po "Let Go" a před "Under My Skin", byl by to zásah do černého a skvělý odrazový můstek k další desce. Průšvih je v tom, že na "Under My Skin" Avril ukázala svoji hudebně vyzrálejší podobu, a novinka proto působí jako návrat do puberty. Ale třeba to byl záměr, lehce recesistický podtón by tomu napovídal. Koneckonců Avril by nebyla první, podobný "úlet" si už střihla například taková Jewel s albem "0304" a podobně jako u Avril to dopadlo dobře.