2Wings (2W) je nový projekt Dana Šustra. Ten v osmdesátých letech minulého století prošel několika méně známými kapelami, pamatovat si jej můžeme třeba z novovlných Dr. Max, kde hrál spolu s Romanem Holým. Pak si založil vlastní projekt - Tichou dohodu. S tou vydal pět řadovek, tři živáky, výběr největších hitů a CD ROM. Největším hitem skupiny se stala "Marioneta", dodnes hojně hraná v rádiích. Po poslední řadovce a následujícím rozpadu skupiny se Dan Šustr ztratil. Takže zatímco Blanka Šrůmová byla alespoň trochu vidět a vydala dvě sólovky, po Šustrovi nebylo ani vidu, ani slechu. Ke změně došlo až letos, kdy Šustr (zpěv, kytara) spolu s Michalem "Sherrym" Šerákem (basa) a Mikolášem Nopem (bicí) založil kapelu 2Wings.

Ti dle očekávání pokračují tam, kde Tichá dohoda víceméně úspěšně válcovala vkus. Náladou se vracejí až do období její šedé desky, pouze místo mateřštiny raději používají angličtinu. Šustrova kytara je nezaměnitelná a i jeho skladatelský rukopis je poměrně jasně čitelný. Hutné rockové skladby mohou zaručit zdařilý návrat do klubů. Energie a dravost z nich doslova sálá a Šustrův absťák z osm let trvající pauzy je z hudby cítit, a to v pozitivním slova smyslu. Problémem ale může být jeho hlas. Šustr byl vždy hlavně kytarista a skladatel a až ve třetí řadě průměrný až obyčejný zpěvák. V Tiché dohodě svým hlasem šetřil, nechával prostor výborné Blance Šrůmové a bylo to tak dobře. Jeho občasné pěvecké výkony (třeba "Já a Lou Reed") tehdy příjemně kontrastovaly s Blančiným zpěvem, ale obávám se, že jeho přerod ve frontmana je pro něj možná příliš velkým soustem. Uvidíme.

Dalším jasným poznávacím znamením 2Wings je agrese a obrovská nasranost, která se nese skoro všemi texty (české překlady lze dohledat na webu kapely). Dan Šustr nadává na vše, co je kolem něj. Vadí mu televize, prodejní kamarádi, konzumní způsob života. V textech ale nehledá východiska, spíš se ze sebe snaží dostat ten marast, který jej každodenně obklopuje: "Zase jsem viděl, jak někoho podrazili / ale všichni se tvářej, že to je normální, že to tak v životě chodí / Debilové jen pořád koukaj na televizi, nepřemejšlej a pak jdou nakupovat / Nejradši bych se na všechno vykašlal a někam zdrhnul" ("Struggle For Life"). Ve "Face Next Door (Little Motherfucker)" je Šustrova agrese nejmarkantnější. Bez nějakého zjevného důvodu si svůj vztek vybíjí na hošánkovi odvedle, který mu je povědomý, ale pořádně neví odkud. Že by vypořádání se s vlastní minulostí?

A tak je nakonec nejpříjemnější skladbou "American Hot Wax (Alan Freed)", a to nejen díky svému kontrastu ke zbylým třem písním. Bez agrese, ale pěkně přímočaře rockově se Šustrovi daří bezvadně vystihnout to, co mu hudba dává a proč je pro něj tak výjimečná. Pocity, které s ním sdílí i nejeden posluchač (včetně recenzenta): "Hudba se stala mým zákonem a pomáhala mi přežít / Mám v hlavě sbírku melodií, který si pořád přehrávám / Je to jako bys plaval v moři, potápěl se anebo se vznášel v oblacích / Ten rytmus tepe hluboko v mým srdci / A rozlévá se mi do celýho těla". A je to vlastně i to tolik chybějící východisko předchozích skladeb.