Recenze na loňskou "Černobílou" na musicserveru - mojí vinou - vychází se zpožděním, tedy v době, kdy většina hudebních periodik už svoje hodnocení kvalit desky pronesla, a proto vás do kontextu uvedu stručným výčtem. Zuzana Lapčíková, moravská rodačka, jejíž život je folklórním muzikantstvím prostoupen od raných let, učinila spolu s Josefem Fečem další pokus přesvědčit, že lidová hudební tvorba má co říci i dnes, a to i lidem mimo Slovácko. A, jak se praví v bookletu, dokázat, že prolnutí černé a bílé etnické hudby může být krásné a harmonické - proto ona černobílá v názvu. Šla přitom na věc od lesa originality - vzala pětatřicet písní moravského dědictví a splácnula je spolu s kolegy opatrnými a jemnými pohyby do osmi tracků s tím, že jedna písnička přechází v druhou, v mnoha případech pouze instrumentální.

Námět je to bez debaty zajímavý. Precizní přístup k věci navíc přikázal Lapčíkové s Fečem vzít si k ruce bluesmana Jana Spáleného (ASPM), ten dostal tu čest hudebně režírovat, a dalších osm muzikantů, na jejichž seznamu najdete i světovými orchestry vyhledávaného sólistu Emmanuela Raye z francouzského Burgundska, díky němuž na desce zní klavír, hoboj i anglický roh.

Pro ty, kdož o Lapčíkové slyšeli jen pár kusých informací, třeba zmínit, že termín folklórní hudba je v jejím případě už jistou dobu poněkud zavádějící. Více než klasickou lidovkou je "Černobílá" jazzově naladěnou, scénicky atmosférickou, až možná s vážnou hudbou koketující deskou s prvky world music. Navíc, jak lze vytušit z úvodního odstavce, krom cimbálové muziky nasála plnými doušky z romské tradice, čili není nouze ani o motivy blízké skotačivému čardáši.

Ano, poslechnout naráz celých čtyřiasedmdesát minut alba, v nichž jsou bohužel i místa méně poutavá, dá zabrat. Ano, přestože jde svým způsobem o experiment, albu škodí akademický přístup. A ano, jedinci (respektive masy) vnímající folklórní hudbu jako nudný skanzen, i zde mají smůlu. Ale pokud patříte k těm šťastným hudebním empatikům, kteří mají snahu a předpoklady najít si to svoje v lepších dlouhohrajících počinech jakéhokoli, i dávno ne módního stylu, odvaha by se vám mohla vyplatit. "Černobílá" patří k tomu málu nahrávek, jež vznikly s detailní znalostí terénu, s čirou láskou a naprosto odevzdaným přesvědčením.