Momentálně sedí na trůnu pro krále českého bigbítu. Je mu teprve rok přes padesát, a přesto je již teď, bez přehánění, považován za živoucí legendu. Michal Pavlíček se za svou kariéru dočkal bezpočtu ocenění. To zatím poslední dostal 8. června v Sazka Areně, kde se na jeho slavnostní uvedení do Beatové síně slávy přišlo podívat přes sedm tisíc návštěvníků. Michal Pavlíček této události sám dodal lesk výjimečnosti, to když si pozval své nejlepší hudební přátele, mezi nimiž (kromě Michaela Kocába a Zuzany Michnové) nechyběl žádný výrazný Pavlíčkův hudební spolupracovník. A aby toho nebylo málo, rozmáchlou velkolepost celému koncertu dodal Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod taktovkou dirigenta Vladimíra Válka. Vystoupení to mohlo být strhující, kdyby ho tehdy nesrazil příšerný zvuk a neosobní chlad Sazka Areny, která možná sedne Madonně, ale určitě ne rockerům staré gardy. Myslím, že mluvím za velkou většinu, když napíšu, že koncert Jasné páky nebo právě Pavlíčka přece nepatří do umělohmotné krabice, kde je pivo za pade a klobása za šede. Záměr nejspíše byl, aby to působilo velkolepě se vším všudy, což se, koneckonců, i podařilo.

Michal Pavlíček se v poslední době věnuje i skládání symfonické hudby. Že se mu daří, dokazuje hned první skladba "Červený bedrník", která byla použita ve stejnojmenném seriálu na BBC. Následuje pak spanilá jízda po celé kariéře tohoto kytarového mága. První zastávka je u písně "Stromboli" v podání ďábla Tomáše Hájíčka, která dá tušit, že tohle bude stát za to. Ve skvělé formě se představuje i Matěj Ruppert ve výběrovské "Jó, já se mám, že je Olda přítel můj". Ostatně na výbornou dopadla drtivá většina zde obsažených skladeb. Trochu nevýrazně působí akorát "Sen o koních" pěvecky podaný bratry Dykovými. Naopak senzační je Monika Načeva, jejíž interpretace něžné balady "Bílej sníh" je opravdu tak čistá, jak jen sníh může být. Největší prostor u mikrofonu dostala logicky Bára Basiková, která s Pavlíčkem natočila bezpočet geniálních věcí. Nemá cenu psát, že jí to stále zpívá nezaměnitelně, uhrančivě a dokonale. Spojení Pavlíček-Basiková funguje a je vrcholem tohoto skvěle zprodukovaného dílka. Až uslyšíte mrazivou "Košilelu", rádi mi to podepíšete. Ještě si dovolím upozornit na valivé "Ó hory, ó hory", které mají díky pěveckému trojboji Hájíček-Čok-Noid tolik energie, že jsou schopny vám srovnat obývák se zemí. A beze srandy říkám, že se mě druhý den známý ptal, co že jsem si to pouštěl za písničku s těmi horami. A to bydlím v domě a on šel po ulici...

Pavlíček ukázal svou tvorbu ve všech barvách, kterými kdy maloval. Nechybějí ryze rockové opusy jako "Holka čapni draka", alternativně působící věci od Stromboli, svým způsobem šílené skladby Pražského výběru a v neposlední řadě i čistě instrumentální kousky - "Honička" je opravdu hold elektrické kytaře. Michal Pavlíček se ukázal jako individualita, která si vždycky bude dělat, co bude chtít. Je to autor úsměvných kytarových hříček, stejně jako náročných skladeb, do kterých je třeba proniknout. Dokáže baladou rozdrásat srdce a na druhou stranu mohutnou kytarovou clonou shodit květináč vedle reprobedny. Má svůj čitelný styl a rukopis, díky kterému je jedinečný. Koncert na tomto DVD je pro mě uměním. Je to průlet jeho kariérou, a to s velkou pompou, která však nepůsobí bakelitově. Symfonický orchestr se s Pavlíčkem výborně doplňuje stejně jako všichni hosté včetně dívčího voicebandu Brécy. A není to křečovité. Naopak - skladby dostaly zcela nový rozměr, který stojí za to vidět-slyšet.

Koncert je slušně sestříhaný, zvukově výborný (ač je k dispozici pouze Dolby Digital 5.1 a stereo), a tak jedinou vážnou vadou je absence bonusů. Kdo však vlastní přílohy časopisu Report, kde vyšla již dvě jeho dévédéčka ("Best Of Klobouček" a "Story 1982-2006"), vadit mu to nebude. O vynikající fotografie v bookletech se pak postarali stájoví fotografové musicserveru - pánové Jiří Kosnar a Honza Průša. Tento výstup pana Pavlíčka na bigbítový trůn nemůžu jinak než doporučit. Jděte do toho - je to pocta hudbě.