Před čtyřiceti lety vyšla první deska kultovních The Doors. Kapely, která ovlivnila celé generace lidí, a to zejména díky charismatickému intelektuálovi, sečtělému básníkovi i nezvladatelnému ochlastovi Jimu Morrisonovi. Ten toho za svých 27 let života (narodil se 8. prosince 1943; ve stejný den, ale o 37 let později, byl zabit John Lennon) dokázal opravdu hodně. Psal básně, výborné texty, písně. Spolu s The Doors stihl natočit a vydat za čtyři roky šest řadových alb a po jednom výběru a koncertní dvoudesce. Po jeho smrti zkoušeli pozůstalí členové kapely navázat na úspěch, ale marně. Další dvě polozapomenuté desky ani nevyšly v reedici na CD. Ohlédněte se spolu s námi za řadovou diskografií skupiny. Dalším lahůdkám, výběru z nejzajímavějších bootlegů i oficiálně vydaným vykopávkám z archivu kapely se budeme věnovat v pokračování tohoto článku.

---

The Doors (4. ledna 1967)
Jeden z nejlepších debutů, jaký se kdy kapele povedl. The Doors své skladby výborně znali, vše bylo hraním ve Whiskey důkladně nazkoušeno a navíc moc chtěli natočit dobrou desku. Nadupané album natočené za pouhé dva týdny ve čtyřstopém studiu přináší jeden hit za druhým včetně jejich nejúspěšnější skladby "Light My Fire". Dnes může překvapit absence basy, kterou v té době Ray Manzarek nahrazoval svými klávesami. Nezapomenutelná "The End" s legendárním oidipovským textem. Za sedm měsíců se prodal milion kopií. Z The Doors se stává kultovní kapela. Z Jima Morrisona rocková ikona.

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Break On Through (To The Other Side), Soul Kitchen, The Crystal Ship, Twentieth Century Fox, Alabama Song, Light My Fire, Back Door Man, I Looked At You, The End

---

Strange Days (2. října 1967)
The Doors jsou slavní, otrkali se a začínají experimentovat se studiem. Mají k tomu už celých osm stop. Znovu nahrávají svou historicky první natočenou píseň "Moonlight Drive" (původní verzi zveřejnili v roce 1997 ve svém "Box Setu"). Morrison v textech dokazuje, že je skutečný básník. Kapela pokračuje v dlouhých skladbách. "When The Music Over" se sloganem "Chceme svět a chceme ho teď!" je téměř jedenáctiminutová. Přesto v ní nenajdete zbytečný tón. Obal alba je opakem obalu debutu, se kterým nebyl Morrison spokojen. Portrét kapely zde najdete jen na nenápadném plakátu na domu vpravo.

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Strange Days, Love Me Two Times, Moonlight Drive, People Are Strange, My Eyes Have Seen You, When The Music's Over

---

Waiting For The Sun (červenec 1968)
Třetí deska, která se měla původně jmenovat "American Nights", se rodí o něco složitěji než ty předchozí. Kapela je unavená, Jim Morrison čím dál nezvladatelnější. I přesto se daří natočit velmi dobré album. Práce na něm je mnohem více stresující než doposud. Nahrávání trvá pět měsíců. Morrison je ještěrčím králem, jeho "The Celebration Of The Lizard" ale nakonec na desce není, pouze krátká část "Not To Touch The Earth". Místo, které na desce zbývá, doplňuje kapela svým raným repertoárem včetně "Hello, I, Love You", hitu kterým The Doors dobyjí Evropu.

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Hello I Love You, Love Street, Not To Touch The Earth, The Unknown Soldier, My Wild Love, Five To One

---

The Soft Parade (červenec 1969)
Morrison pije víc a víc a jeho excesy jsou stále častější. Kapela připravuje další album a nebojí se experimentů. Jako rockové star si mohou dovolit pozvat hosty na nejrůznější nástroje (dechy, smyčce, banjo), aby nahrávku okořenili novými zvuky. To se ale nedaří a hosté jsou tu spíš ke škodě než k užitku. Deska se nahrává dlouhých devět měsíců a výsledkem je nejslabší nahrávka The Doors s Morrisonem, nad kterým se navíc vznáší obvinění z trestného činu za údajné obnažování penisu na koncertu v Miami. Pořadatelé ruší již nasmlouvané koncerty. Kapele se přestává dařit.

Hodnocení: 6/10
Palba alba: Touch Me, Shaman's Blues, Wild Child

---

Morrison Hotel (únor 1970)
Neúspěch předchozí desky a problémy z Miami kapelu překvapivě vybičovaly ke skvělému výkonu. Morrison už zase píše výborné texty a i ostatní v The Doors jsou ve formě. Nahrávání alba je přesto tradičně namáhavé. Opilý Morrison má problém nazpívat použitelný vokál a jednotlivé skladby je nutné donekonečna opakovat. Na desce sice není žádný velký singlový hit, syrová bluesová deska však drží skvěle pohromadě a kapela zní jako ze svého debutu. Zajímavostí je, že jméno albu dal skutečný hotel, který se nacházel v chudinské čtvrti Los Angeles.

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Roadhouse Blues, Waiting For The Sun, Peace Frog, Blue Sunday, Ship Of Fools, Maggie M'Gill

---

L.A. Woman (duben 1971)
Nahrávání desky je opět problematické. Během něj odchází producent Paul Rotchild (produkoval všechna předešlá alba), který není s materiálem spokojený. Vystřídá jej Bruce Botnik. I přesto (nebo právě proto) vznikne (pro mne) nejkrásnější album kapely. Velmi smutná, temná bluesová nahrávka plná skvělých písní. V titulní "L.A. Woman" použil Morrison anagram svého jména (Mr. Mojo Risin), také díky tomu vznikly po jeho smrti dohady, zda se neodsunul do ústraní a nevede poklidný život pod novým jménem. "L'America" byla psaná pro film "Zabriskie Point", nakonec se v něm ale neobjevila.

Hodnocení: 10/10
Palba alba: The Changeling, Been Down So Long, Cars Hiss By My Window, L.A. Woman, Crawling King Snake, Riders On The Storm

---

Other Voices (říjen 1971)
Jim Morrison zemřel v Paříži a zbylí The Doors nevědí, kudy jít dál. Nakonec se rozhodnou nehledat za něj náhradníka, ale pokračovat ve třech. Ray na koncertech zpíval i dříve (třeba píseň "Close To You"), roli frontmana tedy přebírá on. Nahrávají a dokončují pár nápadů a skladeb, které zůstaly otevřené z předchozí "L.A. Woman", zbytek je nový. Výsledkem je ne úplně špatná deska (taková "Tightrope Ride" je výborná skladba), jenže bez Morrisona to vlastně The Doors nejsou a snad všechny kritiky z té doby na to upozorňují.

Hodnocení: 6/10
Palba alba: Ships w/ Sails, Tightrope Ride, Hang On To Your Life

---

Full Circle (červenec 1972)
Nepoučitelní The Doors stejně jako na "The Soft Parade" přizvali řadu hostů, ale opět to nefunguje a tentokrát i hodně nudí. Experimenty, ve kterých každý ukazuje jak výborný je muzikant, ale hraje sám za sebe, ne za kapelu. Deska se tváří spíš jako slepenec sólových nápadů jednotlivých členů The Doors, které ale nedrží pohromadě. Skladby jsou nemastné neslané a kapelu nezachrání ani Roy Brownova "Good Rockin". Nejzajímavější tak zůstává rozkládací obal desky s papírovou skládačkou životního cyklu člověka.

Hodnocení: 4/10
Palba alba: Verdilac

---

An American Prayer (1978)
Kapela se na šest let odmlčela, Ray i Robbie vydali sólové desky a John si vzpomněl na Jimovu poezii, kterou stihl ještě před svou smrtí nahrát. Vyhledali staré pásky a začali vybírat vhodné básně a skládat pro ně muziku. Vzniklo album které představuje Jima Morrisona těm, kteří ho neznali prostřednictvím jeho samého. Stačí se zaposlouchat do velmi osobních básní, které citlivě doplňuje hudba The Doors. Důstojná tečka za působením jedné z nejzajímavějších kapel 60. let.

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Awake, The Ghost Song, Angels And Sailors/Stoned Immaculate, An American Prayer