Na jazzu je krásná jeho organičnost, jak se dokáže rozvíjet, jakým způsobem se dokáže propojovat s jinými styly, přičemž se neuzavírá ničemu a leckdy z těchto spojení vznikají vynikající nahrávky. Příkladem může být "Berimbaum" Pauly Morelenbaum, kde se jazz snoubí se sambou.
Počátky kariéry brazilské zpěvačky
Pauly Morelenbaum jsou spojeny se jménem Antonia Carlose Jobima, jenž je často označován za brazilského George Gershwina, jinak to byl vynikající pianista, kytarista, zpěvák a skladatel. Tenhle významný brazilský umělec byl na stará kolena členem skupiny Banda Nova, ve které právě Paula, ale i její manžel společně s dalšími osmi zpěváky a muzikanty působili, se kterou objeli celý svět a vystupovali třeba i v Carnegie Hall. Vedle působení v Bando Nova se vrhla i na
muzikál a herectví. I další období hudební kariéry Pauly je spojeno se jménem Jobim, konkrétně s jeho synem a vnukem, s nimiž ona a její manžel vytvořili Quarteto Jobim-Morelenbaum. Na počátku nového tisíciletí skončila spolupráce s Jobim a manželé Morelenbaumovi se dali dohromady s japonským skladatelem a klavíristou Ryuichi Sakamotou, z čehož se stalo trio Morelenbaum2/Sakamoto. Na sklonku roku 2004 pak natočila úspěšnou sólovou desku "Berimbaum", která se k nám dostává s dvouletým zpožděním.
"Berimbaum" není zcela běžná deska. V podstatě by mohla nést podtitul
A Tribute To Vinícius De Moraes, protože je zkrátka takovou poctu tomuto brazilskému básníkovi, skladateli, zpěvákovi a především stvořiteli stylu, který dostal název bossa nova. Z toho je zřejmé, že všechny písničky jsou přímo z jeho pera nebo se na nich alespoň podílel. O produkci desky a vůbec celkovou koncepci se postarala sama Paula společně s ostatními muzikanty.
Bossa nova v překladu znamená "nová vlna", jenže dnes už tahle nová vlna je přes padesát let stará. De Moraesovy melodie jsou ovšem poplatné i dnešní době, a tak pouze záleželo, jak se jich
Paula Morelenbaum a její spolupracovníci ujmou. Pochopitelně ponechali původní rytmy, které ale obalili někdy jazzové, někdy funky aranže s prvky elektroniky, drum'n'bassu a to vše završily samply, například i z originálních De Moraesových nahrávek. Výsledkem je vynikající a svěží deska plná brazilských rytmů a originálního zvuku, kterému vládne tu dechová sekce, tu třeba chello. Sama
Paula Morelenbaum jí dodává i pěveckou kvalitu. Přeci jen už ji lze považovat za veteránku žánru a její frázování, pojetí zpěvu, procítění a vnímání hudby je zkrátka vynikající.
To ovšem není vše, čím "Berimbaum" vyniká. Dalším obdivuhodným prvkem je střídání nejen stylů doplňujících jazz a bossa novu, ale především atmosféry. Od energicky a pozitivně znějícího úvodu "Tomara" a "Berimbau" se album přelévá do vysloveně tanečních latinských rytmů "Canto De Ossanha", dále do romantické "Insensatez" až ke skeptické "Medo De Amar". Po několika sambou prokvetlých skladbách opět převládnou temné, nebojím se napsat dusné nálady v "Desalento". Za zmínku stojí také vynikající remix "Canto De Ossanha".
Snad jediný kaz "Berimbaum" je ten, že u nás vychází až po dvou letech od prvního vydání. Tahle deska tu měla být už o hodně dříve. Troufnu si tvrdit, že něco podobného, tedy konkrétně jakýsi propletenec samby, bossa novy, jazzu a elektroniky, se na našem trhu objevuje zřídkakdy a zvláště takhle skvěle udělaný. Nemá smysl se zde rozepisovat o dalších plusech této desky, daleko lepší je jít a minimálně si ji poslechnout a posléze doufat, že se nám
Paula Morelenbaum někdy přijede ukázat na živo. Její koncert musí být stejně jako deska skvělým zážitkem.