Když se s ním tenkrát rozešla jeho pichna, Eamona to dost vzalo. Miloval ji, jestli se vůbec sluší na drsňáka jeho kalibru něco takovýho takhle říct. Tak radši napsal "F**k It (I Don't Want You Back)" a stal se mezinárodní hvězdou pop music, na které se přiživil nejeden Savka. Šišky se jen sypaly, holky přicházely, dělaly mu přesně to, o čem zpíval a rapoval, a odcházely, on sám se stal snem mnoha z nich a navíc numerem uno ve dvaceti státech... Americký sen, chtělo by se říct. V posledních měsících ale těch holek trošku ubylo, nepomáhá ani profil na myspace.com, a tak do toho musel praštit znovu.

Milk Dee, DJ Uvex a další. To jsou Eamonovi kámoši. Těm callnul, když ho napadlo dost věcí, který by se daly dát na novou desku. A kámoši, protože jsou to fakt kámoši, na to kejvli. Dali dohromadi ještě s dalšíma lidma dvanáct pecek a poslali to pod názvem "Love & Pain" přes oceán. Eamon je na všechny skladby hrdej. Povedlo se mu najít jakejsi ideální sound, podle kterýho ho pozná člověk hned. A není to jen o hlase. Jo, přestal rapovat a radši jen zpívá, je to víc rozpoznatelný. Je to ale i o hudbě, která je taková... víc retro... možná. Většinou při jejím dělání myslel na Craiga Davida a taky na to lepší ze Samera Issy (no co, globalizace, ne?). A taky na Vánoce. Úplně uchcává, když slyší "Elevator" nebo "I Love F**kin" (sic!), ve kterejch ten sníh úplně cejtí.

Nejvíc je ale hrdej na takový to nadpřirozeno, který by někdo označil za šablonovitost. Je to o tom, že našel svůj styl: sloka-refrén-sloka-refrén-bridge-refrén nebo v trošku přeházeným pořadí. A refrén musí bejt takzvaně explozivní, takže vždycky zmnožit vokály. A hodně, moc. Trošku samplů, sem tam třeba dechovou sekci, to je "Love & Pain". Lidi říkali, že to bude splývat v jednu směs, z který si člověk zapamatuje akorát pár písní ze začátku. Prd! Už jen pro ty texty - holky jsou milovaný, holky jsou blbý krávy, svoje hovna rozsypal po podlaze ("My shit is all outta place."), tak je pořádně chytni ("Keep my shit tight.") a pořádně si zašoustat kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv dlouho. Ještě že mu na to tentokrát na Sony nenalepili parentální advisory, takže se to může dát pod stromek i prvňáčkům.

Eamon je prostě fakt hafo spokojenej. Zbejvá mu jen vypilovat image, páč jak ho na obálce stylizovali do mladýho Sinatry a vevnitř ho ukazujou jako sebevědomýho velkohubýho fracka (a to on jako hustě je, vo tom žádná), to se mu nakonec tak moc nelíbilo. Ale jinak může bejt spokojenej. Nejeden hudební kritik si při některejch písních z "Love & Pain" mírně dupne. Pak se zastydí, protože tohle přece není nic progresivního, co by stálo za to vynášet do nebes, ale Eamonovi to je u zádi.