Smyslem vydávání kompilačních desek je většinou vydělat peníze. Buď se vydavatelství snaží ždímat prachy, dokud to jde, nebo umělec právě zemřel, a label chce zužitkovat mediální vděčnost skonu, či se zpěvákovi/skupině nechce makat na novém albu, pročež prohrábne archív, jak to udělali P.O.D. (myspace.com) po odchodu od Atlantic Records. Vytvořili kompilační set, aby se ohlédli za jiskrnými chvilkami své dosavadní kariéry. Krom toho umístili na "Greatest Hits: The Atlantic Years" dva nové songy - "Going In Blind" a "Here We Go". Ty by snad mohly znamenat něco jako příslib osvícení, ale to by první zmiňovaná nesměla vyznít tak unyle a levně. Snad se P.O.D. uzavřou do sebe a vymyslí nové lákadlo, které by mohlo z nadcházející řadovky udělat pořádně atraktivní počin.

Jediné, co lze zodpovědně recenzovat, jsou ty dvě novinky. "Going In Blind", chytře umístěná už na začátek desky, se snaží dobarvit atmosféru po "Boom". Když jsem se s touto skladbou setkala poprvé, líbila se mi, dokonce i na napodruhé mě bavila. Jenže při dalším meetingu jsou slyšet vyžilé melodie a naoko trpké dílo s hraným rozpolcením mě přestalo bavit. Krom toho je cítit i smrad marketingu, holt bez té upřímné omáčky. Zdánlivá perla desky je tedy jen kočičí pozlátko. U druhé neznámé "Here We Go" je dobré se také na chvilku zastavit. Song pochází z roku 2005, tedy z dob nahrávání "Testify", a hráči udělali dobře, že ho na tu řadovku nenacpali. Skladba to není nijak špatná a i když v sobě nenese nic extra, žádný hlubší pocit, víc jí to sluší na tomto výběru než na zmiňované studiovce. Co se dalšího toku alba týče, až na "Roots In Stereo", která tam vyloženě nesedí, následující palba notoricky známých hitů ("Youth Of The Nation", "Will You", "Alive") nezklame a potěší.

"Kouzlo" dvou největších překvápek desky bylo odhaleno a i když by právě "bestofka" měla být koncentrací dalších osvědčených songů, je tento kompilační set spíchnutý horkou jehlou. Celkový dojem je "hlavně že se vlk nažral, a přitom koza zůstala celá". K tomu se P.O.D. tváří jako spasitelé a samou upřímností by si malovali svatozáře nad hlavu. A proč těch pět hvězd? Skupině dneska těžko někdo vezme, že patří mezi důležité formace rockové scény. A právě proto mohl být ten výběr lépe uspořádaný a poskládaný, po rockovém výpalu se odrapovaná skladba moc nevyjímá a ty dvě novinky rovněž nemají moc velkou hodnotu. Snad jen booklet je pěkný a jako jediná část desky hezky barevně sladěný.