"Volk" není čistě deskou kvarteta Laibach, za výsledným celkem je podepsána i dvojice Silence (Boris Benko a Primož Hladnik) a přes dvě desítky hostů. Bude to velká výzva, jak se s tímto vším poperou v rámci nového tour, se kterým zavítají i do Prahy (Roxy, 13. 12.). Nová řadovka je opět provokativně nacionalistická (což není u Laibach překvapivé) a jedná se o celistvý komplet. V něm si pohráli se státními hymnami, nenatočili však pouze po svém upravené verze. Ke každé z nich byly doplněny nové texty, ty jsou extrémně vícevýznamové a každý si jejich poselství může přeložit a vysvětlit zcela jinak. Hudební posun je diskutabilní, protože Laibach se stále více vzdalují svým původním kořenům. Tento projekt si však ale svým způsobem o toto říkal, takže se dá hovořit i o určité omluvence vůči jejich fandům.

"Volk" je temným pohledem na léta hodně minulá, kdy anglicky mluvící země kolonizovaly nová teritoria nebo se vměšovaly do politiky jiných států, kapelu evidentně štvou Amerika a Anglie. Ty prý přímo ukázkově využily v šedesátých letech hudby The Beatles a The Rolling Stones ke svým chamtivým krokům, jak se dočtete v několika citacích v bookletu. Laibach společně se Silence tedy vzkazují se zdvihnutým prstem, že se jim to nelíbí, mezi řádky textů se toto vše dá jednoznačně vyčíst.

Singlovka "Anglia" nechává vzpomenout na dávné a klasické Laibach, v "Russiya" vás skoro pobaví dětský sbor zpívající fragmenty původních slov hymny SSSR a "America" je jasně údernou vypalovačkou. Během výpravného zeměpisu se dočkáte mnoha orchestrálních instrumentací, k nimž elektronické industriální prvky vytvářejí hybné základy. Vokální vsuvky pěveckých sól nebo účast malých sborů dodávají určitou pompéznost, kterou vesměs hymny vždy měly. Na závěr jsou umístěny dvě kompozice bez nově napsaných dodatků, z nichž v jedné se poprvé objevuje dechově instrumentální hymnus na počest vlastní laibachovské republiky NSK.

Pod držákem cédéčka je napsán vzkaz: "Pop music je pro ovce a my jsme ovčáci převlečení za vlky." Nabízí se otázka, jestli toto vše není úplně naopak a Laibach někdo ovládá ze zákulisí jako své podstrčené loutky. Jejich sound je nabubřelý a pryč jsou doby, kdy svou industriální mašinérií rázně diktovali tempo. "Volk" je však propracované dílo, které jasně odpovídá jejich vnitřním potřebám. Jsou to naskicované kontrasty, které vyplavou na povrch po několika posleších. Ne každému půjdou přímo na ruku a zařadí se mezi oblíbené desky Laibach.