Přiznávám bez natahování na skřipci, že ještě v létě mi jméno Filip Benešovský nic neříkalo. Změnilo se to jednoho zářijového večera, kdy jsem v Českém Krumlově zhlédl představení "The Wall", které mi svým výtečným provedením vyrazilo dech. Když jsem se tedy dozvěděl, že Filip se chystá ve spolupráci s bratry Tomášem a Michalem Kašparovými uvést koncertní provedení asi nejslavnějšího alba Pink Floyd "Dark Side Of The Moon", neváhal jsem a vyzbrojen zápisníkem a diktafonem jsem vyrazil mlhavým čtvrtečním ránem (16. listopadu) do Roudnice nad Labem.

9:49 Parkuji před místním kinem Sokol a ke svému překvapení se bez problémů dostávám do nezamčené budovy. Na pódiu, které stojí před čtyřmi stovkami sedaček, se již tyčí typická konstrukce světel s několika desítkami reflektorů, i když zatím není vytažena až ke stropu. Představuji se Filipu Benešovskému a domlouváme se, že až zapojí svůj basový aparát, uděláme předem domluvený krátký rozhovor. Usedám do první řady a sleduji hemžení na pódiu: každý něco přenáší, něco zapojuje nebo zase rozpojuje. "Měl jste přijít včera, stavěli jsme to tu do tří do rána!" prohodí ke mně jeden z techniků. Osvětlovač mezitím ne úplně vybíravými slovy vysvětluje, že projekční plátno je zavěšeno příliš nízko a pohled na pódium by tudíž stál... však vy víte zač. Ještě se úplně neorientuji v tom, kdo je muzikant a kdo technik, nicméně po krátké bouřlivé debatě kdosi vyráží do železářství pro osvětlovačem doporučené šrouby, aby šlo plátno zavěsit na konstrukci o metr výš. Asi po hodině na mě baskytarista a zpěvák Filip Benešovský kývá, že teď je ta správná chvilka. A já zapínám diktafon. V tu chvíli ale ještě netuším, že se ani moc nebudu muset ptát a přesto se rozhovor stočí od muziky až k obecným problémům společnosti...

Kolik lidí zajišťuje takovéhle představení?

Benešovský: Tak předně tohle představení není tak úplně mým dítětem, já jsem tady jenom jako basista a zpěvák. Samozřejmě že by beze mne nebylo, protože naprostá většina kapely jsou lidi, kteří dělali "Zeď". Je to menší než "Zeď", jedenáct lidí plus technika.

A techniků je kolik?

Benešovský: Tomáši, kolik je tady lidí od techniky? (přidává se jeden ze dvou hlavních organizátorů, bubeník Tomáš Kašpar)

Kašpar: Lidí od techniky? No, dva zvukaři, dva lidi kvůli světlům, Staněk, Johnny a Michal Stribuckej...

Benešovský: Sedm osm lidí, dejme tomu.

Co vás vede k tomu dělat to představení takhle velkolepě? Daleko jednodušší by samozřejmě bylo udělat obyčejný revival Pink Floyd. Byly by menší náklady, lidi by přišli taky...

Benešovský: Protože počáteční idea jak moje, tak Tomášova je úplně jiná, než dělat revival. Nejde jenom o muziku, jde o myšlenku. Jestli trošku znáte Floydy a hlavně Rogera Waterse, tak víte, že píše nevšední texty. Někdy v patnácti letech mě to hrozně oslovilo a už mě to nepustilo. A Tomáš to má stejně nebo podobně, takže nás k tomu nevede to, že si chceme hrát na Floydy, ale to, že sympatizujeme se základní myšlenkou, která je proklamovaná pomocí týhle muziky: odpor ke konformitě, antimilitaristickej prvek atd. Zajímavý na tom všem je to, že všecky ty věci jsou sdělený s nezvyklou upřímností, takže ačkoliv muzika je téměř artrocková, tak co se týče textů, se dá mluvit pomalu o folku. Ty věci jsou hluboký a jsou sdělovaný naprosto natvrdo.

Kašpar: Hlavně jsou naprosto upřímný a syrový texty. A co se týče ztvárnění, tak já si neumím představit, že bychom mohli z něčeho slevit.

Benešovský: Většina z nás jsou profesionální muzikanti, který doprovázejí různý populární zpěváky a tak podobně, a tohle je v podstatě taková libůstka. Na počátku týhle myšlenky nestojí nápad udělat revival Pink Floyd, ale totální souznění s něčím, co člověka ovlivňuje.

Kašpar: Jde o přenášení myšlenek. Jasně, udělali to Pink Floyd, ale my vycházíme z toho, že ta díla nesou tak závažný myšlenky, že je třeba je neustále sdělovat lidem.

Benešovský: Je to trochu donkichotský, ale je to tak.

Jak to zvládáte finančně?

Kašpar: To není vůbec o nějakým finančním efektu. Finanční efekt je velice zápornej. Třeba tenhle koncert má rozpočet přes sto tisíc, a vrátí se třicet. Sedmdesát tisíc do toho dáváme já a brácha Michal ze svýho.

Benešovský: Dnešní koncert je trochu výjimečnej, protože je narozeninovej. Tuhle bráchové Kašparovi jsou dvojčata a je jim třicet, tak si dali takovej dárek.

Kašpar: Chtěli jsme to prostě udělat bez kompromisů. Hlavní impuls přišel před dvěma lety, když jsem začal s Filipem hrát "Zeď". Přesvědčil jsem se, že existuje skupina lidí, která umí věci dělat bez kompromisů, že to je perfektně provedený. Měl jsem už od patnácti let sen udělat "Dark Side Of The Moon" a věděl jsem, že tohle jsou lidi, který když oslovím, tak do toho půjdou a udělají to dobře.

Benešovský: Není lehký sehnat lidi, který dělají věci dobře. Hlavním motorem většiny lidí je, jestli za to budou mít nějaký peníze, že jo. A to pro předávání tzv. uměleckejch myšlenek není na začátku dobrej motor.

Kašpar: Je zajímavý, že umělci vlastně pořád naříkají nad tím samým. Militarizace, byrokracie a určitý principy, který fungujou v lidský společnosti. Člověk chodí a říká si: proboha, kde to žiju? Na co si to tady hrajeme?

Benešovský: A v tom právě Waters udeřil přesně hřebíček na hlavičku, a udeří v každý době. Takže zatímco "Zeď" z roku sedmdesát sedm, kdy to složil, přesně udeřila na to, co bylo tehdy ve vzduchu (studená válka apod.), tak pak se situace změnila. Spadla Berlínská zeď a on natočil "Amused To Death", který je neméně dobrý a naráží na globalizaci, demenci konzumní společnosti...

Kašpar: ...otupování lidí skrz mediální mašinérii...

Benešovský: ...agresivitu Spojenejch států vůči zbytku planety. Waters je génius, je to takový čidlo.

Kašpar: Z hlediska vlád není nic lepšího než udělat z občana tupýho konzumenta kultury a žrádla ze supermarketů, aby byl volič spokojenej. Heslo chléb a hry. My rozhodujeme a ty se tady bav a plať daně.

Benešovský: To je známej princip, ale málokdo do toho otevřeně jde. A to je pro mě, a asi i pro Tomáše, impozantní, protože co si budeme povídat, Roger Waters nikdy žádnej basista nebyl a zpívá falešně, že jo, ale vo tom to není.

Kašpar: Waters to v sobě nosí už od narození. To mu nikdo neodpáře. Takže myslím, že u něj to bude jako u autorů vážný hudby: čím starší, tím lepší. Byli jsme na něm v Berlíně - on je sice starej, šedivej, zpívá jen tak tak, ale to vůbec nevadí. Zpívá svůj život, svoje myšlenky, a posluchač mu to věří.

Benešovský: A to nejsou kecy. Jestliže se muzikou zabýváte třeba deset let profesionálně, tak to poznáte. Já vidím ty gesta, co přesně ten člověk na pódiu řeší v hlavě, a když je to falešný, tak mě to prostě nezajímá, i kdyby by to bylo super provedený. To jste nečekal, takovejhle rozhovor, co? (smích)

Pravda, nečekal. Ale nečekané bývá často nejzajímavější. Pak už ale oba muzikanti museli zpět do práce. Problémy jsou všude, a tak kolem poledního se zjišťuje, že zadní reflektory způsobují nepěkné bzučení v reproduktorech. Nazvučování jednotlivých nástrojů začíná kvůli hledání příčiny této nepříjemnosti se zpožděním. Nicméně probíhá jako po drátkách. Posuďte sami:

13:30 Zvučení vskutku obří bicí soupravy.
14:05 Zvučení baskytar.
14:16 Zvučení kytar.
14:37 Zvučení mikrofonů.
14:44 Zvučení klávesových nástrojů.
15:01 Zvučení saxofonu.
15:15 Nastavení úrovně odposlechů.

15:33 Hudebníci odcházejí na kávu a podobná občerstvení, mistr světel se pouští do rychlé výměny zlobivých reflektorů, které byly odhaleny coby bzučáci. Nervozita stoupá: ve tři měla začínat generálka, během které bylo v plánu přehrát celé dvě a půl hodiny trvající představení, aby se odhalila každá sebemenší chybička. Zvukař využívá volných chvil a spolu s bratry Kašparovými nastavuje úrovně hlasitosti většinou kvadrofonních zvukových efektů (pokladna v "Money" či budíky v "Time" zní skorem jak před lety na Strahově).

16:41 Konečně začíná generálka. Výtečné muzikantské výkony vychutnávám uprostřed prázdného hlediště, nikým nerušen, obklopen jen famózním zvukem, na jaký jsem zvyklý spíše doma z DVD než přímo na koncertech. Všichni jsou lehce nervózní z nedostatku času, na začátku zlobí světla, nastává velké dohadování hudebníků a zvukařů na téma, kdo kdy hraje na kterou akustickou kytaru, a i se zvyšuje hlas, to když není včas správně nastavena hlasitost sólové kytary ve "Wish You Were Here". U sedmé skladby, instrumentálky "Terminal Frost", padá poprvé rozhodnutí nehrát ji celou, neb čas se rychle krátí. Druhá půlka představení je základem koncertu, tedy živou podobou alba "Darka Side Of The Moon". Do té doby je projekční plátno využíváno jen k titulkům překládajícím ony v rozhovoru tolik zmiňované texty, nyní jsou naň promítány také speciálně pro tuto příležitost natočené projekce. Hned na začátku jako na potvoru nezafunguje synchronizace obrazu a hudby, vše se musí třikrát opakovat. A nervozita stoupá... Pak se atmosféra lehce uklidňuje a album je přehráno bez zaváhání a naprosto precizně. Jen závěrečná "Eclipse" se dočkává opakování závěru, neboť od mixážního pultu zní výtka k souznění sborů tak trefná, přesná a energická, že by pánové Klezla a Hejma (o paní porotkyni nemluvě) mohli závidět. A nervozita je zpět, kdosi poznamenává, že už je sedm pryč, a přídavek "Comfortably Numb" se samozřejmě jako na potvoru začíná natřikrát, než se tito jinak velcí profíci sejdou. Před kinem se již srocují lidé, tudíž druhé sólo této devítiminutové skladby a závěrečná vypalovačka "Run Like Hell" ostrouhají a na generálce se na ně nedostane.

19:20 Je po generálce. Krátce mluvím s Tomášem Kašparem, není úplně spokojen. Sice právě celá kapela předvedla výkon, o jakém si jiní, mnohdy slavní, mohou nechat akorát zdát, ale on je prostě perfekcionista. "Ale mám zkušenost, že když je generálka nervózní a ne úplně dokonalá, koncert se většinou povede. Tak snad to klapne i dneska."

20:15 Kino temní a před naprosto beznadějně vyprodaným sálem (lidé sedí i na schodech) se rozehrává to, co já jsem měl možnost vychutnat již v pozdním odpoledni. Tomáš měl pravdu: nadšené publikum evidentně muzikanty nažhavilo a energie, která z nich nyní jde, je s generálkou nesrovnatelná. Zkrátka koncert je koncert. A vůbec nevadí, že při "Learning To Fly" a "One Slip" stávkuje mikrofon, jen mi je líto Tomáše, který si koncert, jenž si spolu s bratrem Michalem darovali k narozeninám, nahrává. Výtka může směřovat jen k závěrečné "Run Like Hell", která jediná nezazněla na generálce vůbec a zvukař až v jejím průběhu honil (a nedohonil) přesný poměr hlasitosti mikrofonů. Jinak se toho večera v Roudnici nad Labem ocitám na regulérním koncertu Pink Floyd, protože toto se vskutku nedá nazývat revivalem. A vstoje aplaudující narvané hlediště je mi svědkem, že nekecám.

22:45 Vyrážím mlhavou nocí ku Praze.

P.S. Pro velký zájem publika se toto představení bude na stejném místě opakovat 12. ledna 2007. Všem příznivcům Pink Floyd vřele doporučuji.

Setlist: Shine On You Crazy Diamond, Learning To Fly, Dogs, Welcome To The Machine, Wish You Were Here, One Slip, Terminal Frost, Perfect Sense, Speak To Me, Breathe, On The Run, Time, The Great Gig In The Sky, Money, Us And Them, Any Colour You Like, Brain Damage, Eclipse, Comfortably Numb, Run Like Hell

Bratři Kašparové, Filip Benešovský & přátelé - The Dark Side Of The Moon, kino Sokol, Roudnice nad Labem, 16. 11. 2006

Fotogalerie: