Depešácké Best Of? To snad ani nemůže být špatné. Kolekce osmnácti singlů od "New Life" až po "Suffer Well" nabízí vhled do čtvrtstoletí temných elektronických nálad, ze kterých se zrodil kult. Na podobném výběru je těžké něco zkazit, přesto se mi zdá, že s "The Best Of Depeche Mode Volume 1" se to Mute povedlo. Sbírka je to asi tak objevná jako její název, k čemuž moc nepřidá ani její nepříliš vábný obal. Byla by chyba nechat si tím zkazit průřez dějinami jedné z nejvlivnějších kapel 80. a 90. let, nicméně o užitečnosti výběru lze - asi jako v případě většiny podobných kolekcí - dost pochybovat.

Musím přiznat, že jsem byl překvapený vůbec tím, že Mute kompilaci vydávají a předhazují ji rovnou na vánoční trh. Možná tuší, že dozvuky slávy z posledního alba "Playing The Angel" a úspěšného turné by možná mohly být už poslední (ale nechci malovat čerta na zeď). Výběr nakonec nabízí jen zhuštěnou verzi jejich dvou předchozích bestofek "The Singles 81>85" a "The Singles 86>98", doplněnou pochopitelně o nové skladby, které nasbírali za posledních osm let - jmenovitě "Dream On", "Suffer Well", "Precious" a jednu úplnou novinku "Martyr". "Playing The Angel" nemělo zase tak špatný prodej, nicméně si nemyslím, že by za dvě alba kapela posbírala tolik nových fanoušků, kteří by se pro "Best Of" hrnuli do obchodů. Pokud čekáte rozšíření diskografie o další povedený singl ve stylu "Only When I Lose Myself" z poslední bestofky, taky se nedočkáte. Nová skladba "Martyr" je odpadek z "Playing The Angel", který kapele při sekvencingu desky připadal příliš popový a místo aby ho úplně vyhodili, schovali si ho na případné pozdější použití. Měli pravdu, rytmus upomíná na osmdesátkové disco a kytarový riff s Gahanovým teskným vokálem nezachrání nic. Navíc těžko budete hledat profláklejší text než "I am martyr for love".

Vedle "Martyr" je další low point "Dream On" z nepříliš povedeného "Exciter", které jako by kapela natočila jen ze setrvačnosti. Své zastoupení mají všechny desky kromě "Black Celebration" (škoda potenciálních zástupců "A Question Of Lust" a "A Question Of Time", ale stopáž není nafukovací) a nedočkáme se žádné skladby s vokálem Martina Goreho (mohlo klidně dojít na "Home"). Dva zástupce mají jejich přelomové desky z 80. let "Some Great Reward", "Music For The Masses" i "Violator" (1990), jejich posun od vyfoukaných vlasů ke koženým kalhotám (tedy z taneční hudby k rocku) pak dokumentují dvě skladby ze "Songs Of Faith And Devotion" a jedna z "Ultra". Písně nejsou sestaveny chronologicky, takže jsme vydáni napospas divokým skokům, hluboká minulost se střídá s docela nedávnými počiny. Nejstarší skladby "New Life" a "See You" z roku 1981 znějí určitě dnešním uším hodně naivně, ale mají své syrové kouzlo. Studiová technika se od té doby hodně posunula, ale stejně si nelze nevšimnout, jak moc je syrové "Strangelove" z roku 1987 podobné tomu, co dnes hrají třeba dánští The Knife, jejichž "Silent Shout" kdekdo oslavuje jako album letošního roku (včetně autora recenze).

"The Best Of Depeche Mode Volume 1" má bohužel všechny znaky narychlo spíchnuté kompilace. Jediným plusem je tak alespoň vydání deluxe edice s DVD, které obsahuje dvacet tři videoklipů, přičemž některé z nich vycházejí na stříbrném disku poprvé. Pokud vám to peněženka dovolí, raději volte tuto verzi. Finální hodnocení - sedmička - nepatří ani tak Depeche Mode (kteří pravděpodobně s výběrem nemají nic společného), ale spíše firmě Mute. Vzkaz ukradený z názvu poslední stopy "Never Let Me Down Again" pak míří hlavně jim.