Trvalo to dlouho, teď je to tady. Byl jsem plný očekávání, jak "Torpédo" po nemastných a neosolených "Hračkách" dopadne. Po prvním poslechu jsem si říkal, že je to výborné, ale znáte to, někdy počáteční euforie opadává stejně rychle, jako přichází. Nemá cenu chodit kolem horké kaše, nyní už mám tuhle placku rozebranou ze všech stran a pořád o ní tvrdím, že je vynikající. Už několik let se mluvilo o Wanastowkách jako o mrtvole, která ze svého hrobu nejspíš už nikdy nevstane, a o Kodymovi jako o bláznovi co se vykašlal na svět, někde v Čechách si opravuje zámek a chodí se psem. Nic nenasvědčovalo tomu, že se dvojka P.B.Ch. & Robert Kodym někdy dokope k tomu nahrát novou desku. Když v červnu zveřejnili info, že se chystá "Torpédo", modlil jsem se, ať se hlavně nepouštějí do šlépějí třeba Michaela Kocába a jeho příšerného "Za kyslíka". Hlavně ať nepokoušejí dobu. Jenže Wanastowi vjecy to v hlavě mají asi v pořádku a nahráli syrovou a opravdovou desku. Jestliže za jejich nejlepší počin byla brána "Lži, sex a prachy" následována "333 stříbrnýma stříkačkama", tak si troufám tvrdit, že je na prvním místě vystřídá "Torpédo".

Tohle album je totiž až po hranu cédéčka plné písniček, které mají velkou vnitřní sílu. Je to sbírka silných melodií, jaké produkovala Lucie a Wanastowky v době své největší slávy. Naleznete zde perfektní stadiónové vypalovačky typu "Orla v orloji" nebo "Padaj hlavy, kutálí se po Hradčanským rynku", které naživo bezesporu nebezpečným torpédem budou. Druhá jmenovaná si melodickou razancí nezadá třeba se "Šťastným chlapem" od Lucie. Myslete si o tom, co chcete, ale tohle tady prostě chybělo. Ty hudební nápady, kterých P.B.Ch. měl vždy plný rukáv, a Kodymovy texty, které jsou hlavně zasněně romantické, hyřící neobvyklými slovními spojeními a pasážemi, z kterých tryská láska na všechny strany, ale přitom si udržují svou úroveň a nejdou pod neúnosnou mez. Všichni vědí, že Wanastowky odjakživa znamenali srdceryvné lovesongy, nebo rozohněné protestsongy. A je to tak i na "Torpédu". Kodym stále dokáže jazykem ostrým jako břitva šlehnout kritiku na současnou nebo minulou politickou situaci. Z této kategorie nejlépe vyšla závěrečná sedmiminutová "Kde je český král?", kde připomenou téměř všechny průsery od husitských válek až do nynějška. Vše je však podáno se sarkastickým nadhledem a píseň nepostrádá nosnou a houpavou kytarovou melodii a drtivý refrén, ve kterém Kodym svou nezaměnitelnou barvou hlasu pokládá otázku z názvu písně. Dlouho se mi nestalo, že bych z hudby cítil chvění na hrudi, ale při této skladbě tomu tak bylo. Svým naléhavým textem a dokonalou kompozicí mě zarazila dva centimetry do křesla. Z tohoto nádherného šoku mě vydloubla až přídavková punk verze "Nahé".

Všechny skladby jsou výborně zaranžované a až v bookletu na obrázku uvidíte všechny nástroje, které u té které skladby Wanastowky použili, nebudete se divit. Je toho mnoho a na výsledku je to znát. Většina písní je totiž okořeněna nástroji od niněry až po bolívijské píšťalky, avšak s mírou. Všechny písně něčím zaujmou, žádná není špatná. Jsou tady smutně bolavé a tklivé "Slečna Anna je za vodou" a "Otevřená zlomenina srdečního svalu", zamilované (což neznamená pomalé) "Torpédo", "Křišťálová" nebo "Pouštní komtesa", hardrockově ostré "Mašinführer", "Nátěr", ale i hold Jasné páce v podobě "Pal vocuď". A ještě něco navíc, třeba pohupující se "Panna" navazující na "Panice" a duet s Janou Kirschner ve žbirkoidní "Myslím na tebe", která je od té verze, co vyšla na "Pelikánovi", značně zrockovatělá. Všechny však spojuje jedno: netuctové melodie, slušné texty, které stojí za to poslouchat a z nichž všech je cítit lehkost a nenucenost. Celé album zní hodně přirozeně od začátku až do konce.

Kodym umí zařvat jako ve čtyřiadevadesátém a naučil se snad na všechny nástroje světa, což dokáže využít, P.B.Ch. potvrzuje, že má cit napsat vkusný hit, a oba dohromady dokazují, že nejsou žádní vyšumělí fotrové, ale pořád mají co říct, respektive že jim takoví Chinaski, nebo Divokej Bill nemohou sahat ani po kotníky. Tady každá skladba totiž zní jinak, každá má něco do sebe a každá je něčím jiným vyvoněná. Přitom je to však kompaktní celek. Jako podzimní zahrada, v které každý list na zemi je něčím jiným zajímavý a jinak barevný, přitom však jsou z jednoho stromu. Jo, "Torpédo" vás zasáhne a jen tak se od něj neočistíte. Nekecali.

P. S.: Zda bude další desítka redaktorů v makru stejně nadšená, to zatím ví bůh.