Ryze nekonvenční seskupení Květy patří mezi elitu brněnské alternativní scény. Už jejich první album "Jablko jejího peří" bylo poměrně úspěšné a Akademie populární hudby jej před dvěma roky dokonce nominovala na cenu Anděl v kategorii alternativa. Nedávno však Květy opustil cellista Martin Růžička, a na nové desce "Kocourek a horečka" se podílela už jen dvojice výtečných multiinstrumentalistů Martin Evžen Kyšperský a Aleš Pilger, kteří si přizvali k nahrávání několik hostů.

O hudbě dua Květy se dá říci všelicos - je nadmíru alternativní, dost neobvyklá, pobírá vlivy nejrůznějších stylů a hlavně je sympaticky lidská. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že je deska "Kocourek a horečka" na můj vkus příliš těžkopádná, zbytečně moc se snaží o to, aby působila jako melancholická šílenost. Neustále se něco děje, celé album je prostoupeno zvláštní energií, která jej žene dál. Kyšperský a Pilger tak sice vytvářejí neobyčejný zvuk, ale dramatické přechody a jiné zcizovací efekty vyznívají překombinovaně. Nenadálé gradace, náhlé změny melodie nejméně o sto osmdesát stupňů a těkavé vyhrávky po chvíli zprůhlední a začnou se opakovat. To, co na začátku působilo tak originálně a nevšedně a vybízelo naši zvědavost k pozornějšímu poslechu, se bohužel stane monotónním, možná i trochu nepříjemným.

Podstatně zajímavější než hudební pozadí jsou poetické texty plné aforismů, nezvyklých metafor a lehce nastíněných příběhů podobajících se bajkám. Zpěvák a textař Martin E. Kyšperský si originálně pohrává se slovy, šifruje svoje pocity jako osamělost, marnost, láska i naděje do půvabně neotřelých básnických výjevů. Celou atmosféru sentimentálních veršů o životě však narušuje jeho plačtivý a naléhavý zpěv, který na vás chrlí ostré a negativní emoce. Album "Kocourek a horečka" totiž rozhodně není o radosti ze života. Naříká a zoufá si.