Radar je rubrika musicserveru, ve které vám vždy s přibližně dvouměsíční periodicitou představíme několik žhavých hudebních objevů, kapel či sólistů, kteří mají nakročeno k hudební slávě. Zatím jsme o nich věděli jen my, dnes o nich budete vědět i vy, zítra nebo pozítří o nich budou psát ostatní. Cesty hudebního byznysu jsou samozřejmě nevyzpytatelné a odhadovat úspěch jedné či druhé kapely je podobné jako věštění z vnitřností krocana. Abyste věděli, jestli jsme se trefili, nebo naopak minuli, budeme v každém dalším díle zveřejňovat také osudy kapel objevených v předchozích Radarech.

Annuals - Kontrolovaná šílenost
web / myspace

Hudební bloggeři se chovají jako obyčejní lidé - davově. Když jeden začne psát o nějaké kapele, ostatní se brzy přidají a brzy ta nákaza přeskočí i do serióznějších médií. A to pak bloggeři dotyčný objev s radostí popraví. Stalo se to Lily Allen nebo Clap Your Hands And Say Yeah a já osobně jsem zvědavý, jak to bude vypadat s kapelou ze Severní Karolíny jménem Annuals. Bloggeři je ohlašují jako letošní fenomén velikosti minimálně Arcade Fire a předhání se ve vymýšlení superlativů. I díky nim se během léta kolem šestičlenné partičky nenápadných muzikantů roztočil nevídaný humbuk, do kterého přilévají vlivné weby jako Pitchfork, Spin.com či Stereogum. Není to ale mlácení prázdné slámy, Annuals si na slávu zadělali výborným debutovým EP "Git' Got" a několika novými skladbami, které chytře vypouští na net. Jejich albový debut "Be He Me" je už vylisovaný a čeká na distribuci, oficiálně za oceánem vyšel v úterý 17. října. Ovšem pro začátek se objeví jen na nevelké značce Ace Fu (Ted Leo, Man Man), takže v žebříčku Billboardu je nehledejte. Srovnání s Arcade Fire je do jisté míry lež a do jisté z nouze ctnost. Stejně jako slavnější kanadský kolektiv jsou členové kapely něco jako malá komunita, rádi používají neortodoxní hudební postupy, neobvyklé nástroje a na koncertě jich je na pódiu také všude plno. Hlavní postavou kapely je jednoznačně zpěvák a autor kompletního materiálu Adam Baker. Pod jeho vedením Annuals nezapřou jednoznačnou inspiraci folkem, ze kterého ale odstraňují vážnost a uhlazenost a přidávají rockový drive a emociální vypjatost. "Be He Me" stejně jako "Funeral" nebude přelomovou deskou hudební historie, ale pro nemálo fandů americké indie kytarovky bude znamenat album letošní zimy číslo jedna. (Ano, správně. Zatímco fandové popu chtějí letní hity na pláž, indieheads se nad deskami chtějí rozplývat u krbu s výhledem na sněhovou vánici za oknem.) Tyhlety songy jako "Dry Clothes" nebo "Bleary Eyes" si budete zpívat ještě o Vánocích. A ještě přidám svoje oblíbené: Já jsem vás varoval!

Zní jako: Arcade Fire, Destroyer, Broken Social Scene
Přesvědčí vás: "Bleary Eyes" (stream)

---

Voxtrot - Hodní hoši
web / myspace

Nenávidím spojení pop-rock. Zní mi to stejně odporně jako dietní dort nebo přerušovaná soulož. Nicméně, u Voxtrot, mladé kapely z amerického Austinu jsem ochoten přiznat, že je to pop-rocková kapela a po delším mučení vám prozradím, že mi přirostli k srdci. Ty stopy popu tam určitě slyším díky měkkému vokálu Rameshe Srivastavae, z jehož popudu kapela vznikla. (Když zagooglujete jméno kapely, vypadne vám třeba hláška: "Zpěvák z Voxtrot je určitě gay", což odmítám potvrzovat nebo vyvracet.) Jejich hudba je v dobrém smyslu povznášející, velmi pozitivní, ale není to umělohmotný zvuk prefabrikovaného popu, nýbrž dobře míněná vřelost, která v hudbě byla naposledy na začátku 60. let, éře idealismu.

Ramesh měl s Voxtrot za sebou několik demonahrávek, když se odstěhoval do Skotska. Tam ho zastihl zájem promotérů z domovského Austinu a on se rozhodl po nějakém čase vrátit. Kapelu dával dohromady těžce. "Nejhorší bylo najít basáka. Myslel jsem, že se mi to už nepovede. Nakonec jsem šel do klubu a pozoroval lidi a hodnotil je od pohledu jen podle toho, jestli mají sixtees feel. A ten, kdo ho měl nejvyšší, toho jsem oslovil, jestli náhodou nehraje na basu. A tak jsem objevil Jasona Chronise, který v kapele hraje dodnes." První EP si vypálili v roce 2003, oficiálně debutovali o dva roky později s EP "Raised By Wolves", který obsahoval i hitík "The Start of Somethin'". Desku si vydali na vlastním labelu Cult Hero, ale pilným koncertováním a díky bloggerské šeptandě se postupně probourávali do povědomí posluchačů. Chvály se dočkali v periodikách jako Spin nebo Pitchfork, kde si na ně speciálně zasedli. Jejich aktuální EP "Mothers, Sisters, Daughters & Wives" vydané letos v dubnu ohodnotili vysokou známkou 8.2 a v žádném případě nepřeháněli. O humbuk v Evropě se stará časopis PlayLouder, který si nemohl pomoci a jejich nové EP licencoval na svém vlastním labelu. V profesionálních aranžích a výborném zvuku zní Voxtrot ještě lépe než na předchozím home-made EP. Ze stopáže vystupuje "Soft & Warm", což je skladba přímo k pomilování. Bude zajímavé sledovat, jak budou Ramesh a spol. reagovat na buzz, který je doprovází, a jestli se upíší nějaké velké firmě. Kdyby byli Britové, určitě by skončili na Domino Records nebo podobně agilním labelu a o jejich slávu by se postaral tisk, za oceánem je situace na indie trhu trochu odlišná. "Nové album nebude ještě dlouho," se dočtete na jejich webu, ale hlavu nevěšte. Sedmého listopadu vydávají Voxtrot nový, třípísňový singl "Your Biggest Fan" a zatímco v Evropě ho znovu vydá PlayLouder, za oceánem se o distribuci bude starat slavný Beggars Group.

Zní jako: Belle And Sebastian, The Beautiful South, Of Montreal
Přesvědčí vás: "Soft & Warm" (video)

---

New Young Pony Club - Sladké překvapení
web / myspace

Kapely, ve kterých ženy převažují nad muži, mají takovou zvláštní auru. V New Young Pony Club jsou tři holky včetně zpěvačky a dva zbylí chlápci vypadají trochu jako herci z pornofilmů. A to zní hodně slibně, že? My bychom ale o nich v Radaru nepsali, kdyby za sebou neměli sérii výtečných singlů. Pozornost si zasloužil hned jejich debut "Ice Cream / Tight Fit", je sice už dva roky starý, ale slávu sklízí teprve teď. Stylový mix Talking Heads a Daft Punk odkazuje na new wave přelomu 70. a 80. let a má v sobě víc sexu než Rodney Jeremy. Bloggeři generují hlášky jako "Moroder v éře Blondie" nebo "Undergroundový robot-rock se zpěvačkou závislou na S/M sexu" a New Young Pony Club se stávají objevem letošního podzimu. (A mě už v tomhle tvrzení předběhl kolega Haager na Wave, viz stream.

"Ice Cream" bořil kluby s progresivními DJs už v roce 2004, ale New Young Pony Club se trochu překvapivě rozpadli. Osmnáct měsíců se nedělo nic a původní členové Andy (kytara) a Tahita (zpěv) přemýšleli, do čeho píchnout. Rozhodli se NYPC znovu oživit a přibrali blonďatého basáka Igora, bubenici Sarah a klávesistku Lou a vydali nový singl "The Get Go". Netrvalo dlouho a už byli na výplatní pásce indie labelu Modular (jen jestli tyhle indie labely vůbec svým koňům něco platí?) a začalo se o nich mluvit v New Yorku i Londýně. Do konce roku pravděpodobně ještě stihnou vydat nové EP, debutové album je naplánované na únor. Aktuálně jedou turné s Lily Allen a vydávají znovu (už potřetí) na singlu "Ice Cream" (i s regulérním, slaďoučkým videoklipem tady) a začíná to vypadat, že to 80s retro nás v nejbližší době neopustí.

Zní jako: CSS, ESG, Hot Chip
Přesvědčí vás: "Ice Cream (Comets Remix)" (mp3)

---

The Pack - Boty pro hip hop
web / myspace

"Rockers to rockers, ravers to ravers," zpívalo se kdysi v klubovém bouráku Apollo 440 "Ain't Talking 'bout Dub". V současnosti je to ale maličko složitější, styly se kříží, prostupují jeden druhým a nejeden znalec kulturních tradic jednotlivých stylů by byl v polovině prvního desetiletí 21. století zděšený, co všechno se dá kombinovat a křížit (respektive co ještě nebylo zkříženo). Hip hop byl na vycucávání ostatní hudby založen, šestadvacet let po "Rapper's Delight" to skoro vypadá, že veškerá produkce populární hudby už byla skrz naskrz prosamplována a dávno není kde brát. Hip hop se u toho nezastavuje a místo hudby teď krade ostatním subkulturám nejen jejich hudbu, ale jejich kulturu. Podívejte se třeba na losangelskou rapovou kapelu The Pack, kterou objevil rapper Too Short. V tisku se prezentují jako kluci, kteří se potkali na skateboardovém parku a nosí oblečení typické pro vyznavače prkýnek, což by až do nedávna bylo pro tvrdé jádro hiphopových fanz nemyslitelné. Jejich průlomový hit se jmenuje "Vans" a oslavuje staré dobré levné skejťácké boty. Nebýt této skladby, byli by jen další kapelou z momentálního epicentra hiphopového pohybu, z Bay Area, kde se všechno točí kolem nového stylu "hyphy".

Nejde jen o to, že minimalistický hit je chytlavý as hell, ale MTV a další mediální giganti v písni viděli neplacenou reklamu na boty a stáhli ji z rotace. "Vans" pak žilo svůj druhý život na myspace.com a youtube.com, kam fanoušci připíchávali svoje vlastní alternativní videa. Hiphopový hit o levných skejťáckých botách, dokonalý kulturní "crossover" se stal fenoménem letošního léta. The Pack ale mají šanci promlouvat do hiphopového dění i na podzim, v zimě a tak dále. Už dávno se Young L, B, Young $tunna a Lil Uno stali "poster boys" hyphy scény, "Vans" vystoupal v americkém žebříčku na číslo padesát a kluci mají v záloze další potenciální hity. Prozatím vydali jen dvě mixtapes - "Wolfpack Muzik Vol. 1" a "Vol. 2" (první loni, druhá letos v březnu), ale jejich debutové album už je na spadnutí (mluví se o říjnu či listopadu) a pokud čekáte, že to bude jen narychlo spíchnutý slepenec, který prodá hitový singl, mýlíte se. "Nepodepsali jsme s velkou firmou jen kvůli 'Vans'. Ten track tomu možná pomohl, ale za dva roky jsme udělali přes sto tracků a minimálně půlka z nich je stejně masivní jako 'Vans'," říká Young L, který je autorem beatů. A k The Pack ještě jedna perlička. Když si otevřete jejich myspace stránku, tak si vedle jukeboxu určitě všimnete trochu upraveného obrázku známého z Pharellovy nové desky "In My Mind". Producent a rapper totiž chtěl svoji první sólovou desku vydat pod jménem Skateboard P a trochu si přihřát polívčičku na současném trendu spojování hiphopové a skejťácké kultury (viz Lupe Fiasco z minulého Radaru), a to na prkně v životě nestál. Po ostrých reakcích od kolegů nakonec album vydal pod svým jménem.

Zní jako: E-40, Ying Yang Twins
Přesvědčí vás: "Vans" (audiostream)

---

The Bird & The Bee - Jak to bude dál
web / myspace

Fráze "the birds & the bees" označuje v angličtině rodičovské pokusy vysvětlit dětem zákoutí lidské sexuality, česky se říká třeba "o motýlcích a včeličkách". "The Bird & The Bee" je také jeden muzikál a teď i nová nadějná kapela. Slovo objev není zrovna nejvhodnější, za projektem totiž stojí Greg Kurstin, šedá eminence britského popu posledních několika let. Nebudu vás zatěžovat jeho životopisem, ve kterém se to jen hemží jazzovými velikány, popovými giganty a dobře placenou produkční prací pro EMI. Grega ve firmě volali, když potřebovali udělat zajímavými All Saints, Lily Allen nebo Pink, ale spolupracoval třeba i s německou sado-královnou Peaches nebo Beckem. Říkal jsem něco o unavování? Nuže, tenhle chlapík to dal dohromady se zpěvačkou jménem Inna George, které už vloni pomohl s albem "All Rise". To se ale prodávalo jen na samoobslužném webu CDbaby.com. Kurstin má po letech mezi hudební smetánkou ty pravé kontakty a když dal dohromady The Birds & The Bee, nechal se zaštítit slavnou jazzovou značkou Blue Note. Nejsou to jen falešné ambice. Spojení Kurstinovy precizní produkční práce, která vyžďibává ty nejchutnější rozinky z jazzu, new wave i elektroniky 90. let do podoby progresivního popu, a výtečného hlasu George, který tancuje nad všemi těmi finesami s neuvěřitelnou lehkostí, zavání velkými nadějemi. Jejich debutové album vyjde v lednu příštího roku a ještě tedy zbývá nějaký čas, než se o nich bude všude psát. Zatím můžete ochutnat třeba "I Am A Broken Heart", "Fools Work" nebo "F-ing Boyfriend", kde se ale nelekněte sprostého slova v názvu, je to vlastně těžká pohodovka. Všechny skladby budou ke slyšení už koncem října na jejich pilotním EP " Again And Again And Again And Again", které možná trochu rozčeří vody. A jestli máte pocit, že The Bird & The Bee jsou nudní jazzmani, pak vězte, že "F-ing Boyfriend" bude remixovat osobně Mrs. Peaches.

Zní jako: Portishead, Jamie Cullum
Přesvědčí vás: "Fools Work"(mp3)

---

Co dělaly objevy z Radaru 04.
Norští rockoví snílci 120 Days už mají venku svoji debutovou desku, která nemá žádné jméno. Právě se vydali na severoamerické turné a výtečnou kampaň pro ně dělají hudební novináři, kteří album chválí. První samozřejmě byli bloggeři, třeba Earsdrum dává 8,5, Pitchofork hodnotí 7.6. / Jak jsem předpovídal, Klaxons se už objevili na obálce NME. Po limitovaných singlech si už lze koupit EP "Xan Valleys", které shrnuje jejich všechny zatím vydané skladby. Nový singl se bude jmenovat "MagicK" a vyjde už na velké značce Polydor v listopadu. Zároveň už také ohlásili, že jejich debut se bude jmenovat "Myths Of The Near Future". / Svůj albový debut už na pultech viděl i Lupe Fiasco. "Food & Liquor" bralo v americkém žebříčku číslo osm, ale zatím se ho prodalo jen necelých 180 tisíc kusů, což je prozatím maličko komerční fiasco. Nicméně Lupe si získal hudební kritiky (kteří si ale desky nekupují, že). Jeden pohled do Metacritic prozradí, že Lupe zatím patří mezi patnáct nejchválenějších letošních desek. Speciálně si ho oblíbili v AV Club, kde ho poctili desítkou. / Tokyo Police Club zatím postupují krůček po krůčku, nejdříve oficiálně vydávají v USA a také v Británii. Na únor je naplánovaný nový singl "Cheer It On", který už vyjde na Memphis Industries, kde nedávno podepsali. Kapela aktuálně jede turné s Art Brut a Pitchfork čerstvě vypustil do světa b-stranu příštího singlu jménem "Box". / Van She skončili práci ve studiu a v listopadu pojedou turné po Británii, takže si asi pláže a plavek moc neužívají. Na své myspace připíchli novou mp3ku "Sex City". "Kelly" vyšlo v Británii znovu na singlu, ale do Top 75 se nepodívalo.