Snové divadlo počesku

Ze stáje Redblack byl zase jednou vypuštěn velmi silný kůň. Artrockový opus skupiny Forgotten Silence "Kro ni ka" má v sobě mraky nápadů a postupů, které vás chytnou, avšak sráží ho na dnešní dobu již podprůměrný zvuk. Přesto jsou to skladby vyvážené a mají čím zaujmout.

7/10

Forgotten Silence - Kro ni ka

Celkový čas: 61:20

Skladby: Brighton (The Streets And The Pier), Declaration (The Marble Halls V.), Mezzocaine

Vydavatel: Redblack

Ohodnoť toto album

Forgotten Silence nejsou kapelou, která by měla každý týden někde koncert, o to více však nahrávají. Když v roce 1994 vydali první kazetu, asi těžko věřili tomu, že do dnešního dne vydají třináct ípíček nebo cédéček. Na Forgotten Silence by šlo ukázkově popsat, jak by měl vypadat správný vývoj kapely. Jejich začátky, to byl jen pouhý metal a to ještě poměrně nenápaditý. Nyní jsou však až po lokty zabředlí v art rocku. Naživo jsem je nikdy neviděl, ale z alba působí všichni jako vynikající muzikanti, kteří navíc jasně vědí, co chtějí. Když se někdo chce vrhnout do vln art rocku, musí být už sakra přesvědčen o tom, že na to má a že výsledek nebude znít směšně.

Forgotten Silence na novince servírují ve třech dvacetiminutových skladbách ostré kytarové riffy (které při pozorném poslechu na starý metal odkazují), opravdu nekonečné moře melodií (v kterém budete plavat ještě po desátém poslechu), nudný zpěv (za který byste byli rádi, kdyby tam nebyl, protože mu není rozumět a hlavně spíš než zpěv to zní jako odříkávání básničky u tabule), ale především je to fungující celek. Ty vrstevnice kláves, kytar a bicích vám dávají záruku, že se tohle album jen tak neohraje. Všechno se to přes sebe přelíná, aniž by se to nějak bilo, a vy si připadáte, jako na nějakém večírku rockerů, co se rozhodli hrát jazz podle rockových stupnic.

Takže nápady tady jsou, po hudební stránce je to krása, ovšem má to jednu velkou vadu. Zvuk. Ano, i v dnešní době, kdy každá umělá debilitka má své album nahrané ve špičkových podmínkách, se na novátorské kapely typu Forgotten Silence zapomíná. Navíc u art rocku je zvuk důležitý dvakrát tolik. Skvělé nápady pak zapadají, protože je sráží do kolen zvuk jako z kanálu. Nevím, jak to bude znít na hi-fi, ale mě to na obyčejné soustavě hodně iritovalo. A ten zpěv bych s naprosto klidným svědomým také vypustil, zbytečně mě rušil, navíc temné texty, co jsem si přečetl v bookletu, se mi do daných skladeb nehodily, neb jsem si při poslechu představoval přesný opak.

Pokud máte rádi Dream Theater, je tady jejich solidní česká konkurence, která však nikoho nekopíruje, jde si po svých postupech, skladby graduje výborným stylem a hraje tvrdé krátké riffy, které však během chvilky jsou schopny sklouznout k prstovému tancování po strunách a kouzlení jemných melodií podporovaných klávesovým spodkem. Velmi dobré album na dlouhé večery, kdy budete mít čas si sednout do křesla a vnímat pouze tu změť nápadů a nekonečných melodií. Dal bych víc, ale ten zvuk...

• "recenze" (wenda, 04.11.2006 10:56) Reagovat

  Vážený pane,
  je vidět, že kapelu Forgotten Silence vůbec neznáte!!! jen naprostý ignorant si dovolí napsat, (poté, co uvede, že kapelu vlastně ani nikdy pořádně nesledovala a nenavštívil její koncert) že v počátcích hrála průměrný metal!!! Forgotten Silence byli podle mého názoru od samého počátku novátorští a neotřelí a vždy inklinovali k žánrové pestrosti - možná právě proto dělá jejich zaškatulkování takové problémy Vám a podobným recenzentům...
  Vzhledem k tomu, že kapelu sleduji od samotných počátků, beru vaši recenzi jako jeden z velmi laciných a povrchních pohledů. Ano, povrchních, neboť hudbu FS bylo a bude vždy nutné vstřebávat hodně dlouho - s konstatováním, že vám na vašem hifi nějak "nezní" asi neobstojíte ! I po létech v ní stále objevujete nové a nečekané motivy, postupy a melodie... Srovnání s Dream Theater je v jistém směru zajímavé, nicméně naprosto mimo mísu... A co se týče textů, zalistujte například v bookletech Thots nebo Senyaan...
  
  

• ???? (Dave, 04.11.2006 11:55) Reagovat

  Musicserver by se snad ani recenzování metalových kapel neměl věnovat. Vždy to dopadá katastrofální neznalostí žánru jeho redaktorů (viz. Hubáčková a prznění Silent Stream Of Godless Elegy). Tohle už snad ani nemá cenu komentovat. Autor dostal na recenzi CD kapely, která je na české avantgardní metalové scéně doslova kultem a ve finále píše takové bludy, že to je k smíchu. To nemáte v redakci někoho, kdo metalu opravdu rozumí? Tahle recenze je totiž už vrchol trapnosti.
  PS: Tahle nahrávka není o zpěvu, jestli jí recenzující panáček nepochopil.
  
  

• RE: (Tomáš Tenkrát, 04.11.2006 13:02) Reagovat

  for wenda: Ano, slysel jsem prvni kazetu "The Nameless...Forever..The LAst Remembrance" a to byl prumerny metal. Pisete mi, ze FS jsou od pocatku novatorsti, ja v recenzi pisu, ze je bida, ze novatorska kapela typu FS nema dobry zvuk... Vstrebaval jsem ji dlouho, snad jsem ji i dostatecne pochvalil, jedinou chybou, avsak velikou je ten zvuk. Toto: "I po létech v ní stále objevujete nové a nečekané motivy, postupy a melodie... " jsem tam psal jinymy slovy...
  for dave: "A ten zpěv bych s naprosto klidným svědomým také vypustil, zbytečně mě rušil." - myslim si, ze timhle jsem jasne naznacil, ze tahle nahravka o zpevu neni, tak te trosku nechapu...
  
  

• maličkost (Dave, 04.11.2006 17:43) Reagovat

  Jen taková drobnost, v recenzi píšeš že zpěv ti přišel nudný, ale ono se tam fakt nezpívá:-). Je to jen takové podbarvující vyprávění, které mi nepřijde že by rušilo (navíc v bookletu je český překlad pro ty co nerozumí). Jinak kazeta "The Nameless...Forever..The Last Remembrance" vyšla ve sluešné reedici na CD.
  
  

• Zvuk??? (Profa, 06.11.2006 18:24) Reagovat

  Soráč,ale jestli tohle má zvuk jak z kanálu, tak si teda nedokážu představit zvuk podle páně recenzanty perfektní....no je to jeho názor, ale přece se nedá tohle označit kanálovým zvukem????
  
  

6/10

Video: Bruno Mars vsadil na jistotu. Předvídatelná novinka "I Just Might" navazuje na jeho starší hity Nové album po deseti letech je událostí, která v případě globální megahvězdy velikosti Bruna Marse rozhodně stojí za zvýšenou pozornost. Ještě než 27. února uslyšíme celou desku "The Romantic", můžeme zpěvákovu aktuální... čtěte zde

Vydáno: 11.01.2026 14:00 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Obsáhlý komplet rozhlasových nahrávek SHQ "Cestou necestou" nabízí jazzovou hostinu Jazz měl, alespoň v rámci (omezených) možností, za minulého režimu zelenou. Však také v určitých dobách umožnil rockerům hrát na platformě fúzujícího jazz-rocku a přikryl i jiné aktivity ze šedé zóny. Karel Velebný a jeho... čtěte zde

Vydáno: 11.01.2026 08:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Koncertní nahrávka "Bratislavská lýra" dokazuje, že Marika Gombitová na tomto festivalu vždy excelovala Jako my máme svou Lucii Bílou, Slováci vzhlížejí jako ke své pěvecké ikoně k Marice Gombitové. Ke zpěvačce, která svůj ohromný hudební dar musela částečně obětovat na oltář svému zdravotnímu stavu, ale nevzdala se. Album... čtěte zde

Vydáno: 10.01.2026 08:00 v sekci Recenze

8/10

Hudba v TV: "Na první dobrou" s Edem Sheeranem pobaví i jeho zapřisáhlé odpůrce Pokud už jste to kvůli stále horším a horším deskám s Edem Sheeranem vzdali, dejte mu alespoň hodinu času, abyste si ho zase zamilovali díky jednozáběrovému speciálu "Na první dobrou". A pokud patříte mezi jeho či filmové... čtěte zde

Vydáno: 09.01.2026 09:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

Naživo: "Srdce jako kníže Rohan": Byli jsme na premiéře nového recitálu Michala Horáčka s Michaelem Kocábem a Naďou Válovou Michal Horáček má nový recitál "Srdce jako kníže Rohan". V něm rekapituluje svou spolupráci s Michaelem Kocábem a také nechává nahlédnout do připravovaného projektu "Pozemský prach a Boží dech", na němž pracuje zejména s Ivem... čtěte zde

Vydáno: 08.01.2026 19:00 v sekci Naživo