Prolog
Věřte - nevěřte: "Hele, hoši, až budete ty lidi u vchodu šacovat, tak ať proboha panebože sakra nepronesou vlastní pití a jídlo." - "Jasně, šéfe. A co cíga? Tráva? Extoška? Koks?" - "Ty jsou v pohodě. Důležitý je, aby se tam nedostalo žádný jabko a žádná limča, jasný? To je prostě maximálně důležitý." - "Jasný." Složení výpravy: vedoucí - David, pomocná síla - Dan, externí poradci a příležitostní přicmrndávači - Ondra, Pavlína, Helena, odposlechy - Opia, anonymní návštěvníci skutečně posledního letošního letního open air festivalu Semtex Culture.

Kapitola první - Jak to někteří odskákali
Někdy to prostě nevyjde. Jako když Pražák má jít na nějakou akci v Praze. Jinde to pro něj není dost blízko. Žádná generalizace, funguje to takhle asi všude. Kvůli osobním, pracovním a dopravním okolnostem v reportu chybějí zmínky o koncertech kapel 100°C, Nierika, Southpaw a zpěvačky Ivy Frühlingové. Odskákala to (až na malé výjimky, viz kapitolu čtvrtou) taky celá hiphopová stage, protože autor není Karel Veselý, aby v českém hip hopu našel něco více než absolutní absurditu a zdroj ironických narážek. Dále nebude nic z Red Zone, protože od bytí posh tu je Victoria Beckham, kvůli dalšímu zabavování pití, přestože uvnitř stanu se točí to samé, a protože si to všechno hrálo na něco extra, čímž to teda rozhodně nebylo (ale hlavně že tam měli teploučko). Čtenář zůstane taky ochuzen o celé stany s drumíkem a mentolovými kokinky a až na drobek uchycený mezi zuby (viz kapitolu čtvrtou) o Cinema stan s divadly. To jen tak aby nedošlo k nedorozuměním.

Kapitola druhá - Jak to všechno začalo
S Mig 21 je to jako s Dádou Patrasovou. Inteligentní Jiří Macháček zcela jistě ví, že působí zcela neinteligentně, ale sype to, tak co. Skupina je tak nejzábavnější, když frontman mlčí. Skyline předvedli svůj vysoký standard (včetně hudebních vtípků), a potvrdili pozici jedné z nejlepších českých koncertních kapel. Pařilo se na pódiu, pařilo se pod ním a nikomu ani nevadilo, že Nu-C-ho neustálé vyžadování podpory působí, jako by byl hrubě nespokojen. Cenu za nejdelší zvučení vyhráli ten večer Monkey Business, kteří při něm použili nezbytnou oponu (to je prostě velkej tajem) a dechno pásmo. Dechovkové intermezzo (vtipně přeťaté vokálním "Kiss me on my eeegooo!") bylo snad delší než koncert, který se vyznačoval neskutečně hnusným zvukem.

V tomto zvukovém duchu začal i hlavní koncert večera - Skye. To už ale byl zvukař zřejmě vystřídán druhou směnou, takže převýškovaný vokál a nevyrovnané nástroje trvaly jen první skladbu (intro nepočítaje). Skye sama působí na pódiu neuvěřitelně pokorně, téměř až stydlivě, ale zároveň rozpustile a roztomile - třeba když shodí sako a zeptá se: "Líbí se vám moje šaty? Šila jsem si je sama," a nakrucuje se jako malá holčička, aby si její dílo diváctvo mohlo prohlédnout ze všech stran. Nebo když, drkotajíc zuby, prohlásí: "Je mi strašná zima, ale sako si nevezmu, neviděli byste třpytky, co mám na šatech." Koncert vyznívá zrovna tak. Doprovodný band se zlehka opírá o elektronické základy, ale je schopný stavbu písně porušit ve chvíli, kdy zpěvačka má chuť spolupracovat s davem, který si i přes jeho (z velké části) opilost a zhulenost zcela nenásilně podmanila. Dala mu podstatnou část ze své debutové desky, přihodila pár morcheebích písní, jeden cover Gorillaz a Madonna medley. Žádná křeč, zkřehlé prsty jsou zkřehlé prsty, s těmi na kytaru hrát nejde, a tak to dáme a cappella. Prostě upřímné, milé... jako deska.

Kapitola třetí - Jak to všechno skončilo
Khoiba hodila z kraje koncertu a pak i během něj pár novinek. Ty naznačují, že kapela podlehla trendy kytarové britské vlně a dost možná zapadne v zástupu. Reproduktory potvrdily, že kvalita zvuku se bude stejně jako předchozí den pohybovat ve vlnách. U Khoiby byla vlna dole. Rozpačitost podtrhly i dlouhé pauzy mezi skladbami a technické problémy s mikrofonem. To Ohm Square jsou prostě pořád asi vyhranější. Koncert odsýpal, zvuková sinusoida stoupala, chvílemi zněli jako nefalšovaný rock band, chvílemi jako popový break beat (srovnání se Skyline? Jíťa a spol. víc pařej na pódiu.). Opia za zády partičky hlavních hrdinů se neubránil srovnání s Khoibou, ze kterého Ohm Square vyšli jako vítězové. I pro návštěvníky. Na Sunshine se jich tak i dost vytratilo do areálu a jejich návratu nepomohlo ani Buriánkovo neustálé opakování, že tento set list hrají úplně naposled, páč chystají něco zcela nového (odborně se tomu říká autohype). Děkovali ve chvílích, kdy nikdo podporu zrovna nevyjadřoval, zvuková sinusoida se držela nahoře, ale přeřváno nebylo. Bombastickou kapelou nejsou, ale hrát umějí.

Podobně jako Support Lesbiens, kteří donutili změnit názor na ně nejednoho návštěvníka, kterých se zase nakupilo o poznání víc. Zvukovka byla sice delší, Kryštof Michal se prořekl, když prohlásil, že nefunguje playback, ale zas pobavil, když během koncertu upozornil na to, kde všude se lidi baví (ano, neplatičům se ze stráně nabízel luxusní výhled na jeviště). A lidi prostě trsali a bavili se, i když Supporti hráli skladby z let, kdy se někteří zrovna narodili. Vystoupení Ecstasy Of St. Theresa před Kosheen bylo možná dramaturgicky obhajitelné, ovšem po Support Lesbiens přinesla Muchowova parta mrazivou uspávající atmosféru. "Připrav se na padesát minut deprese," sliboval Dan, když vysvětloval, že kapela hraje všechny skladby předělané do nového zvuku. Ten zvuk byl ale příšerný. Zvukaři musel někdo utrhnout uši, zvukovou sinusoidu poslal do nejhlubších míst, vytáhl bicí a basu, převýškoval zpěv, a tak melodie návštěvník mohl jen tušit. Není divu, že kapela tak jako jedna z mála ten večer nepřidala, a nejeden návštěvník si pomyslel něco o tom, že až Andre 3000 z OutKast poletí na ten Saturn (více kolega Veselý zde), vezme s sebou Jana P. Muchowa.

Ten večer poslední třičtvrtěhodinová čekačka/zvukovka (sláva, hurá) spojená s nemnohými problémy s nastavením všeho a pak hurá do finále: Kosheen jej odstartovali netradičně triphopovou "Damage" (a ještě netradičněji vzápětí odehráli oba největší hity "Hide U" a "Catch"), která by se měla objevit na jejich stále připravované třetí desce. Z té vytáhli ještě pár dalších kousků, které ukázaly, že Kosheen se vracejí ke zvuku debutu "Resist", který jim sedl nejvíc. A fanoušci to dávali Sian Evans a spol. najevo - až na "All In My Head" (jejíž refrén zpívalo skoro celé údolí) nefungovala naživo jediná věc z "Kokopelli", v pomalých písních se zpěvačka neubránila falším, které v těch rychlejších zachraňoval hudební základ o nahraný zpěv neochuzený. Zvuková sinusoida na vrcholu rozhodně nebyla. Lidu to ale nevadilo - skákal, hopsal (svůj podíl na tom měla i ta strašná klendra) a vytleskal si opáčko "Catch" a od Evans si vysloužil pochvalu za to, jak je super a jak spolupracuje.

Kapitola čtvrtá - Co zbylo na stole
Hiphopový zážitek č. 1 - vystoupení breakdancerů na nepříliš vysokém pódiu, zadní řady vidí, jak ti stojící ukazují na něco na zemi, asi někdo, kdo se zrovna motá na hlavě. Hiphopový zážitek č. 2: "Páteční večer je hra, co má svá vlastní pravidla..." český hip hop je fakt absurdní a demo vystoupení PSH podporované přeslechy z d'n'b stage potvrdilo, že ujít si celý line-up neznamená žádnou kulturní újmu. Ondra a Pavlína: "Byli jsme v divadle a bylo to super. Jmenovali se Ztracená existence a hráli jako zuby. Osm jich sedělo v bílým, jeden v růžovým jako jazyk, pak holka v hnědým jako čokoláda, jeden magor jako kaz... prostě prča, fakt to mělo nápad a bylo to dobrý."

Epilog
Plusy - vstřícné publikum podporující tu svou kapelu, množství scén, kde si mohl vybrat opravdu každý, počasí v nejobecnějším smyslu slova (když do údolí svítilo, naskytla se poslední možnost letos spatřit obnažené mužské hrudníky a odhalená dívčí ramínka), ne příliš nadsazené ceny (including Semtex) a celkově ne moc organizačních seků. Minusy - "Šéfe, co když si někdo bude chtít vzít na festival svoje jabko?", regulérní listopadové teploty po západu slunce, zvuková sinusoida, matějskopoutní přeslechy mezi zadními třemi pódii, zmatené fronty u vstupu - nedostatečně označená místa na výdej lístků/akreditací/pásků na ruku, toiky připomínající vlaky na trati Brno-Jihlava (čili ty z kategorie Na odpis), ztěžování práce řádně akreditovaným fotografům, porušení tradice ohňostroje.

Semtex Culture, Mariánské údolí, Brno, 8.-9.9.2006

Fotogalerie: