Ke svým pětadvacátým narozeninám si Beyoncé Knowles nadělila vskutku netradiční dárek. Tím není nic jiného než její právě vycházející druhá deska "B'Day", na níž se nás snaží přesvědčit, že úspěch jejího prvního alba je překonatelný, protože novinka je daleko vydařenější, i když i na ní by se našly určité mouchy.
Upřímně, věřili jste, že po úspěchu, který zažila
Beyoncé se svou sólovou kariérou, měly
Destiny's Child ještě šanci na přežití? Snad kromě těch nejnaivnějších fanoušků muselo být všem jasné, že jejich reunion na desce "Destiny Fulfilled" je jen jakýmsi gestem, kterým děvčata vyvrátila pomluvy, že se skupina definitivně rozpadla, což ubohým fanouškům oznámila až na následujícím turné. Ony samozřejmě tvrdí, že si dveře nechávají otevřené a v budoucnu by spolu rády něco zase spáchaly, ale do té doby se určitě dočkáme minimálně několika řadových sólovek. Jako první po "rozpadu"
Destiny's Child přišla s novou deskou právě
Beyoncé. Zatímco jiné její r'n'b kolegyně občas natáčejí desku i několik let, ona si s tím nijak nelámala hlavu, do studia se zavřela v březnu, aniž by komukoliv cokoliv oznámila, a za pár týdnů byla deska "B'Day" hotová.
Na "B'Day" není přesně to, co na "Dangerously In Love" bylo, ale být nemělo. Už se (téměř) nebudete nudit u pomalých cajdáků, které
Beyoncé nikdy moc nesedly, na jejich úkor se dočkáte živelných hitů.
Beyoncé snad pochopila, že není
Toni Braxton, aby si takové skladby mohla dovolit, a tak se více věnuje tomu, co jí jde nejlíp. Tentokrát nám servíruje deset skladeb, starý hit "Check On It", skrytý bonus pro fanoušky a naprosto zbytečný extended remix snad nejméně záživné skladby na desce "Get Me Bodied", výsledek je však takový, že "B'Day" je o třídu lepší deska než "Dangerously In Love".
Skvělý první singl "Deja Vu" (až na tu ušitrhající výslovnost) produkoval Rodney "Darkchild" Jerkins, čímž mě definitivně utvrdil v tom, že patří mezi skutečné producentské špičky a svou kreativitou mě neustále překvapuje. Osobně tohle považuji za zpěvaččin nejpovedenější singl. Oproti tomu musím říct, že Rich Harrison už mě v některých případech začíná silně nudit, protože jeho "Freakum Dress" není ničím jiným než dalším Beyonciným "Crazy In Love", "1 Thing"
Amerie, "Take This Ring"
Toni Braxton a myslím, že by se našlo ještě několik dalších skladeb, jimiž Harrison kopíruje sám sebe, a já se divím, že mu to pořád ještě někdo žere. To samé v bledě modrém je "Suga Mama", postavená na výrazném kytarovém samplu, který jí dává nádech černé hudby konce šedesátých let, kdy
Aretha Franklin zažívala své největší úspěchy. Svou značku po sobě zanechali i
The Neptunes ve skladbě "Green Light", jejíž sloka by klidně mohla být zaměnitelná s "Boys"
Britney Spears. Docela šokem pro mě byl výběr "Ring The Alarm" jako druhého singlu, čímž se
Beyoncé zcela oprošťuje od těch svých sladkých hitečků jako "Naughty Girl", "Check On It" a ukazuje, že v ní leží i notná dávka emocí a že i ona má občas potřebu se z něčeho doslova vyřvat (z tohohle by mohla kápnout nominace na Grammy). Závěrečné dvě skladby byly pro mě velkým překvapením. V "Irreplaceable", která patří k mým nejoblíbenjším, i když je tak trochu mimo album, se
Beyoncé opírá hlavně o akustické kytary a do popředí tlačí svůj výtečný hlas. "Resentment" je pro mě zase trochu zklamáním. Tady se slečna snažila natočit skladbu ve starém stylu, ale obávám se, že tohle nebude jedna z těch nezapomenutelných. Něco jiného je skrytý bonus "Listen", v němž zkouší maximum svých hlasových možností. Zní trochu jako balada
Mariah Carey z jejího nejplodnějšího období, ale to nemění fakt, že je příjemným zpestřením alba.
Když si pustím "Dangerously In Love", přeskočím minimálně pět šest skladeb. Při poslechu "B'Day" se vyhýbám jen "Get Me Bodied" a utahané "Kitty Kat", kterou doporučuji opravdu jen tehdy, ukládáte-li se ke spánku. Jinak ale
Beyoncé natočila velice příjemnou desku, kterou překonala svůj rozporuplný debut a zároveň přislíbila, že příště by to mohlo být zase o něco lepší. Možná kdyby si tentokrát nezvala do studia
The Neptunes a Riche Harrisona donutila, aby i pro ni natočil tak zajímavé skladby, jaké dělá pro Amerii, byla by "B'Day" daleko zajímavější deskou. Ale díky songům jako "Ring The Alarm", "Deja Vu" nebo "Irreplaceable" rozhodně má cenu se pro ni do obchodu vypravit.