Aniž bych nějak blíže znal předchozí tvorbu Jana Buriana (ano, vím, měl bych se asi stydět), mě hned od počátku velice zaujal jeho projekt "Dívčí válka", který je v našich končinách vskutku ojedinělý. Tenhle titul se skládá ze dvou CD - na prvním jsou jednotlivé písničky nazpívané dvacítkou zpěvaček, na druhém ty samé písničky nazpíval autor sám. Když jsem vedle sebe viděl jména našich nejlepších folkařek, šansoniérek, jazzmanek vedle hereček nebo moderátorek, mladou krev vedle ztělesněné zkušenosti, nemohlo mě to nechat zkrátka chladným. Když jsem ale CD slyšel poprvé, zhrozil jsem se, jaký bič jsem si na sebe upletl. Burianův lehce alternativní styl, který dominuje mnoha písničkám, mi moc neříkal a až postupem času jsem začal v jednotlivých skladbách nacházet jejich kouzlo.

"Dívčí válka" je sice veskrze založená na něčem, co lze nazvat jako alternativní folk, ale rozhodně není do něj zavřená jako do ulity. Ostatně ze složení zpěvaček je evidentní, že desku hodně ovlivnil i jazz, rock, lehce i pop či šanson, což ovšem neznamená, že folkařka zpívá folk a rockerka rock. Vlastně to je u většiny písniček právě naopak. Navíc je hodně zajímavé srovnávat tu samou písničku v podání interpretek a samotného Buriana. Hodně mi to připomíná "Nothing Compares 2 U" - v podání Sinéad O'Connor je prostě dokonalá, ale když ji slyšíte v podání Prince, tedy autora téhle písničky, řeknete si: Aha, takhle ta písnička má znít.

Abych se přiznal, na první poslech mě zaujaly hlavně ty písničky, které vycházejí z jazzu - "Není tak bohatá" Ivany Chýlkové, která mimochodem zpívá velice dobře, a pochopitelně "Banální příběh" Hany Hegerové, která si sice stěžovala, že jí specifické Burianovo frázování dělalo velké problémy, ale výsledek je excelentní. Záměrně jsem si nechal na konec "Krásku a zvířata" Martiny Trchové, která byla snad opravdu psaná přímo jí na tělo. Melodicky vybroušenou písničku dokonale povznáší Martinin zpěv s jemným doprovodem klavíru za pomoci bicích a basy, do nichž pouze v rušivých intermezzech nevhodně zasahuje elektrická kytara.

Do svého podhoubí, tedy rockové hudby, byly hozeny Sestry Steinovy ve skladbě "S počtářem" a jejich potměšilá interpretace s podobným textem dělá z téhle písničky jednu z nejvýraznějších skladeb na celé desce. A podobně na mě působí i "O dovolené" vyprávějící o jedné mateřské dovolené. Herečka Eva Holubová v ní ukazuje, že není vůbec nutné umět famózně zpívat, aby byla písnička zajímavá. Ona ji snad více vypráví než zpívá, ale i tak je tohle kousek, který se vám ihned zaryje do šedé kůry mozkové. Celou dívčí anabázi uzavírá nejmladší ze sester Geislerových Lela a její lehce infantilní projev obohacuje na spinet hranou "Potřetí?" zase o něco signifikantního. Něčím zajímavé jsou snad všechny písničky na albu, ale abych se přiznal, k některým, hlavně těm, které se blíží nejvíce k alternativě, se mi nepovedlo najít cestu, čímž ale rozhodně nechci případné zájemce nějak odrazovat.

V bookletu "Dívčí války" najdete u každé písničky nějakou kytičku či, lépe řečeno, rostlinku - od koniklece ke konvalince. Jak jsou rozdílné jednotlivé rostlinky, jsou odlišné i jednotlivé zpěvačky notabene písničky, které na desce zpívají. Žánrový, ale i interpretační rozptyl je tak široký, že asi málokdo ocení úplně všechny skladby, ale zcela určitě se najde spousta takových, kteří si nemalou část z nich oblíbí. Když pominu unikátnost celého projektu, lze brát tuto desku i jako hodně obsáhlý studijní materiál - kde jinde najdete tolik různorodých zpěvaček na jednom CD?