Dodnes nikdo pořádně neví, co se těm nejmenším ratolestem honí hlavou, když se na vás usmívají, cosi si pro nic za nic huhlají anebo když sní medově sladkým spánkem v náručí své maminky. Asi to nebude vědět ani Robert Jíša, přesto kývl na nápad natočit relaxační hudbu určenou těmto malinkatým človíčkům. Své nápady vždy dotáhl do maximálního cíle a u posluchačů si tyto kompozice získaly velkou přízeň. Ale jak tento druh zboží mohou posoudit ti nejmenší? Složitě tedy ve svých podmínkách vyzkouším nějaké testy, protože já sám jsem již řádně přerostlé batole. Musím však uznat, že na mě tento druh hudby působí blahodárnými účinky. I když v tomto případě už nedokážu rozpoznat, jak moc na mě toto cédéčko působilo, protože znaven jsem jej zpočátku nedoposlouchal ani jednou. Ale z toho je jasné, že to zabralo, těžko jsem se pak dostával z pohodlí gauče do postele.

Zajímavostí "Relaxační hudby pro miminka" je to, že v první části na vás čekají krátké instrumentálky, v kterých zazní nejenom hlasy miminek (možná si to vaše s nimi taky hodí nějaký ten krátký chat), ale i zpěv ptáků a delfínů. Tyto skladbičky vycházejí čistě hypoteticky ze známých pohádkových motivů a z melodií takových těch natahovacích hracích stroječků uschovaných ve všech možných slunéčkách, půlměsících nebo srdíčcích. Tato polovina rychle uteče a asi bude i hodně zaměstnávat pozornost vaší ratolesti, která by spíše měla rychle usnout a umožnit vám chvilku volného času.

Dvojskladba "Zasloužený spánek" však působí opačným způsobem. Nejprve krátké intro rozezvučí poklidné a táhlé ambientně postavené plochy, které jsou již snadno rozpoznatelnou tváří Roberta Jíši. Poslední třicet čtyři minut trvající opus uklimbá i toho největšího rošťáka, kterému se nechce spát. V něm již mistrně Robert vrství melodické nápady a klavírní linky, ty se malým samospádem nabalují a opakují. Tato část relaxace nejenom pro miminka směle zapadá a navazuje na dřívější hudební relace určené k uvolnění po náročném dni z dílny tohoto multiinstrumentalisty.

"Relaxační hudbu pro miminka" asi nejvíce využijí maminky, které se musejí na plný úvazek starat o svá zlatíčka. Myslím si však, že nejednou i jim pomůže si v klidu odpočinout a dopřát si krátkého, lidově řečeno, šlofíka. Více již nemá cenu toto téma piplat a nezbývá než všem dětem vzkázat jako ve znělce oblíbených Večerníčků: "Dobrou noc, milé děti."