Redakční freak a kytarovkový maniak, kolega Lukáš Franz, nemá The Zutons rád. Prý nejsou originální. Prý nejsou invenční. Blábláblá. Kecy. V dnešní záplavě cool, sexy, free a in bandiček z britských ostrovů působí liverpoolští Zutoni jako nezvyklé zjevení, protože sice zdánlivě souznějí s vlnou retra, ale ve své inspiraci sahají do širšího spektra a než aby zněli době poplatně, znějí možná až trošku zpátečnicky, se širším příklonem k tradičním stylům. Oproti Franz Ferdinandům, Arktickým opicím a jiné směsce se dají poslouchat i poté, co váš věk přesáhne pubertu a navazující léta. Nejsou nikterak průkopničtí, ale jejich jinakost stačí k tomu, aby se vymykali a získali oprávněnou reputaci.

Když tak člověk poslouchá debut i jeho nástupce, nemůže si nevšimnout, jak moc se na poslech zdají jako Rolling Stones. Agresivní rock'n'rollové vypalovačky dokážou smíchat s blues, country (grass) a dokonce i inspirací v dřevním r'n'b. Ač ostrovany, člověk by je možná zařadil po hudební stránce na druhou stranu Atlantiku. Když tak nad tím uvažuju, od dob debutu se toho u The Zutons příliš nezměnilo. Možná pozbyli trochu své rozpustilosti a řemeslně vylepšili svou produkci, a vzhledem k délce nahrávky ani nevadí, že deska není paradoxně příliš inovativní (když jsem se o odstavec výše rozplýval nad relativní originalitou a vyčníváním, mínil jsem vůči zbytku, kapela ovšem dle mého musí aktualizovat a měnit svůj zvuk desku od desky) oproti debutovému počinu (ten bych ocenil o bod více než současnou placku). V absolutním měřítku se však dá relativní moucha odpustit.

The Zutons jsou prozatím ve stádiu lehkého vyčkávání, nejsou megahvězdami a naděje do nich vložené se ještě nestačily potvrdit, nebo zhatit. Stačili už dělat support třebas i U2, Oasis a R.E.M., se svými singly spolehlivě pronikají do hitparád na obou stranách Atlantiku. Jenže pořád se čeká na nějaký zlom, který se Zutons otřese a vymrští je buď vzhůru, nebo je setřese do propadliště dějin. Zatím, po poslechu "Tired Of Hanging Around", to nelze jednoznačně rozsoudit a nakonec se stejně tvrdí, že rozhodující deskou bývá ta třetí.

Na tu si musíme počkat ještě nějáký ten pátek, ale pokud se rozhodnete zpříjemnit čekání poslechem téhle desky, tak sice ten čas nebude strávený jedinečně, nicméně velmi příjemně ano. Nemusí vždycky pršet...