Marshall Mathers, kontroverzní kníže popu, si dává poslední dobou oraz. Spíše než o jeho čím dál sporadičtějších hudebních počinech se tak v posledních měsících mluví o zastřelení parťáka z D12 Proofa, o opětovném sňatku a následném expresním rozvodu s femme fatale Kim nebo o zrušeném turné - prý z důvodu únavy, přičemž za vším stojí zřejmě závislost na ilegálních chemických substancích. Že se jedná o jednoho z nejtalentovanějších MCs a producentů, lze jen stěží popřít, stejně jako to, že skutečnou mezinárodní superstar hip hopu se stal, stejně jako už v několika příbuzných žánrech předtím, běloch a převážná část děcek, která ho dnes nosí na tričku, nemá vůbec tušení o skutečných pionýrech z ulice. Každopádně nikdo už dlouho tak razantně neprovětral pop music a vůbec popkulturu, jeho huba nevymáchaná jednoduše nepodléhá autocenzuře. Výběr největších hitů navazuje ironickým názvem "Curtain Call" i stylizací bookletu na poslední dva počiny, vztah veřejnosti k jeho tvorbě by možná lépe vyjadřovalo, kdyby se mezi růžemi u jeho nohou povaloval odjištěný granát.

Kolekce je věrná přídomku The Hits, nechybí ani jedna ze zásadních pecek, logicky jsou opomenuty undergroundové začátky či zajímavé nesinglové momenty. Hluchá místa stěží hledat, do konzervativního masa se nejlépe zařezávají břitvy jako "The Way I Am", "My Name Is", "Without Me" a "The Real Slim Shady", dost času ale zbývá i na vysvětlování, proč je vlastně mladý muž s otřesným účesem tak nasupený - "Sing For The Moment", "Mockinbird", "Cleanin' Out My Closet", kde už to není taková prča, zato poutavě vyprávěná tragédie. Problémem je přehršle hymen s poselsvím "...nech se unést hudbou a všechno bude fajn", na řadovém albu se jich tolik nenakupí.

Pro uspokojení hladových fanoušků byly přidány tři nové kousky, neoplývají ale bůhvíjakou nutriční hodnotou, stručně řečeno - jsou slabé. Ve "Fack", postavené na jednoduchém basovém groovu, jde o naturalisticky popsanou porno scénu ve stylu fekálních komedií typu "Prci, prci..." a bavit bude právě diváky těchto filmů, Eminemova obrazotvornost je sice vyhrocenější, bohužel nesahá o moc dále. V podobném duchu tepe i skočnější "Shake That", kde si zopakoval spolupráci s Nate Doggem. Šašek se snaží převrátit párty klišé naruby, ale výsledek je opět až nečekaně obyčejný - natřásající se zadečky a vize nadržených sexy monster. Unavená "When I'm Gone" již slušně protočená i v českých rádiích je neveselou zpovědí otce opouštějícího svou dceru, stejně jako naznačením možného konce Mathersovy kariéry - atmosférou sugestivní, ale v hlavě příliš neuvízne.

Pokud vás tento drzý spratek při poslechu sterilních českých rádií zaujal, lze kompilaci doporučit jako důkaz trefných a vtipných výpadů talentovaného rappera, kterému prý "Bůh řekl, aby nas*?l celý svět". Po poslední, vcelku obyčejné řadovce ani tři nové kousky nenaznačují návrat do formy, jde asi na delší dobu o poslední Shadyho sólový materiál. Pokud ale radši silnější kávu, stále nedostižné zůstává zvrhle geniální "The Marshall Mathers LP", které je výběrem samo o sobě.