Do potemnělé Akropole, kde večerní koncert předznamenává hlouček lidí před vchodem, kontrola lístků, zamčená šatna a lehce osvícené pódium s připravenou aparaturou, se nejprve trousí a potom v husté sekvenci přicházejí ženy a muži (spíše než chlapci a dívky), kterých se postupně shromáždí kolem čtyř stovek. Když přes pódium projde bubeník, ozve se v sále roztříštěné skandování a potlesk, který je zatím pouze rozehřívací. Koncert ještě nezačíná... Ještě je trochu času na přátelská setkání, rozhovory o migrénách, porodech, pár piv, slov o práci, ženách a uplynulém dni a několik vášnivých polibků, než se ozvou famfáry ze Smetanovy "Mé vlasti", které kolem osmé hodiny večerní odstartují koncert skupiny Sto zvířat konající se při příležitosti křtu nového 2DVD "Jste normální?". Koncert uvede Honza Kalina řečnickou otázkou, na kterou si i sám odpoví: "Jste normální? Asi ne, když jste sem dnes večer přišli." No a pak už to jede - dvě hodinky svižně proudící, ničím nerušené hudební show, která je ve dvou třetinách rozdělena a příjemně oživena samotným aktem křtu, na který si kapela pozvala dva kmotry a jednoho krstného otca, Rudolfa Vodrážku, Marka Ebena a Mira Žbirku.

Během večera se ve zpěvu střídal zpěvák a kytarista Petr Ostrouchov s Janou Jelínkovou, suverénní dámou s nádherně plným hlasem, naoko přísným vystupováním a něžnýma očima. Několik songů zapěl a zahrál i bubeník, perkusák a zdaleka nejextrovertnější showman kapely Honza Kalina. Z hudebníků a hudebnice, uniformně oděných v černém (až na několik jedinců, kteří si dovolili výstřelek v podobě modrých džínů nebo světle béžových kapsáčů) se během večera vyklubala partička sympaticky stylových muzikantů v dobrém rozmaru a s velkým nadhledem, kteří si své vystoupení očividně vychutnávali stejnou měrou jako roztančené a rozskákané publikum. Komunikace s tancujícím osazenstvem Akropole se zpočátku omezila jenom na stručná poděkování za účast a názvy písniček. Ve druhé půlce se ale konferenciér rozjel se vším všudy, přidal pár komických rekvizit, jako například buřinku, klaunskou čepici a červenou tamburínu, a nastoupila šťavnatě nenásilná show, která rozehřála jak publikum, tak muzikanty.

Atmosféra na ochozech byla relativně poklidná, popíjení pivka, spočinutí v náručí, ale i dynamicky se vlnící dovádivé kreace, které některým jedincům (či lépe řečeno jedinkám) vydržely bez přestávky po celý koncert. Dole v sále to vřelo o něco více. Pohled shora na skákající a v jednom rytmu naladěný geometricky téměř přesně seřazený dav dával tušit, že sem zavítali lidé, kteří se přišli radostně bavit a utancovat se k smrti. Pravdou ale je, že uvnitř kotle bylo pěkně horko, rytmus ska rozhýbal všechny tělesné buňky a našli se i tací, kteří se chtěli do muziky ponořit tak, že si vylezli až na pódium, které bylo naštěstí dost velké na to, aby pojalo kapelu i s kousky rozjařené lidské masy. Baskytarista Wilco Versteeg po celý večer nesnímal z obličeje blažený úsměv, kterým těšil nejen hosty, ale i své muzikantské kolegy, jejichž vzájemné oční kontakty nasvědčovaly chápající souhře.

Během večera zaznělo nejvíce songů z posledního CD "Nikdy nic nebylo", v hojném počtu byly zařazeny i písně z o dva roky staršího "Ty vole, na základní škole" a své zástupce měla i další CD kapely "Druhá brada", "Bambule" a "Sto zvířat". Poté, co dozněla dvacátá písnička v řadě, nazvaná "Jsem tady cizí", se konal křest. Rudolf Vodrážka popřál "miminu bez druhé brady" štěstí. Miro Žbirka "praje dívídíčku všetko najlepšie, pretože na ňom sám účinkoval," čehož si evidentně velice považuje. Marek Eben svým projevem vystihl atmosféru obou podzimních koncertů, z nichž byl čerpán materiál pro 2DVD tak, že to pro něj byly: "příjemné zážitky, kdy se sešlo kolem 400 dobře naladěných lidí", což je prý vzácnost. Dobré naladění popřál i kmotřenci. Posléze Honza Kalina poslal "křtěnce" do publika, kde se ho vděčně ujal jeden z nejbližších účastníků. Pak následoval přípitek a poděkování všem spolupracovníkům. Marek Eben zazpíval za doprovodu Sto zvířat svůj song "Já na tom dělám" a Miro Žbirka oblažil Akropoli "Jekyllem a Hydem".

Poslední část koncertu, jak už to bývá, byla o něco emotivnější než ta první a závěrečná gradace kolem přídavků vdechla večeru ten správný náboj a zároveň dodala všem přítomným impuls k cestě domů.

Setlist koncertu:

Píseň
Pleše
Noviny
Dap Geo
Sousedská
Tiny Boy
Pláč
Domácí kino
Hoří
Pochyby
Svenska
Chicago
Ryba
Způsoby
Skandál
Velká láska
Loutka
U sklenice
Romeo & Julietta
Jsem tady cizí
Já na tom dělám
Jekyll & Hyde
Jak zmírnit děs
Příbuzný
Dáma s čápem
Nic
Novgorod
Škola
Šejmen
Englishman

Sto zvířat, Palác Akropolis, Praha, 10.5.2006

Autorkou článku je Julie Leitgebová.

Fotogalerie: