O Velvet Underground bylo určitě již napsáno úplně vše, co napsáno být mohlo. Včetně toho, že už nejen existují tisíce kapel, ale i stále přibývají nové, které se hlásí k odkazu téhle podivuhodně obyčejné kapely z okruhu přátel Andyho Warhola. Kapely, která existovala jen pár let a vydala pouhá čtyři řadová alba, zatímco třeba jen kolekce coververzí jejich skladeb v podání jiných se už počítají na desítky. O výběrech, bootlezích a neoficiálních edicích ani nemluvě. Není tedy divu, že když se po více než dvacetileté pauze v první třetině devadesátých let čtveřice Lou Reed, John Cale, Sterling Morrison a Maureen Tuckerová opět dala dohromady a vyrazila na turné, bylo z toho v mimomainstreamových hudebních kruzích hotové pozdvižení. A my všichni, kteří jsme je v roce 1993 v Praze, v narvaném největším sálu Kongresového centra viděli (a za lístek dali třikrát tolik, než o dva roky dříve za Rolling Stones) víme, že to stálo za to.

Celé to trvalo jen nedlouho, Lou i John se brzo vrátili ke svým nejen respektovaným, ale i komerčně vcelku úspěšným sólovým kariérám, a navíc krátce nato nás všechny předčasně opustil Morrison. Po vydařené připomínce tak zůstal povedený, dnes již vlastně i dokumentární hodnotou oplývající záznam, který firma zužitkovala skutečně beze zbytku. Audio podoba vyšla jak ve dvoualbové, tak zhuštěné jednodiskové verzi. Stejně tak po tehdejší videokazetě se nyní, po třinácti letech, objevuje i DVD.

Výběr skladeb je citlivý - vedle notorických hitů z debutového "banánového" alba došlo i na některé kuriozity a jednu novinku. Vedle slavných kousků typu "Heroin" či jistou reklamou zpopularizované a u nás tak opravdu téměř každému známé "Venus In Furs", je tu i odvrácená tvář Velvetů - zběsilá šestnáctiminutovka "Hey Mr.Rain" s neúnavně vpřed se ženoucími bicími a až apokalyptickými Reedovými sóly na kytaru i Caleovými na violu. Potěší i zařazení křehké "I'm Sticking With You", jedné z pouhých dvou, které zpívala v historii bubenice Moe, která ji zde podává se stejně roztomilou naivitou malé holčičky jako kdysi. Zajímavá je i dvojice skladeb, které s kapelou kdysi zpívávala již zesnulá zpěvačka Nico, v podání vždy jednoho z hlavních protagonistů. Pro skalní fanoušky je tu ostatně spousta dalších překvapení v podobě nových a často nezvyklých aranžmá. Jediná pro turné nově složená skladba "Coyote" je spíš dárkem na závěr, ale nikoliv nedůstojným kolegou většině ostatních skladeb.

Jak už bylo řečeno, disk vznikl pouhým přepisem původního videozáznamu. Což s sebou nese klasický problém jen zlomkového využití možností média DVD. A jakkoliv je záznam po obrazové i zvukové stránce (pod zvukem je mimochodem podepsaný Mike Rathke, jinak kytarista doprovodné kapely Lou Reeda) dost vydařený, jen pouhý záznam koncertu je dnes na DVD už opravdu málo. A jestliže například absenci formátu 5.1 bych asi byl schopen zkousnout, skutečnost, že jediné, co disk nabízí, je přehrát buď celek, a nebo jednotlivé skladby, dokáže zaskočit i hodně nenáročného diváka.

Jste-li fanouškem skupiny, neváhejte ani minutu - vizuální vjem zrovna u téhle party rozhodně není zanedbatelný a koukat je na co. Záznam byl sestříhán z celkem tří po sobě jdoucích koncertů a nabízí z nich opravdu to nejlepší. Ovšem absence jakýchkoliv informací, fotografií či jiných bonusových materiálů už dnes není ničím jiným než odfláknutým přístupem vydavatele a podrazem na kupujícího. Výsledek zbytečně deklasuje. Škoda. Zrovna tahle kapela by si trochu péče zasloužila.