Že se ten večer něco chystá, bylo patrné už cestou na Palmovku. Na tramvajové zastávce postávaly skupinky týpků v kšiltovkách posypaných plackami, s potítky na rukou a batohy na zádech. Nášivky s názvy kapel jako New Found Glory nebo Fall Out Boy byly společenskou nutností. Podobně vypadal i zástup, který v drobném dešti směřoval ke klubu. Trochu mě vyvedl z míry postarší pán v triku Plastic People Of The Universe, na kterého jsem narazil hned po vstupu. Těžko říct, zda přišel z vlastní vůle, nebo se nechal přesvědčit potomkem.

Versus The World byli první partou, která předstoupila před slušně zaplněný Abaton. Mé hodinky ukazovaly patnáct minut před devátou. Tahle pohodová pětka břicháčů ze Santa Barbary hraje typické emo. Nic víc, nic méně. Nejsou žádní tvrďáci a jejich spíš popové než punkové skladby orámované emotivním zpěvem frontmana byly přímo ideální coby pomyslný startovní výstřel celé akce. Tři čtyři pecky jim trvalo, než pod pódiem vyvolali první pohyb, a nám méně akčním nezbylo nic jiného než vyklidit pozice a takticky ustoupit do zadních řad. Půlhodina jim však stačila na přípravu posluchačů na další pořádnou porci hudby, která měla brzy následovat.

Po nezbytné výměně nástrojů, úpravě aparátu a poněkud zdlouhavých hrátkách se zvukařem, se ke slovu dostala další skupina. "Hello, We Are The Lawrence Arms From Chicago," pozdravil zpěvák lidi v sále. Po prvních tónech bylo všem přítomným jasné, že tohle bude jiná káva. Emoce zmizely kdesi v zákulisí a byly vystřídány údernou "sypačkou". Tenhle termín jsem zaslechl poměrně nedávno, ale přesně vystihuje styl, ve kterém si tahle trojka přímo libuje. Svižný punk-rock, který téměř rezignoval na melodii a postaral se o značné zvýšení teploty v místnosti. To už kotel čítal zhruba dvacet hlav a došlo i na tradiční skákání z pódia. Po čtyřicetiminutové smršti se trojice s úsměvy na tvářích odporoučela a dala propocenému publiku čas na nutné doplnění tekutin.

Měl jsem trochu obavy, že set amerických pop-punkerů No Use For A Name bude hlavně ve znamení loňské desky "Keep Them Confused", která je oproti starším kusům výrazně měkčí a více melodická. Jenže pánové, kteří hrají již neuvěřitelných devatenáct let, se k věci postavili vskutku profesionálně. Během výstupu trvajícího něco přes hodinu odehráli nejen čerstvé skladby, ale neopomněli zařadit ani starší, nadupané a léty prověřené pecky. Po celou dobu měla ochranka stojící po stranách scény plné ruce práce. Na pódium totiž šplhali jedinci, kteří po marných pokusech pomoci zpěvákům se zpěvem, vrhali se zpátky do vroucího kotle, který je následně pohltil. O tom, že kapela je u nás jako doma, svědčil fakt, že řadu pasáží lidé zpívali společně s muzikanty. Ostatně nebylo ani nutné znát celý repertoár. Chytlavost hraných skladeb totiž zaručovala, že strhne i posluchače, kteří No Use For A Name slyšeli poprvé v životě. Chvíli před koncem a za hlasitého jásotu zazněla i převzatá věc od kultovních The Misfits. Dvacet minut před půlnocí, a po samozřejmém přídavku, se hudebníci rozloučili a zmizeli v postraním vchodu.

Na akcích tohoto typu je příjemný přístup vystupujících. Je zcela běžné, že po skončení koncertu potkáváte členy kapel u baru nebo v přilehlých prostorách, jak se přátelsky baví s fanoušky nebo se s nimi fotí. Ani tenhle večer nebyl výjimkou. Je škoda, že se objevilo pár agresivních, polointeligentních jedinců, jejichž zábava spočívala ve vrážení do lidí kolem sebe nebo rozlévání piva. To však byla jen drobná vada na kráse jinak velice podařeného večera.

No Use For A Name, Versus The World, The Lawrence Arms, Abaton, Praha, 22.4.2006

Fotogalerie: