Praha má nový hudební klub. Jmenuje se Retro Music Hall a sídlí na Francouzské ulici, kousek od zastávky metra Náměstí Míru. V minulosti na tomto místě podobný podnik stál, ale když v roce 2003 vyhořel, zdálo se, že už tu bude s hudebními akcemi navždy konec. Ale nikdy neříkej navždy, klub je tu znovu a ve čtvrtek 23. března byl za účasti kapely Support Lesbiens a dalších hostů pokřtěn. Začalo to typicky - frontou. Nikoli mladá nebo stará (i když spíš mladší), ale prostě fronta, protože místo v proklamovaných 19:30 byl sál otevřen o nějakých dvacet minut později. Až pak dostali organizátoři pokyn "pustit to dovnitř", a tak jsem se po krátkém zaflirtování s hosteskami chopil svého welcome šampaňského a začal prohlížet. Klub je to příjemný, i když označení "music hall" bych se bránil, protože pod pojmem hala si představím něco rozhodně většího. Typická patrová konstrukce obdélníkového tvaru s ochozem, vymalováno v teplých barvách, které spíš než koncertnímu sálu odpovídají nějakému night clubu, což je ale detail, protože když jde člověk na nějakou performanci, vnímá jiné věci, než barvy.

Jako první si mohla nové prostory ozkoušet předkapela Tazafarou. Začínala hrát v době, kdy už se měli pomalu spíš chystat Supporti (někdy před půl devátou), ale při pohledu do nacpaného foyeru a víc než poloprázdného sálu se nebylo čemu divit. Načasování se zkrátka opět trochu nezdařilo. Tazafarou předvedli standardní výkon, kterému dominovala příjemná, i když nijak výrazná muzika, a sympatická zpěvačka, které však nebylo téměř vůbec rozumět, takže o čem daná písnička je, jsem se dověděl vždy jen z meziproslovů. Nutno podotknout, že Tazafarou zpívají česky. Během vystoupení předkapely mne zaujal i efektní doplněk Retro Music Hall, kterým je velké plátno hned nad pódiem. V tuzemských hájích se bohužel rozmohl jakýsi syndrom rádoby invenčních grafiků, které poznáte tak, že když sednou k wordu, vyvedou nadpisy v obrovských 3D efektech a zbytek textu napíšou podle nich krásným fontem comic sans. A tak místo nerušené projekce a důrazu na kompozici následovaly typicky české obří blikájící i mizející nápisy (nejdřív Tazafarou, pak Support Lesbiens), pohrávání si s paintbrushovskou plechovkou barvy a podobnými zvěrstvy. Hlavně, aby bylo vidět, že si tam někdo hraje a nefláká se.

Když se Tazafarou rozloučili, následovala ještě skoro půlhodinová pauza, během níž podle mne opět poněkud nešťastně byly puštěny klipy entertainerů večera Support Lesbiens. Je to věc názoru, já si však myslím, že pouštět největší hity kapely pár minut před jejím koncertem je zkrátka blbost. Někdy po deváté se to konečně utnulo a na scénu nastoupili živí Supporti. Sál se mezitím opravdu zaplnil, a tak úvodní skladbu "Bet My Soul" už si notovala nacpaná Retro Music Hall. Zatímco na ochozu bylo záhy nedýchatelno, dole odváděla klimatizace překvapivě dobrou práci, proto jsem se odebral užívat si muziky tam. Hned na začátek proběhl i slibovaný křest, jehož se vedle Supportů zúčastnil "kmotr" Kamil Střihavka. Byl to typický ceremoniál s lahví šampaňského a přejícnými slovy, k nimž už eufemisticky řečeno vcelku v náladě Kryštof Michal dodal "ať se vám tu dobře paří, a když ne, ať se vám tu aspoň dobře kalí", načež s kolegy začal do zprvu chladného publika jemně šlehat poklidné hity poslední doby. "Too Late My Son", "Cliché", "On My Line"... snad příliš moc pohodovek naráz. A tak atmosféra začala příjemně houstnout až s vytleskávanou "You Are My Star" a staršími ryčnými vypalovačkami "'Cause It's Too Late" a "No Brain No Pain". Na "Sweet Little Something" a především "Let's Dance" už se pak do rytmu vlnil snad každý.

Kapela odehrála dvacet věcí, a k tomu dvousongový přídavek. Podle původního playlistu měl být přídavek ještě jeden, ale při pohledu na alkoholem i akcí znaveného (přesto však stále akčního) Kryštofa se nelze příliš divit, že už se nekonal. I tak to byla dobrá show, po níž následovala hudební party dlouho do noci s písněmi, které vybrali Supporti. Pravda, lidé po koncertu začali houfně odcházet, přece jen byl čtvrtek a mnohé páteční povinnosti ještě volaly. Klub byl pokřtěn úspěšně, ale až čas ukáže, jaké si vydobude místo na pražské scéně. První zatěžkávací zkouška ukázala, že je tu solidní akustika, dobré technické zázemí byť s některými rušivými elementy (ono kýčovité promítání), příjemná obsluha, ale také málo místa v předsálí a u vstupu a nedořešené ženské záchodky. Zatímco na pánských v patře si člověk mohl dopřát libovolně dlouhou siestu, ty ženské (které jsem v rámci své mise nenavštívil, jen několikrát minul) se nacházejí v mezipatře a tradiční had holek rolující se na schodech, které už tak neširoké teď byly ještě užší, opravdu nelákaly právě k odskočení si. U ženských záchodků je skoro vždycky fronta, ale když se ještě "povede" takto vtipně je situovat, pak palec dolů. Tedy Retro Music Hall, na první návštěvu dobrý podnik s typickými mouchami a proklatě retro projekcí. Co dodat? Snad už jen setlist koncertu.

Setlist koncertu:
Bet My Soul
She Lives In Man
Too Late My Son
Cliché
On My Line
Meditating
Nodding
So Deep In
You Are My Star
'Cause It's Too Late
No Brain No Pain
Deadicated Man
Please Look At Me
Sweet Little Something
In Da Yard
Gotta Get Home
Apology
Let's Dance
Wareligion
M.F.Stealing

Přídavky:
Fisherman's Friend
Let's Just Sing

Support Lesbiens, Tazafarou, Retro Music Hall, Praha, 23.3.2006