Týden číslo 12 roku 2006 je za námi a s ním takové změny, až se vám z nich možná zatočí hlava. Oficiální prodejní a rádiová hitparáda tak, jak je sestavila česká pobočka IFPI a okomentovali sporťák a jeden beznadějný retrotrendy milovník tuzemského popu.

Rádia - Tolik týdnů vládl neposkvrněně James Blunt, pak ho vystřídala dost možná taky neposkvrněná Helena Zeťová, ale teď už je všechno jinak. Poslušně stoupal, až se dočkal vrcholu. Nejdřív třetí, pak třikrát za sebou druhý, a teď konečně první! Šťastný IFPI příběh, trochu jako Katka Neumannová v Turíně. Bob Sinclair se singlem "Love Generation" má zlato. I souboj o stříbro byl dramatický. Rozdaly si to dvě holky. Starší Madonna nakonec však prokázala, že je zkušenou harcovnicí, a když se před cílovou rovinkou prohnala kolem mladší Melanie C, mohla jen tiše poznamenat "Sorry". Ta zjevně nerozložila ideálně síly, což ostatně není příliš divu, když sama ve skladbě "First Day Of My Life" nostalgicky mimoděk přiznala, že je ještě mladou zaječicí. Přesto za sebou nechala skupinku chlapců z No Name, kteří spíš než svůj vlastní výkon neustále řešili "Čím to je", že až pátá běží Helena Zeťová s nudnou vypalovačkou "Impossible (Unstoppable)", byť minule byla první, a šestý Robbie Williams, jenž měl být s "Advertising Space" favoritem na bednu a místo toho oproti minulému závodu o dvě místa klesl. Dech došel i Jamesi Bluntovi, který po medailových hodech vyšel na prázdno a skončil se svým "Wisemenem" až na politováníhodném osmém místě. Inu, intelektuálové s khaki historií už zjevně netáhnou. A dál, co vám mám povídat... Však si to najděte v tabulce.

Zaujalo mne třiatřicáté místo Petra Koláře. To je dobrej kluk! Jeho "Vyznání" je tak trochu generační zpovědí úspěšného tuzemského muzikálrockera, který po dlouhých letech, kdy se k lásce a takové té loajalitě jednomu tělu stavěl jako Honza Šimák k fotbalu, ale teď už konečně procitl a slibuje, že bude sekat latinu. Takhle zásadní song by přece měl být výš! Doufejme, že se tuzemská rádia poučí. Radost mi naopak dělá, že se v průběžném pořadí drží i někteří veteráni. Místo 44. - Daniel Powter a "Bad Day". Pětapadesátí jsou Clou s "Island Sun", dvaašedesátí Chinaski s "Tabáčkem", třiadevadesátí Hoobastank a jejich věčný "The Reason", do stovky se vlezli i Dan Bárta s "On My Head" i Jam & Spoon s evergreenem "Set Me Free". Hodnoty přetrvaly!

Úplnou rádiovou hitparádu pro 12. týden najdete zde.

Prodejnost - Už ho tu minule nepřítel Kreč skoro odepsal, ale já věděl, že ten kluk ještě neřekl poslední slovo. Petr Kolář, jemuž tak nesluší ten rádiový žebříček, o němž vám tu povídal kamarád sporťák, v prodejnosti desek stále válí a jeho impozantní "Album" už je zase první! Ostatně, aby ne, když už teď tuto lahůdku doporučují i čtyři z pěti akademiků. Nechápu, jak kolegovi Tenkrátovi mohla uniknout mariánská hloubka a naléhavost této vybroušené desky. Vsadím se, že není akademikem! Petr to však příště s obhajobou nebude mít snadné, protože na něj útočí mladí a neklidní Rafťáci. Z třetího staříka Davida Gilmoura a jeho "On An Island" obavy nemám, ten už si své zlaté intermezzo odbyl, a tak se jistě dál nebude vnucovat do hájemství naší popmusic. Ale němečtí Tokio Hotel s deskou "Schrei", ti mají, zdá se, sil na rozdávání. Druhý týden v Top 50 a už čtvrté místo. Víte, ne že by mi to vadilo. V té platně je spousta pravdy a já si jen zoufám nad tím, jak jim někteří anglikanismy zhýčkaní recenzenti závidí fakt, že si jako v průměru sedmnáctiletí životem otrkaní matadoři vydali poctivé elpíčko. Ale na toho Petra by nám fakt šlapat kluci od Rozvadova nemuseli! Pátý je Michal Prokop, minule byl poprvé nebezpečně druhý, ale já říkám "Poprvé naposledy", výš nepůjdeš, chlapče, maximálně, když budeš stoupat do schodů v baru jménem Krásný ztráty.

V žebříčku se poprvé objevují některé z mně neznámých individuí. Tak třeba na desítce jsou Placebo s jejich "Meds". Nevím, co ten název znamená, nevím, o čem to je, a nevím, proč zpěvák téhle podivné skupiny, již jsem zahlédl na obálce jakéhosi časopisu v trafice, vypadá tak, že stejně jako u Pityho z těch děsivých VyVolených nevíte, jestli je to holka, nebo kluk. Ještě, že na dvanáctce jsou staří dobří Nedvědi, jejichž "44 slavných písniček" bych si tak rád poslechl se svou prababičkou, kdyby ona bývala před pěti lety naposled nedošla k lampovému rádiu. Nakonec mi tedy blažené chvilky pohody přivodí aspoň jedenatřicátí Damichi, jejichž "Největší italské hity 3" poslouchám s kamarádkou, oddanou voličkou Strany, už nějaký čas a vždy při tom na té desce najdeme něco neotřelého a nového, nějaké to příjemné sdělení v tomto krutém světě, kde se do hitparád dostávají už dle názvů tak politováníhodné, rádoby kosmopolitní kapelky jako Southpaw (deska "Heart Disk" debutuje na 47. místě) či Gulo čar ("Gipsy Goes To Hollywood" je padesátá).

Úplnou prodejní hitparádu pro 12. týden najdete zde.