John McLaughlin je jednou z největších jazzových postav, které je možné vidět na světových pódiích. Za svůj dosavadní život toho stihl opravdu hodně. Byl dlouholetým spoluhráčem Milese Davise, který po něm dokonce pojmenoval jednu svoji skladbu, koncertoval či nahrával s Carlosem Santanou, Stingem, Jimim Hendrixem nebo Tony Williamsem, společně s Al Di Meolou a Paco De Luciou vytvořil nezapomenutelné trio, jež nahrálo legendární desku "Friday Night In San Francisco", je držitelem několika cen Grammy, neexistuje snad žánr, kam by svojí geniální invencí nezasáhl, a v podobném duchu bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tato legenda se tedy letos poprvé představila pražskému publiku, a to v pro tuto muziku poněkud netypickém prostředí.

Upřímně řečeno, pro koncert Johna McLaughlina společně se skupinou Remember Shakti, což je po dlouhých letech obnovená formace Shakti, bych si dokázal představit i lepší a hlavně intimnější místa než právě honosnou Smetanovu síň Obecního domu. Představte si velké pódium, na kterém je umístěno další menší pódium, kde sedí pět hudebníků hrajících indickou hudbu smíchanou s jazzem a za nimi jsou vidět varhany společně se scénou pro početný sbor. Poměrně zvláštní obrázek, nicméně výběr místa rozhodně zase tolik kvalitu hudby neovlivní. A už vůbec ne tu v podání takovýchto machrů. Z původních Shakti sice už zbyl pouze perkusista Zakir Hussain, ale původní muzikanty nahradili mladí a stejně kvalitní hudebníci. Rozhodně to platí o hráči na mandolínu U. Shrinivasovi, který nahradil houslistu L. Shankara, i když na druhou stranu, nemohu si pomoci, právě Shankarovy housle v některých skladbách a některých částech koncertu trošku chyběly.

Po náležitém, asi pět minut trvajícím proslovu se na scéně objevili tři členové Remember Shakti a samozřejmě i samotný John McLaughlin a po krátkém přivítaní zasedli na pódium. V tureckém sedu pak spustili první skladbu plnou indické rytmiky. O tom, že McLaughlin stále neztratil nic ze svého umu, přesvědčoval i v dalším kousku, kde posluchače dostával do sedadel svou dokonalou hrou tónů a rytmů. Vskutku vynikající Shrinivas toto vše ještě podtrhl divokým sólem na elektrickou mandolínu. Poměrně známá skladba "Ma No Pa" ukázala další mistrovu genialitu zakomponovat svoji elektrickou kytaru do orientální hudby. Mimo výkony muzikantů musím vyseknout obrovskou poklonu zvukaři za nazvučení, kterému nešlo nic vytknout.

Shakti si pro pražské publikum připravili i jedno malé překvapení v podobě zpěváka Shankara Mahadevana, který přišel na třetí skladbu - baladu původně složenou v sedmnáctém století, při které si vzal McLaughlin menší volno. Na chvíli odložil kytaru a pouze tleskal do rytmu. Následující "Saki" byla adaptací severoindické skladby, jejíž zakončení bylo nejen díky elektronickým samplům dosti progresivní. Navíc ji doplnilo ještě intermezzo perkusistů, kteří v jakémsi scatovém souboji chvílemi působili jako italští zmrzlináři, čímž ale nechci říct, že by to vyznívalo nějak zvlášť komicky. To už daleko více pobavila diváky následující stupnicová etuda McLaughlina a následná minisoutěž o nejkratší sólo.

Bohužel toto bylo na dlouhou dobu poslední oživení koncertu. Hudebně to pořád byla neuvěřitelná extáze muzikantského umu, ovšem v téhle době, bohužel, koncert ztratil jaksi spád. Vše začalo lehce éterickou písní Mahadevena pouze za doprovodu strunných nástrojů a pokračovalo to nekonečně dlouhými sóly na perkuse, které vyplnily čas do konce koncertu. I když oba dva zahráli na pár bubínků to, na co někteří bubeníci potřebují dosti početné sestavy, přesto někteří diváci neměli daleko ke spánku.

I přes toto vše se nakonec Remember Shakti dočkali na konci koncertu "standing ovation" s opravdu mohutným potleskem. John McLaughlin a spol. se několikrát vrátili na scénu, trošku to připomínalo divadelní děkovačky, ale na to, že zahrají, to už moc nevypadalo. Ve chvíli, kdy se rozzářila všechna světla v sále, se už lidé dokonce začali zvedat ze sedadel, ale nakonec přeci jen ještě kvintet jednu skladbu přidal.

Musím se přiznat, že nebýt oné spíše dramaturgické chyby, byl by koncert Johna McLaughlina a Remember Shakti jedním z vrcholů letošní, teprve začínající koncertní sezóny. Takto tento hudební svátek trošku ztrácí na lesku, ale i tak si troufnu tvrdit, že pro fanoušky jazzu potažmo world music toto byl zážitek, na který se nezapomíná. Jen ten Smetana by se asi divil, jaká se dnes v koncertních sálech hraje hudba.

John McLaughlin & Remember Shakti, Smetanova síň Obecního domu, Praha, 18.3.2006

Fotogalerie: