Česká rocková smečka Arakain s Janem Toužimským za mikrofonem, Jiřím Urbanem a Mirkem Machem coby kytaristy, Zdeňkem Kubem za basou a bubeníkem Lukášem Doksanským si to šroubuje přesně do posluchačovy hlavy. Používá k tomu těch nejúčinnějších prostředků, kterými jsou nabroušené kytary a střídání intenzity hudebního projevu. Nesmíme také zapomenout na speedové šlapáky pana bicmana podpořené hromovou basou. To všechno se skvěle snoubí s vytříbeným hlasovým projevem, někdy rockersky nakřáplým a jindy zase laděným do sametovějších vod.

"Labyrint" obsahuje třináct pecek. Desku otevírá silný "Vir", extrémně nadupaný rockovými obraty a přetěžkými riffy. Trefný text v žádném případě nepůsobí trapně, naopak, vše do sebe výborně zapadá. A už přichází hrozivý "Démon", který svým kvílením vymýtí iluze, že by mohlo jít jen o přelud. Opět posluchače stíhají pevně zakotvené popěvky a chytlavá melodie zázračně utkvívá v šedé kůře mozkové. "Prospektor" přichází a stoupá na sekaném rytmu a vyřvaném vokálu výš k metalovým manýrům. Neúprosným hlasem říká "Tak už to vzdej". Zvony bijí a "Nastal čas" na laškovný rytmus již páté skladby.

Další dvě pecky odsýpají dunivou rychlostí. Posluchač s napětím poslouchá, hltá každou sekundu, kdy se deska v přehrávači točí. "Bláznův labyrint" je rozenou srdeční příhodou, vede z agónie k božskému procitnutí. Mela nepřestává a získává na stále větších obrátkách. "Napoleon" pevně udává takt jednání před další bitvou. Tvrdé a kruté "Hledání", při kterém si ušní bubínky musejí projít nebem, peklem a bouří, se změní v ďábelskou hru. Saň kytara kvílí, až běhá mráz po zádech. Po tomto mučení v kotlech plných síry je obžalovaný "Vinen". Jediným způsobem, jak uniknout z mučidel a katových spárů, je najít si svůj ztracený svět.

Konečně české plnohodnotné rockové album, tak zní můj osobní názor. A proč dávám teda "jen" sedm cejchů? Nelze přechválit, přestože skladby znějí moc slibně a je to výborně zkomponované. Už se nemůžu dočkat, až se Arakaini pustí do dalšího materiálu...