Asi každý z nás jednoho dne šlápl vedle nebo prožil něco hodně špatného, případně ve svém životě ztratil něco hodně důležitého. V tomto základním bodu zlomu člověk vždycky hledá nějakého utišitele, zpovědní vrbu nebo něco zcela jiného. Svým způsobem volba určité dobré naděje se špatným koncem je vyhledání drogového dýchánku, odpoutání se od této kruté reality. Někdy naopak stačí jen pouhá zvědavost - jaké to je něco si pustit do žíly, nebo inhalovat nějaký jiný jed? Škála těchto omamných látek je pestrá a vstup do tohoto světa znamená ve většině případů balanc nad propastí, kterou překlenula tenká vrstva zmrzlé vody, tvářící se jako pevné ledové skupenství. Možná přesně o tomto je album "Mysterious Places Of The Dead Souls" projektu Oxyd, který protentokráte spojil síly se Sumadem - autorem původního podmazu (doprovodné hudby) k rozhlasové hře.

Oxyd je jakési odpoutání, vedlejší kolej hlavního snažení Rybyho a Lorda Saurona z Disharmony. Debutem Oxydu byla deska "Deep Core", která spojovala sampling oblíbených motivů ze soundtracků se zvukovým puntičkářstvím této dvojice. "Deep Core" vzniklo za velmi krátkou dobu a z podobné cesty vzešlo i "Mysterious Places Of The Dead Souls". Stavebním pilířem se stala původní hudba Sumada, která byla rozložena do ruchových spirál, které mají v dramatickém závěru stahující se tendenci, jako by vám někdo na povel přiškrtil přísun kyslíku a chtěl vás dostat do jakési smrtící rezonance. Výsledkem je sloučení tří různých pohledů na věc a deska samotná inklinuje k důkladnému vnímání, které nelze využít jako náhodnou zvukovou kulisu.

Není to rozhodně veselá záležitost, kterou si poslechnete každý den. Co si budeme nalhávat, mnoho zbloudilých drogově omámených duší z tohoto bludného kruhu nenašlo cestu ven, naposledy vydechly a navždy opustily tento svět. Nevím, jestli věříte na posmrtný život, nebo na převtělení v novém životě - pro někoho je to pouze héliová iluze, která může mít drtivý dopad na stav vaší psychiky. Drogy mohou tyto všechny stavy přemodulovat ve snivou relaci snímků bujarého života s happy endem a Oxyd tuto tématiku vnímají po svém. V pomalém sledu navazují temné ambientní plochy, do kterých mistrným způsobem uhrančivě implantují ruchy (záhrobního nádechu), nebo v protipólu skoro pohladí chorálové zpěvy. Celá tato koláž proplouvá obzorem vnímání těchto nálad jako mohutně stahující se mračna před ničivou bouří, která nakonec nemusí přijít a vyhne se velkým obloukem. V tomto hudebním skupenství se kloubí až skoro minimalisticky jednoduché prvky, které znenadání vystřídají pevně uchopené melodické ornamenty vdechující určitou naději, že ne vše musí končit jen špatně.

Kdysi něco podobně laděného natočila dvojice Kocáb a Pavlíček, své dílko pojmenovali "Černé světlo". Oxyd na "Mysterious Places Of The Dead Souls" zacházejí mnohem dál a využívají mnohem širší škály výrazových prostředků, které vás zcela pohltí. Na konci tohoto všeho je tunel a je jen na vás, jestli jej bez úhony projdete, nebo v něm naleznete svou zkázu. Jsem optimista, věřím v dobré konce a svým způsobem i v "Mysterious Places Of The Dead Souls" se dají najít nějaká pozitiva, jen je najít a správně identifikovat.