"Ty nu-metalový sračky pomalu vymíraj' a skutečnej heavy metal, opravdovej metal se vrací! Díky, že jste praví metaláci!" Není to scéna z koncertu Helloween, Linkin Park, Karla Gotta ani Citronu. Není to ani ukázka ze zombie horroru "Úsvit mrtvých", jak by někteří škarohlídi mohli namítnout. Cožpak by nějaká chcíplotina dokázala vychlastaným hlasem hulákat: "Jsme tady ve Filadelfii, protože vy jste ty největší magoři na celým zatracenym světě. Teď si pořádně zahulákejte, vy sráči!"? Já myslím, že by to nezvládly ani zombie, ani Karel Gott, ani Láďa Křížek. Linkin Park možná jo, ale jenom proto, že by jim manažer předtím prozradil, jak cool to je. Ne, tady se bavíme o rockerech tělem i duší, o zaprodancích, vyděděncích, šílencích (jak říká moje babička). Lamb Of God. Zkáza pro počestné občánky, konzervativní modlitebníčky, politické nýmandy. Zapomeňte na death-metal, na black-metal, na grind-core; tohle je prostě true-metal.

Jakmile má skupina v názvu boha či jeho dílo, vemte jed na to, že to budou zapřísáhlí ateisté, možná dokonce satanisti. Lamb Of God nejsou výjimkou. Boží beránek má k evangeliu stejně daleko jako Pilát Pontský k citlivému pediatrovi. Poslední deska - koncertní záznam "Killadelphia", pořízený v říjnu 2004 ve Filadelfii v rámci turné k tehdy aktuální nahrávce "Ashes Of The Wake" - toho je dobrým příkladem. Pokud má někdo zájem zjistit, jak má znít pořádný živák a k tomu by se rád poučil o tom, co to vlastně je skutečný metal, těžko najde vhodnější kolekci. Perfektní zvuk, úchvatná atmosféra, energie se valí jako turbíny lipenské přehrady, kytary svou ostrostí vraždí vše v doslechu.

Dohadovat se o tom, co vlastně Lamb Of God hrají, je v případě koncertního záznamu zbytečné. Snad jen tolik: Hodinová nahrávka je jízdou po metalových stylech. Od death-metalových počátků "Bloodletting" až po trashový "Now You've Got Something To Die For". Skupina zařadila do svého setlistu hlavně kousky z tehdejší novinky "Ashes Of The Wake", avšak ani milovníci "As The Palaces Burn" a "New American Gospel" nevyjdou zkrátka. "A teď to tady rozjedeme, jako by tu bouchla atomová bomba!" huláká Randy Blythe do mikrofonu a vy můžete tušit, že publikem v tu chvíli projel elektrický výboj, na zádech zaškrábal mráz, husí kůže se naježila v očekávání pekelné výpravy. Zvuk je totiž precizní, vykresluje jak drobné koncertní odchylky v projevu, tak přesnou instrumentaci, takřka studiovou.

Když jsem asi podesáté poslouchal "Killadelphii", neodolal jsem a vrazil po ní do přehrávače jakousi kompilaci, na které nechyběli Limp Bizkit, Linkin Park, Wheatus, P.O.D. a spol. Kvalita byla střídavá, ale ať tak, nebo tak, byl to prostě popík, měkota. Lamb Of God je všechny ničí stejně, jako to před lety dělala Pantera. Phil Anselmo už na konci 90. let říkal, že je mu na blití z fracků, kteří brnakjí na kytary, tváří se tvrdě a dělají kolem svého nu-metalu bordel. Beránek to vidí stejně. A my s ním.