Já už chápu, proč se mi to nelíbí. Chyba není v této desce, ale ve mně. Myslím to vážně. Přečetl jsem si popis tohoto alba na domovské stránce (jak je v bookletu napsáno) a pochopil jsem proč. Na konci je totiž uvedeno: "Take a ride down the LSD with Greenweedz & G(riot) and don't forget G-Strings cause that's what their on." A o tom to tak nějak je. To, co se z CD line, nedává smysl - ale nedává mi to smysl asi proto, že nejsem zfetovaný. No jasně, proto se taky v textech tak často objevuje slovo "cannabis", zřejmě s konopím autor trochu experimentuje. Nebo ne, ale nedělá mu problém o tom rapovat. Nechám stranou naději, že autoři jsou instalatéři a zmiňované konopí je pouze technické a určeno jako těsnění trubek. O textech něco málo ještě napíšu, ale ještě musím dokončit svoje impresionistické výlevy: Album je brutální odvar americké hiphopové (nebo, jak je psáno v bookletu, natural-hiphopové) muziky, která mimo jiné reprezetuje myšlenku, že ležet po dobrém tripu, koláči nebo jointu na zemi, být "f poho" a mít vyčištěnou hlavu je fajn. Není to zdaleka jen role textů, album je postavené na beatech G(riot), pro které mě napadá přívlastek "halucinogenní". Stejně tak oba protagonisté, kteří odříkávají texty druhého z dvojice, pana Greenweedze (to slovo vzniklo ze slova "weed", marihuana, nebo "weeds", což jsou smuteční šaty? Nevíte?), působí mírně vyhuleně. Jsem si vědom toho, že to byl jejich záměr.

Nesmím zapomenout dodat, že oba interpreti pocházejí z amerického Chicaga a že jsou to černoši. Na muzice to vskutku žádný otisk nezanechalo, píšu to jen proto, že to je v kostce asi tak všechno, co se mi o nich podařilo zjistit. Přiznávám, že je to způsobeno i tím, že nic dalšího už jsem o nich radši hledat nechtěl. Jak již bylo naznačeno, G(riot) je autor hudebního podkladu, Mr. Greenweedz připravil mluvené slovo. Zvuk této desky vypadá asi takto: Představte si beat, který se cyklí už po čtvrtém taktu, do toho občas práskne trubka do dřeva, hraje xylofon, v dáli někdo hraje na valchu, občas nějaký dechový nástroj (extrémně falešně, to je sice známka punku, ale fakt nevím, co to dělá tady). Do toho pak různě prokládané hlasy z důrazným rapovým akcentem. Kromě slova je slyšet občas popotahování z jointa, někdy rozmazaná melodie, která záměrně nerespektuje rytmus daný hlavním beatem. V jedné skladbě je na začátku dosti zřetelně slyšet žena, která je očividně právě zachycena v době sexuálního styku. Konkrétně pak v té fázi, kdy, jak říká jeden můj kamarád, je to největší sranda. Nerad bych byl hrubý, ale ať si pánové v Chicagu kopulují, s kým mají chuť, ale skutečně nevím, proč to mám já poslouchat.

V tuto chvíli jsem si vzpomněl na slova pana Matáska, který před nedávnem v televizi nádherně hodnotil svoje dojmy z jedné desky: "To je kýč jak bič, za to by se nemuseli stydět ani bratři Nedvědi..." Vypusťme druhou větu souvětí, ale ta první se mi velmi hodí. Některé skladby jsou pro mě nepochopitelné. Track "Carlos Castaneda" je tak obrovský brak, že by mohl kandidovat do Eurovize. Celou skladbu korunuje refrén, kdy rapper fistulí vyzpívává text tak ubohý, že Britney by sama za minutu napsala lepší.

Ze zvuku desky čiší takový ten pocit interpretů, že jsou free, cool a in rappeři, trvdí jako skála a přitom hrozně citliví. Jediné, za co u mě dostanou dva body, je to, že nikoho nekopírují (ono to taky dost dobře nejde) - jsou originální, a vytváří tak osobitý styl, který se možná jednou někomu bude líbit (a já do toho nemám co kafrat).