Ocitám se znovu v éře nejkrutější puberty. Je mi kolem šestnácti a jednou za čas s partou vyrazím na plnohodnotnou rockovou zábavu pobudů z Exit. Půl sta za vstup, u okýnka pár panáků divně lepící hmoty, po níž na druhý den tak strašně bolí hlava, a ke stolu odchod spolu s kelímkem vodou říznutého Rebela. O pár hodin později se potácím od stěny ke stěně zatuchlé sokolovny zvracet do nejbližší mísy. Před tím na parketu stropím kravál a na vzduchu rozdýchám smutek z toho, že má vysněná zas odešla s jiným. Běs! Chci z toho ven, ale nejde to. Pustil jsem si totiž "Zvláštní zprávy" Michala Hudčeka.

Přetéká tím vším, co jsem tam tehdy slýchal. Rádobypatetické písně, teskně zaláskované verše, podezřelá melodická rozmáchlost (a kolikrát i chytlavost), stadionový zpěv. Trochu ploužák, trochu hopsanda, něco mezi Teamem, Elánem a Argemou. Avšak zatímco kytary Exit zněly jako kytary, bicí jako bicí a basa jako basa, u Hudčeka se to má mírně jinak. Michal David, kolař, céčkař, non-stopař a jeden z nejnejvhodnějších lidí, kterého může mladý a talentovaný přijmout coby producenta, mu spolu s jistým Lauterem von Bachem pomohl k desce zasmrádlého zvuku, který opravdové rockery potěší asi jako vajgl v pivu.

Řeklo by se, že jde o nejvýraznější minus alba. Jenže jsou tam ty texty! Zmiňovat všechny momenty, při kterých údivem nestačím dýchat, by zabralo kapacitu tří regulérních recenzí, čili případné masochisty odkazuji sem s doporučením na písně "Holka zlobivá" a "Zvláštní zprávy". Za jeden z nich může Lou Fanánek Hagen, chlápek, o němž jsem si vždycky myslel, že na co sáhne, povede se - tady se ale dost přehmátl a moji naději zklamal. Ani on, ani další textaři jako by dosud nepoznali možnosti, jež český jazyk nabízí. "Vem to zkrátka, zavři vrátka?" "Slov jen pár a strachu spár?!" Jako zpěvák bych něco takového odmítl, Hudčekovi je to zřejmě jedno. Ostatně, nestydí se ani zpívat anglicky (hned čtyřikrát!), což by rozhodně měl. "Hír ví ár?" Michale, Michale.

Z rybníka "SuperStar" už vylovili zasmrádlejší rybky, to uznávám, jenže jaká je to výhra? Že Michal zpívá na výbornou a jedna píseň - smyčci prošpikovaný "Kalendář dospělých" - je dokonce příjemná popová písnička, mi přijde trochu málo. Od statečného zvukaře, co překonal sám sebe, aby dostal "životní šanci", bych čekal trochu víc.