V úterý jsem byl na koncertě Candy Dulfer a i když to byl opravdu skvělý zážitek a neskutečná party, cítil jsem, že by malé zklidnění mému krevnímu oběhu rozhodně neuškodilo. Ve čtvrtek jsem se proto vypravil na o něco komornější koncert do Malostranské besedy. Martina Trchová, Karolína Skalníková a spol. naprosto předčily všechna má očekávání, a já tak mohu s klidným svědomím napsat, že jsem v předvánočním týdnu zažil dva stejně skvělé koncerty, dvou naprosto odlišných žánrů a zpěvaček.

Martina Trchová si jako hosty, respektive předkapelu pozvala libereckou, nedávno znovuzrozenou skupinu Jen tak, kterou sama s rukou v šátku uvedla na scénu. S rukou v šátku solidárně s Martinem Mrázem, jenž minulý týden absolvoval operaci loktu, přišlo na jeviště i celé seskupení Jen tak. Sice jsem nikdy předtím Jen tak hrát neslyšel, ale z toho, co jsem viděl v Besedě, mohu usoudit, že zranění a tím pádem absence kláves skupině hodně uškodilo. U poslední písničky totiž přeci jen Martin Mráz zabořil své ruce do kláves a zvuk kapely to značně oživilo. Další oživení jinak nevýrazného vystoupení přišlo společně s bývalým kapelníkem Michalem Bulířem, jehož výborný hlas musí téhle folkové partičce citelně chybět. Malou třešničkou na dortu bylo společné vystoupení Jen Tak a Martiny Trchové v písničce Joni Mitchell.

Po krátké technické pauze se na pódiu objevila ta, jejíž album "Čerstvě natřeno" vychválila snad všechna média. Stejně jako album otevřela Martina Trchová společně s kapelou i koncert písničkou "Tamtamy". Už v další skladbě se k Martině připojila její nedílná součást - Karolína Skalníková se svojí flétnou. Díky tomu, že oproti desce je kapela doprovázející duo trošku nástrojově chudší, dostalo jazzové "Zrnko písku v hodinách" nebo šanson "Odnikudnikam" ještě o něco intimnější náladu a daleko více vynikla flétna a především zpěv Karolíny. Samotná Martina pak brala střídavě do ruky akustickou a elektrickou kytaru, což pouze dokresluje fakt, že už dávno není pouze folkařka, i když pochopitelně na základech tohoto žánru víceméně staví. Za tu dobu, co desku "Čerstvě natřeno" poslouchám, stala se mou nejoblíbenější písničkou právě titulní skladba, a tak mě nemohlo potěšit nic víc než její naprosto dokonalá živá verze.

Dalším hostem Martiny Trchové v Malostranské besedě byl saxofonista Boris Kubíček, který se na pódiu objevil až v písničce s neskutečně dlouhým názvem "Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno", na jejímž konci Martina odešla a nechala zbytek kapely se lehce jazzově vyřádit. "Chvilkový šanson" si pak střihla už pouze sama se saxofonem. Takto navozená intimní atmosféra byla narušena pouze mezi písničkami, kdy obecenstvo dávalo najevo své nadšení. Když se zde už rozepisuji o muzikantech, bylo by trestuhodné nezmínit se o písničkáři a hlavně výborném kytaristovi Janu Matěji Rakovi, za jehož doprovodu Martina zazpívala "Malou sambu o srdci" a pak ho nechala, ať ukáže obecenstvu svoje kytarové umění. Jan Matěj Rak během tří instrumentálek představil na svoji španělku snad pět žánrů. Chvílemi mi dokonce přišlo, že během svého preludování zahrál i některou ze starších věcí Ivana Mládka. Publikum toto intermezzo uchvátilo stejně jako ostatní písničky.

Po této vložce přišly na řadu dvě skladby, které na debutu Martiny Trchové nenajdete. První z nich byl jazzový standart "Autumn Leaves", ale v hodně zvláštní, avšak na druhou stranu hodně povedené úpravě, kterou ještě podtrhl Rak svými latino-jazzovými vložkami. Druhou z nich byla "Jen trochu jistoty", v níž se blýskla Karolína hrou nejen na obvyklou příčnou flétnu, ale také na neobvyklou žábu, což je takový zvláštní bicí nástroj. Čím více se koncert blížil k závěru, tím více jsem si uvědomoval, že bez Karolíny by byla hudba i koncert Martiny Trchové poloviční. V písničkách, jako byla třeba "Indiánská" nebo "A ty se ptáš...", bylo zcela zřetelné, jak se navzájem tyhle dvě mladé zpěvačky a muzikantky doplňují a z jejich projevu byla cítit dokonalá symbióza, což se například ukázalo na zmiňované "A ty se ptáš...", jenž na desce s Martinou zpívá Žofka Kabelková a ač je to výborná zpěvačka, na čtvrtečním koncertě jsem si teprve uvědomil, jak tahle písnička měla původně znít. Společně si jako přídavek zahrály ještě "Křížem krážem" a samotný konec už patřil pouze samotné Martině v lehce zimní "Návratu ztraceného syna". Obecenstvo si sice žádalo dalších přídavků, ale více jaksi s Martiny, Karolíny a spol. nevymáčklo.

Musím přiznat, že se hodně těžko popisuje atmosféra a kvalita právě takovéhoto koncertu, který byl postaven především na výborných hudebních nápadech Martiny, na neméně dobrých hudebních a především pěveckých výkonech všech zúčastněných, ale třeba i na inteligentním humoru. Styl Martiny Trchové, jenž se pohybuje někde mezi šansonem, jazzem a folkem, nahrává spíše pozorné a klidné atmosféře, kterou se člověk skoro bojí narušit sebemenším hlukem. Martině, Karolíně a zbytku kapely se zkrátka podařilo proměnit Malostranskou besedu v takový malý ostrov všeho klidu, kde člověk zapomene na starosti a vnímá pouze tu lehce tepající, tu o něco dynamičtější nicméně neskutečně uklidňující hudbu.

Setlist koncertu:
Tamtamy
Zrnko písku v hodinách
Odnikudnikam
Čerstvě natřeno
Bostonský ledový čaj ve čtvrtek o páté ráno
Chvilkový šanson
Malá samba o srdci
Autumn Leaves
Jen trochu jistoty
Proboha Tě prosím
Indiánská
Vzpoura
A ty se ptáš...

Přídavky
Křížem krážem
Návrat ztraceného syna

Martina Trchová, Jen tak, Malostranská beseda, Praha, 15.12.2005

Fotogalerie: