Se svojí superskupinou ve složení Omar Hakim (bicí), Mike Caffrey (kytara), Will Lee (basová kytara), Clifford Carter (klávesy) a Hiram Bullock (kytara) se Richard Müller rozhodl dát Praze vánoční dáreček v podobě strhujícího vystoupení. A že to nebyl dáreček ledajaký. Začalo se krátce po osmé hodině večerní poté, co skončilo promítání dokumentu z natáčení desky "44". První skladbou z Müllerova repertoáru byla "Nebude to ľahké". V té Hiram Bullock nechal poprvé vyvenčit své nadržené prsty po strunách kytary a předvedl první strhující sólo. Müller si okamžitě získal publikum na svou stranu, takže hned v první písničce jsme slyšeli zpěv celé haly. Jeho charisma osobnosti a schopnost jediným gestem zburcovat úplně všechny je obdivuhodná. V následují "2 líšky" si premiéru před českým publikem odbyl i Mike Caffrey. Celkově všichni zúčastnění své nástroje ten večer hodně prohnali. A jen oba kytaristé se neustále předháněli kdo zvládne víc. Konečný výsledek sólových exhibicí mezi Bullockem a Caffreyim skončil 11:7 pro Bullocka.

Na řadu přišla i Müllerova nejosobnější zpověď a to sice skladba "Už asi nie si". Všichni pochopili, o čem Müller zpívá, a tak si v tichém úžasu vychutnávali osobní text, melancholickou náladu a především pak možná trochu zarážející souhru všech muzikantů. Je těžko pochopitelné, že za tak krátký čas, co na cvičení měli, vše zvládli bezchybně. Nejlépe to asi vystihl Omar Hakim, když řekl, že : "S Madonnou jsme před koncerty zkoušeli tři měsíce, s Richardem dva dny a mám z toho lepší pocit." Opravdu těch chyb bylo minimum a je docela komické, když asi tu nejlehčeji zpozorovatelnou udělal zrovna Richard Müller. Jednalo se o chvilkové zapomenutí textu v písni "Ty", ale nebylo to nic dramatického. Před písní "Ticho a tma" se Müller rozpovídal a přiznal se, že tuhle skladbu složil, když se topil v těžkých depresích a uvažoval o sebevraždě. Následně všechny přítomné přesvědčil v tom, že z každé situace vede cesta. Nutno podotknout, že s vokály v této skladbě mu pomohli Will Lee s Hiramem Bullockem. Situace, kdy tyhle dvě americké hvězdy zpívají "Bola v ňom len tma, tma, tma...", byla vskutku zajímavá.

Při "Tlakové níži" jsme se po řádném odehrání celé skladby v jejím závěru dočkali totální improvizace, kde všichni zúčastnění ukázali, co v nich doopravdy je. Především Will Lee se předvedl a ze svého nástroje vypotil okouzlující basovou linku. Nikomu se nechtělo tuhle skladbu zakončit a všichni ze sebe vydávali maximum. Richard si stoupnul do pozadí, opřel se a s úsměvem na rtech pozoroval, co všechno mu ještě tihle hudební mágové připraví za překvapení. To už jsme se pomalinku dostávali k vrcholu koncertu. Při "Do smrti" Hiram Bullock s Mikem Caffreym slezli z pódia a jali se nechat unést do publika. Došli zhruba do jedné třetiny (!) plochy na stání a při chůzi pořád hráli. T-Mobile Aréna byla v transu! Následovalo zpomalení v podobě "Cigaretky na dva ťahy", aby koncert mohl chytit druhý dech s pomocí skladby "Asi to tak musí byť". Dokážete si představit, jak tahle skladba působí naživo. A jestli ne, snad vám postačí jedno slovo - dokonale. Ploužák "Nahý II." a představovačkou prolnutá "Po schodoch" se už nesly v euforii všech. Když Richard představil ty, kteří tohle všechno spáchali, zazpíval ještě jednou refrén a s kapelou se odebral do zákulisí.

Nastal ohlušující řev podporován boucháním do plastových sedaček a dupáním na parkety. Takový aplaus jsem už dlouho neviděl. Celá hala byla na nohou a když nadešel čas se na pódium vrátit a Richard spustil první slova skladby "Srdce jako kníže Rohan", pokračovalo se dál v těžko popsatelné atmosféře. Při zavření očí jste měli pocit, že hrají Rolling Stones českou písničku. Tuhle myšlenku ve mně zřejmě vyvolávaly klávesy Clifforda Cartera. Všichni muzikanti ze sebe vydávali maximum. Patří jim za to velký dík, že ač hráli někde v Evropě, v jisté Praze, mohli se přetrhnout, aby nám naservírovali to nejlepší, co umí. Takové zapálení, profesionalita a neskrývaná radost z hraní, navíc u takových hvězd, se nevidí každý den. Druhý přídavek v podobě "Štěstí je krásná věc", už lze jen velmi těžko okomentovat tak, abych se vyhnul klišé.

Poslední přídavek byla nějaká sto dvacet let stará slovenská skladba (bohužel jsem nestihl název), na kterou volně navazovala melodie ruské "Kaťuši". Richard ji vtipně uvedl slovy: "Celý život se snažíme kopírovat hudbu od Američanů, tak ať jednou také kopírují oni naší." Tenhle povedený večer nezkazil ani zvuk. Zvukaři zřejmě měli svůj den, protože až na místy do uší píchající výšky kláves Clifforda Cartera bylo vše v pohodě. Takže nikoli Phil Collins, nikoli Bob Dylan, ale Richard Müller se postaral o nejlepší koncert druhé poloviny letošního roku. Klidně se za tuhle větu nechám dobrovolně ukamenovat, ale stojím si za tím. Nezapomenutelný zážitek...

Setlist koncertu :
Plesový marš
Nebude to ľahké
2 líšky
Viera
Milovanie v daždi
Ty
Už asi nie si
Ria z Ria
Ticho a tma
Spočítaj ma
Karel z americkej Prahy
Nespoznaný
Tlaková níž
Do smrti
Cigaretka na dva ťahy
Asi to tak musí byť
Nahý II.
Po schodoch

Přídavky :
Srdce jako kníže Rohan
Štěstí je krásná věc
Stará slovenská píseň + melodie z Kaťuši

Richard Müller, T-Mobile Aréna, Praha, 9.12.2005

Fotogalerie: