Nemám moc v oblibě skupiny s konzistencí tatarky, hořčice či dokonce kečupu. Výhoda je ta, že CD mechanika snese vše. Po zasunutí nového disku skupiny Kečup s názvem "Frontální útok" se na nás sesype půlminutový úvodník "Lazy Man", který naštěstí následuje první rádobypecka tohoto alba, "Povaleč". Je o nikotinu a pod tou nepovedenou maskou "rockerského" projevu se skrývá nejisté něco, co se ani skladbou nedá nazvat. Třetí stopa na placce se jmenuje "Jsi jako blesk". Že by změna? Ne, proč taky? Sice pár záblesků by tu bylo, to když po nudné jednotvárnosti přejdou bicí do rytmu klusajících koní. Přehulená basa chrochtá i v dalším kousku "Kečup na zádech".

A pozor, první dobrá skladba na obzoru, "Ztracený touhy". Dokonce i nápadité aranžmá to má, navíc text se dá taky vnímat a poslouchat. Konečně vynikne zpěvákův sympatický hlásek, nezní už tak tuctově. Z technického hlediska bych vytkla pouze jednu drobnost - v jedné chvilce jsou nepřesně useklé doprovodné vokály. Ale jinak supr, dobře udělané. Už jsme u šesté písničky v pořadí. Pokojem duní rokecový rytmus kousku "Nech mě bejt". Dá se to taky poslouchat, není to žádná hrůza. Zpěvák pěje i ve vyšším rejstříku svých hlasivek, kytarové sólo je taky propracovanější. Přistihuji se, jak nedočkavě čekám na další kousek. Ke skladbě "Srdce na klíč" vznikl i videoklip, zhlédnutelný na oficiálních stránkách skupiny. Je to typický song pro rocková rádia - nenáročný, ale svůj účel splňuje.

"Je v tobě ďábel", pomalunká balada s tklivým textem. Vzhledem k tomu, že tato skladba otevírá zhruba poslední třetinu alba, skupina se rozjela. Ale nechvalme dne před večerem. Kečupům nějak moc dobře nejde dávat skladbám rádobynasupené obličeje, jak ukáže další "Buď práci čest". No a desátá v pořadí, "Mona Lisa", je zvláštní. Taková prapodivná fúze rocku jen s jedním riffem, který skutečně zaujme. Ušní bubínky se připravují na předposlední skladbu "Ať si mě najdou". Netrpělivě čekám na poslední, dvanáctou stopu na té lesklé placce nesoucí hudební záznam. Jen neochotně přetrpím to neustále opakování "Ať si mě najdou, ať si mě najdou...". Konečně přišla na řadu ta poslední, mnou tolik očekávaná. Ale co to? Tou vyvolenou, velkým bratrem vybranou je písnička středního tempa, ale hrůzně popová. Trochu zvláštní pocit po tom, co skupina předváděla rock'n'roll.

Je na čase shrnout všechny dojmy. Grupa jménem Kečup, která vydala toto album, s ním určitě díru do světa neudělá. Možná že ani nenabere více nových fandů. Sem tam se v dálce zableskne dobrý nápad, ale posluchač zůstane nakonec ztracen v té změti protlaku a rajčat. Nakonec, naprosto neukojen si pustí nějakou ověřenou klasiku.