Sympatická Zuzana Smatanová, která ještě svůj debut "Entirely Good" vydávala pouze pod křestním jménem a s nálepkou zpěvačky, která vzešla z vyhledávací soutěže Coca-Cola Popstar, dva roky poctivě koncertovala a sbírala zkušenosti. Její písnička "Tam kde se neumiera" se stala na Slovensku natolik populární, že zazněla i ve Slovensko hledá SuperStar, kde ji zpívala pozdější vítězka Katka Koščová. Za "Entirely Good" dostala Zuzana Smatanová na Slovensku zlatou desku a novinka "Svet mi stúpil na nohu" bude mít bezesporu ještě o něco vyšší ambice.

Zuzanu Smatanovou potkal osud drtivé většiny písničkářek, i když ona není jejich typickou představitelkou, tedy že na druhé desce značně zaoblila hrany, které symbolizovaly "Entirely Good", jenž bylo příjemným způsobem agresivní. Říkejme tomu třeba vývoj, ale Zuzana zkrátka lehce změkla. Texty i hudbu si opět skládala sama, ale svoji úlohu zde určitě sehrála kapela, se kterou desku nahrávala a která se na jejím vzniku podílela. Producentsky se na "Svet mi stúpil na nohu" podepsal momentálně asi jeden z nejžádanějších slovenských producentů Marián Kachút. Ovšem nutno dodat, že přece jen k Zuzce má o něco blíž, protože je zároveň členem kapely.

Pokud jsem napsal A (v tomto případě, že Zuzka Smatanová obrousila hrany), je nutné napsat i B. Tuto lehkou ztrátu agresivity totiž kompenzuje velice dobrými a hlavně propracovanými melodiemi. Už na minulé desce platilo, že slovenské písničky byly o třídu lepší než anglické, ale bylo jich tam málo, a možná proto se jejich poměr na novince doslova převrátil. Byl to šťastný krok. V podstatě hned úvodní čtveřice písniček je jeden potenciální hit za druhým. Od titulní pomalejší skladby se za doprovodu foukací harmoniky deska přelije k "Nech sa deje, čo sa má" s velmi výrazným refrénem, který zpočátku ne až tak zajímavou písničku hodí do zcela jiné - lepší roviny. Tato vlastnost je vlastně pro její písničky typická. Skoro mi přijde, že autorce záleželo na tom, aby ve slokách nebyl text příliš rušený hudbou a veškerou sílu hudebních nápadů vkládá naopak do refrénů. Toto neplatí o jedné ze dvou nejlepších písniček na desce, kterou je "Pocestný". Druhou je naprosto excelentní "Ktovie či práve". Zatím jsem se nezmínil o anglicky zpívaných písničkách. Ty totiž jaksi na desce zapadají a nejsou tak výrazné jako ty slovensky zpívané, tedy s výjimkou pomalými údery tepající "The Silence Of My House". Její komorní klavírní zvuk lze skutečně nazvat zvukem ticha.

"Svet mi stúpil na nohu" není žádná převratná deska, neobjevuje nic nového, nebourá žádné hranice, ale je to zkrátka hodně povedená kytarovka s texty, které si vynucují pozornost, a s hudbou, která se vetře pod kůži a postupem času se zavrtá i do hlavy, odkud se jí vůbec, ale vůbec nechce. A já si dovolím tvrdit, že to není vůbec málo.