Konec října byl v brněnském klubu Fléda ve znamení festivalu audiovizuální kultury New New! 2005. Kromě filmů s lektorskými přednáškami byly jeho součástí i tři bloky koncertních vystoupení. První den hrála americká hardcore-jazzová sestava Sabot a slovenští Tucan, druhý den pak polský experimentátor Deuce a pražští old-school electro mistři Magnetik. Třetí den, tedy ve čtvrtek v předvečer státního svátku, zahrál ve Flédě newyorský experimentální DJ Spooky That Subliminal Kid. Jeho společníkem byl ten večer brněnský hiphopový team Naše věc.

Večer odstartovali brněnští gramofonisté Illuzionists, ovšem pouze v dietní sestavě. Nepředvedli turntablistickou show, jak se čekalo, nýbrž velmi příjemný djský mix, vesměs složený ze singlů produkovaných The Neptunes. Něco po jedenácté nastoupila brněnská hiphopová parta Naše Věc s pěti MCs v sestavě a DJem Opiem za zády. Produkci vévodili Dup, freestyler Apoka, který nedávno debutoval sólově s "Kodex Orthodox", a Scissál, poněkud v pozadí zůstávali 2Jay a Drone. Kapela má doma dostatečný fanouškovský základ, takže jejich vystoupení sledoval slušně zaplněný sál, ale ani zvednuté ruce brno hardcore fans nic nezměnily na dost rozpačitém dojmu, který jsem ze skupiny měl. Starší skladby z druhého alba "Hořké menu" míchali s novými, ale až na pár výjimek nic nenaznačuje, že by měli v kapse nějakou odpověď na překotnou evoluci, kterou sledujeme na pražské scéně. Nové Opiovy produkce jsou slušné, ale z toho, co šlo rozumět, byly texty snad ještě nižší třída (základní školy) než na desce. Ozvláštněním produkce měla být skladba věnovaná bývalému spolupracovníkovi Naší věci Tafrobovi (ZW Cirkus), který se do brněnské scény opřel diss trackem "Nuda v Brně". Rychlou jehlou spíchnutá odpověď, která obsahuje cosi o rybaření, je ale dost výmluvným odrazem momentálního potenciálu Naší věci. Nakonec, byl to poslední koncert NV ve stávající šestičlené sestavě, jak v rozhovoru pro Bbarák naznačil Dup. Opia i on mají připravené sólové projekty, takže místo nové desky skupinu možná čeká delší přestávka.

Dup si pak pozval na pódium zpěvačku Pawlee, jejíž skladba "Virtual Soul Waste" patřila na "Hořkém Menu" mezi nejlepší a je k ní natočený i velmi povedený videoklip. Není to ale hip hop, spíše trip hop a s Naší Věcí ji pojí právě producentský dohled Dupa. Zpěvačka předvedla ještě dvě další skladby z připravovaného alba, které se podle ukázek bude nést v duchu zádumčivých nálad Lamb nebo Portishead. Pawlee má zajímavý hořký hlas, každopádně ve Flédě bojovala nejen s nervozitou, ale také s fanoušky Naší věci, jejichž hudební rozhled nesahá dále než za ortodoxní hip hop, a tak přijetí bylo spíše vlažné. A ještě jednou jsme si poslechli instrumentálku "Virtul Soul Waste" (jestli po Naší věci zbude jen tahle píseň, vadit mi to nebude) a pár minut po půlnoci nastal konečně čas na Spookyho vyučování.

Ačkoliv newyorčan Paul Miller alias DJ Spooky That Subliminal Kid je známý také jako autor kulturně teoretických statí o samplingu, píše beletristické romány a loni v Praze dokonce přednášel, do Brna rozhodně filosofovat nepřijel. Zahájil dost drsným remixem "(I Can't Get No) Satisfaction" Rolling Stones, a pak pozdravil klub výstižným "Fuck Bush". Spookyho produkce tkví v míchání rockových i hiphopových hitů do breakbeatů, jeho mix je nekonečný proud digitálního mashupu, kde se všechno míchá se vším bez ohledu na hudební žánry. Píšu digitální, protože Spooky nehraje na gramofony, nýbrž na laptop, ke kterému má připojenou mašinku Final Scratch, díky které může obvyklé djské hrátky s vinylem provádět i s audio stopou v počítači. Na poměry současné experimentální scény patří mezi umírněné (málokdy například sklouzne do hyperrychlých beatů gabby jako třeba DJ/Rupture), ale i rychlé změny tempa, přeskakování mezi žánry a celková nestálost jeho produkce určitě většinu domácích posluchačů překvapila, protože takhle se prostě u nás moc nehraje. Bohužel to mělo za následek jen to, že většina teenagerských hiphopových fans opustila sál sotva po pár minutách. Spooky si z laptopu pouštěl i vlastní projekci (nešťastně ale byla na plátně vidět i celý proces spouštění jednotlivých videoklipů), kterou tvořily krátké animované filmy sestavované podobně jako jeho mix z různých ukradených samplů a došlo i na dokumentární film Guye Deboarda "The Society Of The Spectacle", člena hnutí Situationists International, kteří bojují proti konvencím svázané kultuře. Spooky The Subliminal Kid určitě vyznává podobný názor, že hudební nuda je to nehorší, co může být a sám proti ní aktivně bojuje. Jeho mix potěšil ucho fanouška originálních nápadů, ale nebyl ani tak moc k tancování, ani k hiphopovému pokyvování hlavou. Škoda (a ostuda), že ke konci, kdy gradoval, už byla Fléda skoro prázdná. Na něco takového prostě u nás nejsme zvyklí a také pravděpodobně hudebně dost zralí.

Spojit originálního DJe Spookyho s brněnskou hiphopovou kulturou se tedy nakonec ukázalo jako dost nešťastný nápad. I když - co by bylo rozumnější? Představení pro fajnšmekry by možná sedlo ještě do nějakého menšího klubu, nebo do série podobně laděných DJů. Jenomže - a zase stejná otázka - hraje v Česku někdo podobně odvážný mix? Spookyho lekce djingu se snad bude brzy opakovat, při nějakých lepších příležitostech.

DJ Spooky That Subliminal Kid, Naše Věc, Fléda, Brno, 27.10.2005