Sledovat vývoj Škwor na české scéně je práce nadmíru zajímavá. Ze zapšklých levičáků, kteří si své komplexy léčili vulgárními texty a agresivní hudbou, se postupně stala přední domácí kapela. To nic neříká o hudbě, prostě to reflektuje fakt, že druhého alba "Vyvolenej" se prodalo přes deset tisíc kusů, což je v domácích podmínkách číslo velice slušné. Změnila se skupina sama, s ní její hudba, nakonec i vystupování a jistota na pódiích přibraly nějaký ten plusový bodík. Teď se to má tak, že v říjnovém katalogu Warner Music je novinka Škwor "Amerika" prezentována spolu s novou Madonnou jako titul měsíce. A věřte, že kromě ní vychází u Warnerů spousta zahraničních pecek. Je to tak, Škwor jsou hvězdy. Oprávněně? "Amerika" nabízí vysvětlení, proč je mají lidé rádi a proč jednou třeba převálcují Kabát.

Na úvod si dovolím malé rýpnutí - navážet se do Američanů na konci roku 2005, když už na tom před rokem vydělali takoví Green Day a vůbec se to stalo moderním, mi přijde až příliš oportunistické. Před rokem před dvěma ano, ale nyní? No, to levičáctví nevyprchalo a dalo se dohromady s ledovým ekonomickým konzervatismem, který má zaručit prodejní úspěch a plné sály. "Chceme stárnout s Amerikou, každej člověk po tom touží," huláká Petr Hrdlička v titulní písni. Já se tomu radši pousměju a s chutí se zaposlouchám do zvuku, který je parádní. To zase klobouk dolů, takhle nabroušený sound jsem na české desce už dlouho neslyšel. Momentů, kdy se mi rozzáří na tváři úsměv, je na "Americe" několik, stejně jako momentů, kdy nechápavě zalapám po dechu.

Tak třeba pecka "Nábor". Má to slušnou dynamiku, rytmika je výtečná, prokládané riffy jakbysmet i Hrdličkův odsekávaný vokál ujde, ale sakra, o čem je ten text? Ať trápím zavity, jak chci, pořád ne a ne na to přijít. Absolutně bez nápadu je čtvrtý "Zabiják". Rozuměj bez hudebního nápadu, naopak kritika hrubiánů, kteří pro nasycení vlastních sadistických sklonů neváhají týrat lidi i zvířata, je ideou když ne dobrou, tak alespoň chvályhodnou. Zbytečně kýčovitá je následující píseň "Maj to jinak", v níž se kapela pokouší o střízlivý, skoro až romantický pohled na ženy, ale výsledek tak nějak straší. Vedle toho ovšem kapela nahrála tracky, které stojí rozhodně za poslech. Do jisté míry to je hitovka "Křídla"; už vidím ty skandující davy na koncertech. Syrovostí překvapí "Buzerpla.cz", melodickou vytříbeností "Buď se mnou".

Nemůžu se vyhnout srovnání s "Vyvolenej". V tomto ohledu dopadá "Amerika" hůř, z těch třinácti věcí, které na ní jsou, je tam přeci jen víc vaty. Profesionálně to je špička, skvělý zvuk, solidní aranže, občas výrazná melodie. Ale nějak to neutíká, je to prostě sice nadprůměrná rocková deska, ale nijak zvlášť nad šedí nevyčnívá. Stejně si ale troufám odhadnout, že Škwor ještě zdaleka nejsou u konce s dechem. Spíše naopak, kdo by se teď měl klepat strachy, jsou hoši z Kabátu. Petr Hrdlička, Leo Holan a spol. jsou na koncertech po čertech dobří a materiál, který na desce působí občas unylým dojmem, bude z pódií o padesát procent lepší. Sborové vokály, stohé refrény, to je přece klíč k lidským srdcím a peněženkám.