Bezesporu největší hvězdou podzimního Agharta Prague Jazz Festivalu byl Maceo Parker, který se svým takřka geniálním funky bandem zaplnil toto pondělí nejen malinké pódium Lucerna Music Baru a přilehlé okolí, ale také s pomocí diváků, kteří si přišli poslechnout umění tohoto více jak šedesátiletého saxofonisty, celý Music Bar až po strop. Maceo přijel v rámci velkého turné School's In Tour 2005, které, jak název sám vypovídá, se koná na podporu vydání jeho poslední desky "School's In".

Celý koncert začal pro mě trošku netypicky, a to představením části muzikantů. Za zvuku "It Fie-is" se postupně představil klávesista Will Boulware, pozounista Greg Boyer, vynikající trumpetista Ron Tooley a poté už se dostavil na scénu i sám Maceo Parker s černými brýlemi á la Ray Charles. Rozhodně se nedá říct, že by band rozjížděl show pozvolna, naopak spíše do toho od začátku řádně šlápnul, takže za chvíli potřebovali ručníky nejen muzikanti na pódiu, ale i publikum, které se hned od počátku jalo tancovat. Maceo Parker nejenže proháněl dostatečně svůj saxofon, ale v pauzách, kdy nechával vyniknout svůj band, se zdravil s publikem, jak je u Parkera zvykem, podáním rukou. Mimo to ještě stačil mezi jednotlivými skladbami udělat mezi diváky malou anketu, kdo kolik viděl jeho koncertů. Se zjevným uspokojením pak servíroval nové kousky jako například shakespearovskou "Be Or Not Be" ze "School's In", ale samozřejmě i známější a léty provařené pecky jako "Off The Hook" z "Made By Maceo" nebo "Pass The Peas" z legendární "Life On The Planet Groove".

Že nejen díky funky a groove je Maceo Parker živ, dokázal v příjemné, daleko více jazzové skladbě, kterou trošku nešetrně narušil Greg Boyer se svým pozounem. Bylo velice zajímavé sledovat soustředěného a nonšalantního Rona Toolyeho vedle šibala Boyera, který v bavení publika zdatně sekundoval Parkerovi a obzvláště to platilo o chvíli, kdy se dal do takřka operního zpěvu. Musím se přiznat, že mi v některých částech koncertu připadalo, že Maceo dělá častěji show než hraje na saxofon, ale ono je to trošku i pochopitelné, protože zvládnout v jeho věku více jak tříhodinový koncert večer co večer musí být neskutečně náročné. Rozepisovat se o sólech jednotlivých členů kapely by bylo zbytečné. Je všeobecně známo, že Maceo Parker má jedny z nejlepších muzikantů na světě, kteří jsou snad ještě lépe sehraní, přičemž je zřejmé, a v Lucerně to bylo i vidět, že pevnou rukou tomu vládne sám Maceo. Nicméně si neodpustím zmínit vynikající výkon podsaditého basáka Rodney "Skeeta" Curtise. Tak excelentně zahranou basovou kytaru jsem už hodně dlouho neslyšel, přičemž samozřejmě musím vyzdvihnout i perfektně nazvučený sál.

V průběhu večera také Maceo zavzpomínal na velkého Marvina Gaye v jedné z jeho nejslavnějších písniček "Let's Get It On" a jak se blížil závěr, dostalo se i na "Make It Funky". Při děkovačce děkoval Maceo Parker snad každému od muzikantů až po šatnářky a jak už bývá zvykem ve chvíli, kdy se vytratil z pódia, rozlehla se Lucernou silná bouře, jež měla za následek to, že mistr přidal slavnou "Soul Power" a také titulní skladbu "School's In", ve které si s chutí zarapoval vokalista a syn Macea, Corey Parker. Jeho otec asi přidával ještě dlouho, ale vzhledem k tomu, že už bylo něco málo po půlnoci, musel jsem, chtě nechtě, Lucerna Music Bar opustit - nemám to domů zrovna blízko a jako každý normální člověk i já musel ráno vstávat do práce. Je to trošku nerozum začínat podobné koncerty až po deváté hodině, když například o Parkerovi je známo, že dokáže jamovat i čtyři hodiny.

Abych se přiznal, osobně mám radši saxofon a vlastně i funky v podání Candy Dulfer, která do Prahy opět po roce zavítá v prosinci, než to, co jsem viděl v pondělí v Lucerně, ale to je můj čistě subjektivní pocit, protože všichni ostatní se bavili skvěle a objektivně musím uznat, že Maceo Parker a jeho band umí udělat nejen výborný koncert plný neskutečné energie, ale i skvělou show. Ač už je většině přes padesát, jejich nasazení se musím hluboce poklonit.

Maceo Parker, Lucerna Music Bar, Praha, 17.10.2005